Saissac je zřícenina hradu ve správním území obce Saissac ve francouzském departementu Aude v metropolitním regionu Okcitanie. Byl sídlem mocné rodiny Saissaců, vazalů rodu Trencavelů. Hrad je součástí sítě (Katarská země Aude). Hrad stojí na skalnatém výběžku na jižním konci vesnice Saissac, severozápadně od města Carcassonne. Poloha nad roklí Vernassonne, mu umožňovala strategickou kontrolu přístupu do pohoří Montagne Noire.

Historie Středověk Hrad Saissac se poprvé objevuje v písemných pramenech v roce 960, kdy jej biskup z Toulouse odkázal hraběti z Carcassonne. V 11. století byl hrad propůjčen mocným vazalům v zemi. Jednalo se pravděpodobně o mladší větev hrabat z Foix, která od té doby tvořila rod Saissaců. Podhradní vesnice pravděpodobně pochází z 11. století, ale její původ může sahat až do vizigótského období.

V 11. století se práva na panství Saissac dělila mezi rodiny Hugues a Jourdain. Muselo je chránit několik nevelkých hradů, které měly podobu hranolových věží. Jedna budova v srdci hradního komplexu se od ostatních staveb výrazně odlišuje svou velikostí a polohou (je vyvýšená nad všemi ostatními). Další budova nalézající se mimo městský systém, pod jižní kurtinou současného hradu, se zdá potvrzovat, že každá rodina měla svůj hrad.

Pán Bertrand de Saissac údajně přijal katarskou víru, jak uvádějí zdroje inkvizice, která ho více než čtyřicet let po jeho smrti odsoudila za kacířství. Stejně tak katolická historiografie 19. století proměnila tuto historickou postavu v symbol katarského kacířství. S jistotou lze říci, že Bertrand de Saissac byl poručníkem Raymonda-Rogera Trencavela. Během křížové výpravy proti albigenským v roce 1209 potkal rodinu Saissaců stejný osud jako jejich svěřence a byli zbaveni majetku. Bouchard de Marly, velitel křižáků, hrad dobyl. Po roce 1234 Lambert de Thurey, další společník Simona IV. z Montfortu, získal hrad Saissac do svého majetku. Na konci 13. století se hrad a panství stalo majetkem rodiny Lévis, nových pánů Mirepoix, a v letech 1331–1412 byl ve vlastnictví rodiny L'Isle-Jourdain. V 15. století bylo baronství v držení rodiny de Caraman. Do roku 1565 se střídali další majitelé (bohatí Bernuyové, rodina de Clermont-Lodève).

V letech 1568 a 1580 protestantské jednotky zničily vesnici, ale nedokázaly do hradu nedokázaly proniknout. Od roku 1715 byl hrad v držení rodu Luynes, který však v pevnosti nebydlel.

Novodobé dějiny V polovině 18. století byl hrad neobývaný a zchátralý. Během francouzské revoluce sloužil jako lom na kámen. Kvůli svému romantickému vzhledu byl v roce 1862 dokonce poničen hledači pokladů. V roce 1920 jej koupil Henri Dupuy-Mazuel, filmař a spisovatel. Po jeho smrti v roce 1994 jeho dědicové hrad darovali radnici v Saissacu.

Od roku 1995 obec Saissac provádí restaurátorské práce. V letech 2004–2006 byly dvě místnosti v hlavní budově (Aldonce, postavené v 16. století) přestavěny ve stylu 16. století (zejména s krovem ve tvaru lodního trupu). V těchto sálech se nachází muzeum s informacemi o starých mincích, zejména o pokladu nalezeném v Saissacu (2 000 denárů z 13. století, nalezených v roce 1979 při stavebních pracích). Vstup do hradu je zpoplatněn.

Zřícenina hradu byla dne 17. února 1926 zapsána na seznam historických památek francouzského ministerstva kultury.

Popis náhled|Plán zříceniny hradu: 1 – první terasa; 2 – druhá terasa; 3 – třetí terasa; 4 – most; 5 – příkop; 6 – strážní věž; 7 – severní obytná část; 8 – latríny; 9 – severovýchodní věž; 10 – hradní věž; 11 – schodiště; 12 – velká východní obytná část; 13 – opěrné pilíře; 14 – přístupová rampa; 15 – západní brána; 16 – kasárna; 17 – jihozápadní věž; 18 – jihovýchodní věž.

Hrad je postaven na třech sousedících terasách na skalnatém výběžku. Je z velké části postaven z břidlice, ale na některých místech (např. římsách) je použita také žula.

K hradu se vstupuje ze strany vesnice. Příkop byl zasypán a vstup vede přímo na první terasu. Na východní straně je vidět most se dvěma oblouky. Most pokračuje hrubší zdí, na které je zřetelně patrná průrva ve zdivu, která vymezuje místo padacího mostu. Na východě stojí hlavní budova, zatímco na západě zděnou zeď lemují dvě okrouhlé strážní věže. Uprostřed terasy se tyčí zbytky polygonální věže vysoké asi dvacet metrů.

Východní přístupová rampa ústí na druhou terasu, na které stojí velká hlavní budova s muzeem. Na třetí terase se mimo jiné nacházejí kasematy. Jižní zeď rámují dvě okrouhlé věže.

Hrad prošel v průběhu staletí několika přestavbami. První z nich proběhla po křížové výpravě, kolem roku 1300: hrad byl přestavěn s pomocí královských inženýrů. Hradní věž, čtverhranné věže a kurtiny pocházejí z této doby. Druhá přestavba proběhla v 16. století: rodina Bernuyů hrad učinila pohodlnějším (zejména zavedením velkých renesančních oken s příčkami). V důsledku náboženských válek byla vystavěna dělostřelecká stanoviště. Okrouhlé věže, centrální obytná část a strážní věže pocházejí také z této doby.

Galerie

Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Zříceniny hradů ve Francii Kategorie:Hrady založené v 10. století Kategorie:Hrady v Okcitánii Kategorie:Katarské hrady Kategorie:Albigenská křížová výprava Kategorie:Historické památky v Okcitánii Kategorie:Stavby v departementu Aude