Ženská dvouhra National Bank Open 2025 probíhala v závěru července a první polovině srpna 2025. Do singlové soutěže montréalského tenisového turnaje, hraného na tvrdém povrchu, nastoupilo devadesát šest hráček. Šestnáct z nich si účast zajistilo v kvalifikaci. Dvojnásobnou obhájkyni titulu, americkou světovou čtyřku Jessicu Pegulaovou, vyřadila ve třetím kole členka čtvrté světové stovky Anastasija Sevastovová.
Ačkoli se na turnaji poprvé představilo 32 nasazených, teprve potřetí v otevřené éře do finále nepostoupila žádná z nich. V kategorii WTA 1000 k tomu došlo pošesté. Poprvé z kanadského souboje o titul mezi dvěma nenasazenými vyšla vítězně Maršíková v roce 1977 a podruhé Dupontová roku 1979. Finalistky postavené mimo Top 40 se v úrovni WTA 1000, datované od roku 2009, střetly vůbec poprvé. Na cestě do finále obě odvrátily mečbol, Ósakaová ve druhém kole a Mboková v semifinále.
První titul na okruhu WTA Tour vybojovala 18letá Victoria Mboková. Stala se tak třetí kanadskou šampionkou turnaje v open éře, nenjníže postavenou vítězkou a druhou startující na divokou kartu. Po skončení se posunula na 24. místo žebříčku.
Turnaj Startovní pole hlavní soutěže bylo navýšeno o čtyřicet hráček, na 96 startujících, reflektující trend rozšiřování turnajů WTA 1000 a mužských Mastersů od sezóny 2023. Doba trvání se tím prodloužila na dvanáct dnů a počet nasazených zdvojnásobil, na 32 singlistek. Naopak kvalifikace byla zredukována na jediné kolo, ale s dvojnásobným počtem postupujících vůči předchozím ročníkům.
Světová jednička Aryna Sabalenková se odhlásila pro únavu a nejvýše nasazenou byla druhá žena klasifikace Coco Gauffová. Z členek první světové desítky absentovaly šestá Čeng Čchin-wen kvůli operaci lokte, a desátá Paula Badosová pro svalové zranění zad. Vyjma obhajující Pegulaové byly dalšími šampionkami v soutěži Belinda Bencicová (2015), Elina Svitolinová (2017) a Bianca Andreescuová (2019), které triumfovaly v Torontu.
První výhru v kategorii WTA 1000 zaznamenala 21leta japonská kvalifikantka Aoi Itóová, když vyřadila Katie Volynetsovou a světovou devítku Jasmine Paoliniovou. Debutové vítězství nad členkou Top 10 vybojovala po obratu, když s Italkou ztratila úvodní set. Ve druhém již prohrávala 1–4 na gamy a odvrátila mečbol. Porážkou od Bencicové ukončila profesionální kariéru 31letá Eugenie Bouchardová, první Kanaďanka ve světové pětce žebříčku WTA a první kanadský finalista grandslamové dvouhry z Wimbledonu 2014. Ve dvouhře okruhu WTA dosáhla celkové bilance 157–144, včetně dvanácti výher nad členkami Top 10. Jedinou zástupkyní kanadského tenisu ve třetím kole tak zůstala 18letá Victoria Mboková po výhře nad Sofií Keninovou. Nezastavila ji ani Marie Bouzková, čímž se stala nejmladší kanadskou osmifinalistkou turnaje od Helen Kelesiové v roce 1988.
Popáté za předchozích 16 měsíců se střetly Naomi Ósakaová s Ljudmilou Samsonovovou. Ósakaová postoupila do třetího kola po odvrácení dvou mečbolů a ve vzájemných duelech se ujala vedení 3–2. Hráčku ze světové dvacítky porazila poprvé od Muchové na lednovém australském grandslamu. Ve třetí fázi dohrála dvojnásobná obhájkyně a světová čtyřka Jessica Pegulaová, která nestačila na 386. hráčku klasifikace Anastasiji Sevastovovou, pokračující v návratu po vleklém zranění kolena. Lotyška na okruhu odehrála teprve 24. zápas za předchozí čtyři roky, a přerušila sérii sedmi porážek s členkami Top 5. Stala se tak nejníže postavenou přemožitelkou příslušnice první světové desítky od výhry Kerberové nad Ostapenkovou na Indian Wells Open 2024. Čtrnáctá žena klasifikace Karolína Muchová nevyužila ve třetí sadě osmifinále, za stavu her 5–4 na příjmu, dva mečboly proti světové osmičce Madison Keysové. Po nezvládnuté koncovce zápas prohrála. Ve třetím vzájemném duelu porazila Dánka Clara Tausonová poprvé úřadující wimbledonskou šampionku Igu Świątekovou, a pronikla do čtvrtfinále. V sezóně jí oplatila měsíc starou porážku právě z londýnského grandslamu.
