V1280 Scorpii (také Nova Scorpii 2007 č. 1) je klasická nova a kataklyzmická proměnná v souhvězdí Štíra. Jde o interagující dvojhvězdný systém, v němž bílý trpaslík získává hmotu z dárcovské hvězdy. V nahromaděné vrstvě na povrchu bílého trpaslíka došlo v únoru 2007 k termonukleárnímu vzplanutí. Přesný typ dárcovské hvězdy ani oběžná doba systému dosud nebyly spolehlivě určeny. V rámci morfokinematického modelu autoři interpretovali sklon přibližně 80° jako téměř hranovou orientaci systému a navrhli hledání zákrytů, které by mohly poskytnout údaje o oběžné době a hmotnosti bílého trpaslíka.
Při výbuchu dosáhla V1280 Scorpii zdánlivé hvězdné velikosti 3,78 mag a byla viditelná pouhým okem. Je pozoruhodná mimořádně pomalým vývojem po výbuchu, intenzivní tvorbou prachu a bipolárním tvarem vyvržené obálky.
Objev a světelná křivka Novu objevili nezávisle na sobě japonští amatérští astronomové Yuji Nakamura a Yukio Sakurai 4. února 2007, kdy měla přibližně 9,5 mag. Objev byl oznámen v cirkuláři Mezinárodní astronomické unie č. 8803, v němž objekt obdržel označení V1280 Scorpii. Spektrum pořízené následujícího dne obsahovalo Balmerovy a železné čáry s profily P Cygni; objekt byl proto potvrzen jako klasická nova spektrální třídy Fe II.
náhled|vlevo|Světelná křivka V1280 Scorpii z pozorování AAVSO; vložený graf zachycuje okolí maxima přístrojem SMEI. Maximum 3,78 mag nastalo 16. února, necelé dva týdny po objevu. Přístroj Solar Mass Ejection Imager (SMEI) na družici Coriolis měřil jasnost každých 102 minut a v okolí maxima zachytil tři krátká zjasnění 16., 17. a 19. února.
Koncem února začala jasnost ve viditelném světle prudce klesat, protože ve vyvrženém materiálu kondenzoval prach; současně rostla jasnost v infračervené oblasti. Prachové zeslabení trvalo přibližně 250 dnů. Kolem 106. dne po výbuchu se objekt přibližně na 30 dnů znovu zjasnil a následoval další pokles. Chesneau et al. tento průběh vyložili jako možnou známku další epizody ztráty hmoty a tvorby prachu. Naito et al. naopak diskutovali možnost opětovného zesílení povrchového jaderného hoření.
Pomalý vývoj po výbuchu Po roce 2008 zůstala jasnost v pásmu y přibližně na 10,5 mag déle než 1 000 dnů. Do mlhovinové fáze, vymezené zřetelným výskytem zakázaných čar [O III] na vlnových délkách 4959 a 5007 Å, vstoupila nova až asi 50 měsíců po maximu. V době zveřejnění pětileté řady pozorování šlo o nejpomalejší známý přechod klasické novy do mlhovinové fáze.
Pomalý vývoj naznačuje poměrně málo hmotného bílého trpaslíka. Srovnání s evolučními modely a jinými pomalými novami vedlo k odhadu jeho hmotnosti přibližně 0,6 M☉ nebo méně; nejde však o přímé dynamické měření.
Prach a vyvržená obálka Interferometr VLTI sledoval prachovou obálku od 23. do 145. dne po objevu. Její úhlová rychlost rozpínání byla 0,35±0,03 mas za den. Šlo o první časově souvislé pozorování tvorby prachu u novy s tak vysokým prostorovým rozlišením. Pozdější infračervená pozorování ukázala současnou přítomnost drobných zrn amorfního uhlíku a větších zrn křemičitanového prachu. Uhlíkatý prach pravděpodobně vznikl nejprve přímo ve vyvrženém materiálu, zatímco původ křemičitanů může souviset také se střetem větru novy s okolohvězdným prostředím.
Snímky pořízené v letech 2009–2011 přístroji NACO, VISIR a SINFONI na VLT odhalily prachovou bipolární mlhovinu ve tvaru přesýpacích hodin. Její zdánlivé rozměry vzrostly z 0,30″×0,17″ v červenci 2009 na 0,64″×0,42″ v červenci 2011. Prach se nacházel převážně v polárních lalocích; v rovníkové oblasti nebyla v pozdějších datech zjištěna významná infračervená emise.
Prostorový model založený na profilech zakázaných čar [O III] a [N II] určil sklon osy výtrysku vůči směru pohledu přibližně na 80° a maximální expanzní rychlosti na 2 100±100 km/s pro [O III] a 1 600±100 km/s pro [N II]. Model rozlišuje pomalou hustou složku soustředěnou k rovníkové rovině a rychlejší bipolární proudění; obálka tedy není kulově souměrná.
Vzdálenost Odhady vzdálenosti V1280 Scorpii se dlouho výrazně rozcházely. Z úhlové expanze prachové obálky a předpokládané rychlosti 500±100 km/s byla roku 2008 odvozena vzdálenost 1,6±0,4 kpc. Po přijetí nižší rychlosti 350±160 km/s byl odhad roku 2012 změněn na 1,1±0,5 kpc. Tyto výsledky závisejí na geometrii obálky a na přiřazení úhlově pozorované struktury ke správné složce proudění.
Katalog Gaia DR3 uvádí pro zdroj 6026826447672231680 paralaxu 0,2747±0,0192 mas, což prostým převrácením odpovídá vzdálenosti 3,64 kpc. Novější katalog vzdáleností galaktických nov, který paralaxu kombinuje s dalšími apriorními údaji, uvádí nejlepší odhad 3,50 kpc; tato hodnota je použita v infoboxu. Stejný katalog udává po úplné korekci na mezihvězdnou extinkci absolutní hvězdnou velikost v maximu MV = −9,93±0,50; při výpočtu používá barevný exces E(B−V) = 0,32±0,15. Rozpor s expanzními odhady nebyl ve studii morfologie z roku 2022 považován za vyřešený.
Reference
Externí odkazy V1280 Sco (Nova Scorpii 2007) na stránkách AAVSO Nova Over Iran – Astronomický snímek dne NASA z 19. února 2007
Kategorie:Hvězdy v souhvězdí Štíra Kategorie:Novy Kategorie:Dvojhvězdy Kategorie:Proměnné hvězdy