náhled|Budova Nového říšského kancléřství roku 1939 Říšské kancléřství () byl ústřední úřad německé vlády, který zajišťoval agendu říšského kancléře a organizační podporu říšské vlády. Úřad vznikl v 70. letech 19. století a existoval v různých podobách od Německého císařství přes Výmarskou republiku až do konce nacistického Německa v roce 1945. Po právní stránce šlo o „kancelář“ kancléře a kabinetní úřad vlády; nebyl to samostatný resortní orgán. Přeneseně se jako Říšské kancléřství mohla nazývat i budova tohoto úřadu.

Historie Kořeny úřadu sahají k roku 1867, kdy bylo zřízeno pruské Bundeskanzleramt pro Severoněmecký spolek, které bylo po vzniku Německého císařství převzato jako říšský kancléřský úřad (Reichskanzleramt). V roce 1878 bylo úřadu rozhodnutím ze dne 18. května oficiálně stanoveno označení „Reichskanzlei“ (Říšské kancléřství).

Ve Výmarské republice plnila Říšská kancléřská kancelář dvojí roli kancléřova sekretariátu a současně kabinetního úřadu vlády – připravovala jednání, pořizovala protokoly a dohlížela na plnění usnesení. Po roce 1933 se v důsledku nastolení vůdcovského principu změnilo postavení i praxe v rámci říšské vlády a kancléřství se ocitlo ve složitých vztazích k dalším mocenským centrům NSDAP a státním úřadům.

V srpnu 1939 převzalo kancléřství výkonnou správu Ministerské rady pro říšskou obranu, čímž dále posílilo svou koordinační roli ve válečné správě.

Sídla Původním sídlem kancléřství se stal bývalý palác Radziwiłłů na adrese Wilhelmstraße 77 v Berlíně, kde úřad sídlil od 70. let 19. století.

V letech 1928–1930 byl na sousední adrese Wilhelmstraße 78 vybudován moderní administrativní přístavek (Erweiterungsbau), jehož autory byli architekti Eduard Jobst Siedler a Robert Kisch (často též uváděn jako Kirsch).

Na přelomu let 1938/1939 vznikla podle projektu Alberta Speera reprezentativní budova Nové říšské kancléřství ve Voßstraße; stavba byla dokončena za necelých dvanáct měsíců a slavnostně předána 9. ledna 1939. Budova sloužila především reprezentaci režimu (např. Mramorová galerie o délce 146 metrů, delší než Zrcadlový sál ve Versailles), nikoli každodennímu výkonu vlády. Celkové náklady byly kolem 90 milionů říšských marek.

Organizace a kompetence Říšské kancléřství zajišťovalo přípravu jednání vlády, protokolování, doručování a kontrolu plnění usnesení a bylo nástrojem kancléřovy vládní koordinační činnosti. Po roce 1933 se kompetence kancléřství střetávaly či překrývaly s Kanceláří vůdce (Kanzlei des Führers) a později s Stranickou kanceláří (Parteikanzlei), přičemž část agend (např. stížnosti a podání občanů) byla přesunuta mimo kancléřství. V praxi nesly mnohé listiny vlády spolupodpis vedoucího kancléřství (Chef der Reichskanzlei).

Osobnosti V letech 1933–1945 zastával funkci vedoucího říšského kancléřství Hans Heinrich Lammers, který byl od roku 1937 říšským ministrem a patřil k nejvlivnějším úředníkům nacistického státu. Významným ministerským ředitelem v kancléřství byl také Friedrich Wilhelm Kritzinger, jenž byl po Lammersovi druhou klíčovou osobou úřadu a účastnil se v lednu 1942 konference ve Wannsee jako zástupce kancléřství.

Poválečný osud V dubnu 1945 obsadila Rudá armáda centrum Berlína včetně komplexu říšského kancléřství, který byl těžce poškozen. Demolice trosek Nového říšského kancléřství začala v únoru 1949 a odstraňování zbytků pokračovalo do roku 1950.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Dějiny Německa 20. století Kategorie:Politické dějiny Německa