Světovou dvojku Coco Gauffovou vyřadila ve čtvrtém kole Victoria Mboková. Nejvýše nasazenou na kanadském turnaji porazila jako druhá tenistka hrající na divokou kartu. V tomto ohledu navázala na Stéphanie Duboisovou z roku 2006. V 18 letech se stala pátou nejmladší přemožitelkou turnajové jedničky v kategorii WTA 1000, od jejího založení v roce 2009. Na Canadian Open byla nejmladší kanadskou čtvrtfinalistkou od Kelesiové v roce 1987. Následným vyřazením Bouzasové Maneirové si Mboková zajistila debutový posun do první světové padesátky. Po Andreescuové z ročníku 2019 pronikla jako druhá Kanaďanka od roku 1970 do semifinále turnaje a v open éře se v této fázi stala nejmladší Kanaďankou. V rámci navazujících kategorií Tier I, Premier 5 & Mandatory a WTA 1000, existujících od roku 1988, představovala čtvrtou kanadskou semifinalistku v této urovni, čímž se připojila ke Kelesiové, Bouchardové a Andreescuové.
Marta Kosťuková skrečovala za stavu 1–6 a 1–2 čtvrtfinálový duel kvůli zraněnému zápěstí. Jelena Rybakinová ji porazila potřetí v řadě a postoupila do desátého semifinále WTA 1000, respektive pátého v sezóně. Clara Tausonová prošla do semifinále přes světovou trojku Światekovou a osmičku Keysovou. Poprvé v kariéře tak na jediném turnaji porazila více hráček z Top 10. Ve třetí sadě semifinále odvrátila Mboková mečbol Jeleně Rybakinové a o postupu rozhodla v závěrečné zkrácené hře.
Finále: Prvním titulem WTA Mboková do Top 25
Vítězkou se stala Victoria Mboková, jež ve finále zdolala čtyřnásobnou grandslamovou šampionku Naomi Ósakaovou po třísetovém průběhu 2–6, 6–4 a 6–1. V divokém průběhu 25 gamů si hráčky třináctkrát prolomily podání. Mboková využila osm z devíti brejkbolů. Premiérovou účast ve finále okruhu WTA Tour proměnila v první kariérní titul. V otevřené éře se stala třetí kanadskou šampionkou Canadian Open, po Faye Urbanové (1969) a Biance Andreescuové (2019), ale první v Montréalu. Turnaj ovládla jako druhá na divokou kartu po Selešové v roce 1995. V kategorii WTA 1000, datované od roku 2009, se stala třetí vítězkou hrající na divokou kartu, po Šarapovové v Cincinnati 2011 a Andreescuové v Indian Wells 2019. Jako třetí, po Ósakaové a Andreescuové, vybojovala premiérovou trofej právě v úrovni WTA 1000.
Cestou za titulem Mboková vyřadila čtyři grandslamové šampionky – Keninovou, Gauffovou, Rybakinovou a Ósakaovou. To se naposledy podařilo Džabúrové se Svitolinovou ve Wimbledonu 2023. V 18 letech ale Kanaďanka představovala druhou nejmladší tenistku open éry, která tohoto výkonu dosáhla, po Sereně Williamsové na US Open 1999. Z pozice 85. tenistky žebříčku se Mboková stala nejníže postavenou vítězkou turnaje. V navazujících kategoriích Tier I, Premier 5 a WTA 1000, existujících od roku 1988, byla níže postavenou šampionkou pouze 133. žena klasifikace Clijstersová v Indian Wells 2005. Do sezóny Mboková vstoupila jako 333. v pořadí. Po skončení se posunula na 24. místo žebříčku.
Nasazení hráček Všechny nasazené hráčky obdržely volný los do druhého kola.
Pavouk
Finálová fáze
Horní polovina 1. sekce
2. sekce
3. sekce
4. sekce
Dolní polovina 5. sekce
6. sekce
7. sekce
8. sekce
Kvalifikace Nasazené hráčky
Kvalifikantky
Pavouky kvalifikací
První kvalifikantka
Druhá kvalifikantka
Třetí kvalifikantka
Čtvrtá kvalifikantka
Pátá kvalifikantka
Šestá kvalifikantka
Sedmá kvalifikantka
Osmá kvalifikantka
Devátá kvalifikantka
Desátá kvalifikantka
Jedenáctá kvalifikantka
Dvanáctá kvalifikantka
Třináctá kvalifikantka
Čtrnáctá kvalifikantka
Patnáctá kvalifikantka
Šestnáctá kvalifikantka Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:National Bank Open 2025