Ázerbájdžánská legie ( ) byla jednotka Wehrmachtu složená z bývalých sovětských válečných zajatců ázerbájdžánské národnosti. Legie existovala během druhé světové války v letech 1942–1945. Jejím politickým cílem bylo vytvoření (obnova ADR) nezávislého Ázerbájdžánu. Organizačně legie podléhala Velitelství východních legií (německy Kommando der Ostlegionen). Do 22. července 1942 sloužili Ázerbájdžánci v rámci Kavkazsko-muslimské legie ().
Vznik jednotky Po napadení SSSR v roce 1941 se pád SSSR zdál velmi blízko. Německá armáda však utrpěla v roce 1941 vysoké ztráty a v zimní bitvě u Moskvy se Rudé armádě podařilo odrazit nápor německých sil na hlavní město SSSR. Neúspěch bleskové války na východní frontě donutil německé velení k vytváření cizineckých jednotek, které by doplnily stavy Wehrmachtu. Jako rezervoár sil k náboru do legií byly řady sovětských válečných zajatců, ze kterých v říjnu až listopadu 1941 začal abwehr vytvářet zvláštní jednotky. Jejich cílem bylo usnadnit plánovaný postup německých vojsk na Kavkaz a do Střední Asie. Kromě plnění úkolů, jako byl boj s partyzány a průzkumná a sabotážní činnost, měli jejich příslušníci provádět propagandistickou práci s cílem přilákat další přeběhlíky z řad středoasijských a kavkazských národů na německou stranu, a dále se podílet na organizování protisovětských povstání na území sovětských zakavkazských republik.
V prosinci 1941 vydal Hitler rozkaz k vytvoření Kavkazsko-muslimské legie, které měla svůj výcvikový tábor v polské vesnici Jedlina-Zdrój. Ta zahrnovala nejen Ázerbájdžánce, ale i zástupce Dagestánu, Ingušska, Čečenska a některých dalších kavkazských republik vyznávajících islám. Její formování bylo zahájeno podle rozkazu ze dne 13. ledna 1942. Další náborové centrum se také nacházelo v ukrajinském městě Pryluky. Vzhledem k nárůstu počtu Ázerbájdžánců, jejichž počet v jednotkách Wehrmachtu dosáhl 40 tisíc lidí, byla Kavkazsko-muslimská legie přejmenována na Ázerbájdžánskou legii a zástupci jiných národností byli z jejích řad vyřazeni do tzv. Severokavkazské legie.
Dne 15. dubna 1942 rozkazem povolil Vůdce nasazení legie v boji proti sovětským partyzánům a na frontě jako spojenců Wehrmachtu. Velitelem jednotky se stal bývalý major Rudé armády Abdurrahman bej Fatalibejli. Celkový početní stav jednotky byl k 1. říjnu 1944 celkem 38 598 lidí. Z nich 97 lidí sloužilo v jednotkách Ruské osvobozenecké armády (ROA) generála Vlasova, 67 lidí v Ázerbájdžánském národním výboru v Berlíně.
Politické vedení jednotky alt=Plakát propagující ázerbájdžánskou legii|náhled|Plakát propagující Ázerbájdžánskou legii|vlevo|300x300pixelů Počátkem dvacátých let 20. století udržovala kontakty s ázerbájdžánskou emigrací polská výzvědná služba. Její roli postupně nahradily německé tajné služby, které tak postupem času představovaly jedinou sílu schopnou porazit sovětskou moc.
V letech 1929–1931 proběhla v sovětském Ázerbájdžánu vlna povstání proti sovětskému režimu zejména kolektivizaci. Proti povstalcům bylo použito letectvo, tankové jednotky a chemické zbraně. Postupně se odboj stáhl do hor a později povstalci odešli do Íránu. Německá rozvědka udržovala s vůdci ázerbájdžánské emigrace v Íránu kontakty ještě před začátkem války. Klíčovým cílem německého zájmu byl Írán a Kavkaz, kde se nacházela důležitá ropná pole. Tyto kontakty a kádry byly v průběhu sovětsko-německé války využity při formování legie.
Legie formálně podléhala ázerbájdžánské vládě v exilu, kterou tvořili musavatističtí emigranti Khalil bey Khasmammadov, Šafi bej Rüstembejli, Nagi bej Šeyxzamanli a další. Tito považovali svou účast ve válce na straně Německa za poslední šanci obnovit ztracenou nezávislost ADR. Pod jejich vedením byly vydávány noviny s názvem Ázerbájdžán (). Jedním z hlavních redaktorů těchto novin byl bývalý major Rudé armády Medžit Karsalany ().
V květnu 1943 bylo v berlínském penzionu Victoria svoláno zasedání Ázerbájdžánského výboru pod vedením bývalého ministra spravedlnosti Ázerbájdžánské demokratické republiky Khalila bey Khasmammadova. Na sjezdu bylo rozhodnuto usilovat o sjednocení všech ázerbájdžánských jednotek do vyššího útvaru pod velením azerských důstojníků. Za tímto účelem bylo v rámci Rosenbergova ministerstva vytvořeno ázerbájdžánské styčné velitelství, které bylo zmocněno zastupovat Ázerbájdžánce v německých jednotkách. Další sjezd výboru zahájil svou činnost v listopadu 1943 v Berlíně v hotelu Kaiserhof. Na tomto sjezdu byl zvolen Národní jednotný medžlis složený z 50 lidí, který zahrnoval zástupce všech vojenských jednotek a téměř všech politických organizací Ázerbájdžánu v exilu. Velkou většinou hlasů účastníků sjezd přijal usnesení o zvláštním významu spolupráce s Německem ve prospěch osvobození od sovětsko-bolševické okupace a také ve prospěch nezávislého Ázerbájdžánu. V březnu 1945 německá propaganda deklarovala uznání nezávislosti Ázerbájdžánu.
Mottem jednotky proto bylo heslo vyjadřující touhu po státní nezávislosti: „Bojujeme jen a jen za naši svobodu. Žádná živá síla nás nedonutí opustit tento posvátný cíl."
Politický vliv Turecka Turečtí nacionalisté vnímali Ázerbájdžánce jako "východní Turky" a bratrský národ. Proto se turecká oficiální místa v průběhu bojů velmi zajímala o výstavbu jednotky a postavení muslimských válečných zajatců z řad bývalých příslušníků Rudé armády. V září 1941 navštívila za tímto účelem turecká vojenská delegace jižní úsek východní fronty. Turecko politicky podporovalo vznik muslimských jednotek v boji proti SSSR zejména pomocí ideologie panturkismu. K zastáncům této ideje patřili také vůdcové emigrace. Vytvoření silného Ázerbájdžánu pod patronací Turecka však bylo v rozporu s německými zájmy, kteří v budoucím Kavkaze viděli pouze zvláštní německý říšský komisariát. Otázka byla rozřešena vojenskou situací po porážce u Stalingradu a ústupu na východní frontě v roce 1943. Postupně také i pod diplomatickým tlakem SSSR i Spojenců došlo v turecké zahraniční politice přehodnocení postoje. Od května 1944 bylo panturkické hnutí v Turecku oficiálně rozpuštěno.
Vztah k hnutí generála Vlasova Postoj ázerbájdžánské emigrace, politických představitelů a vojáků byl vůči KONR odmítavý. Generál Vlasov byl vnímán jako spojenec v boji proti bolševismu, ale jeho velitelská autorita nebyla ze strany legionářů uznávána. Formování jednotek První části ázerbájdžánská legie byla oficiálně založena v březnu 1942 a její výcvikový tábor se nacházel v Jedlině na tehdejším území Pruska, dnešní Polsko. Centrum výcviku legie zůstalo v Jedlinu až do října 1943, poté byla legie převelena do města Rodez ve Francii. V Jedlinu bylo zformováno 8 bojových a 2 záložní prapory. Druhé části ázerbájdžánská legie byla cvičena v Prylukách. Do května 1943 bylo na Ukrajině zformováno 6 bojových ázerbájdžánských praporů a 2 záložní prapory. Po tříměsíčním úvodním bojovém výcviku byli noví rekruti přeřazeni k praporům, kde pokračovali ve výcviku podle specializace. Týden před odesláním na frontu jim byly vydány německé stejnokroje. Legionáři měli na levém rukávu trikolóru v barvách ázerbájdžánské vlajky a odznak s půlměsícem a hvězdou. Po slavnostním složení přísahy byli posláni na místo určení. Zbraně legionářů byly sovětské výroby. Charakteristickým rysem ázerbájdžánských formací byla přítomnost mullů, kteří částečně plnili roli politických vůdců. Vojáci v legii měli také vlastní vyznamenání Šedý vlk (), které bylo udělováno za statečnost v boji. Odznak měl vyobrazení vlčí hlavy nebo symbolu vlka.
Spolu s muslimskými legiemi, které bojovaly na frontě, byly z řad muslimských válečných zajatců vytvořeny i pracovní oddíly.
Bojové nasazení Od roku 1942 se ázerbájdžánské jednotky účastnily bitev na východní frontě. 804. prapor operoval od září 1942 na Kavkaze jako součást 17. armády skupiny armád A (Kavkaz). Na Kavkaze, Ukrajině, Krymu, v Bělorusku a Polsku operovalo asi 10 ázerbájdžánských praporů.
V bitvě o Kavkaz náčelník štábu skupiny armád A generálporučík Hans von Greiffenberg při hodnocení zkušeností s nasazením jednotek Východních legií na Kavkaze vysoce ocenil činy 804. a 805. ázerbájdžánského praporu takto:
Vojáci legie se aktivně účastnili bojů proti partyzánům na Ukrajině, v Polsku a Bělorusku. Ázerbájdžánská legie byla úspěšná a německé velení ji pozitivně oceňovalo zejména v bojích s partyzány v zalesněných a horských oblastech.
Poté, co se ukázalo, že německý průlom na Kavkaze nebyl proveditelný, vydal Hitler v polovině roku 1943 rozkaz odvolat všechny legionáře z východní fronty a poslat je na západní frontu, zejména do Francie a Itálie. Prapory rozmístěné ve Francii se zúčastnily bojů při vylodění spojenců v roce 1944.
Jednotky Ázerbájdžánské legie se od 1. srpna do 2. října 1944 účastnily potlačování Varšavského povstání a měly podíl na masakrech civilistů ve čtvrti Wola. Vojáci vycvičení k boji v horských podmínkách se v prostředí městských bojů příliš neosvědčili. Tři týdny po začátku povstání, 22. srpna 1944, Ázerbájdžánský národní medžlis neúspěšně protestoval proti nasazení ázerbájdžánských vojáků v boji proti Polákům.
Asi 700 vojáků Ázerbájdžánské národnosti se účastnilo bojů v bitvě o Berlín jako příslušníci 12. kavkazské protitankové jednotky. O přítomnosti těchto vojáků v Berlíně je také zmínka v díle Jitro kouzelníků.
S ohledem na výcvik jednotky pro boj v horách, byly jednotlivé jednotky nasazovány v boji proti partyzánům a to nejen proti sovětským, ale i proti francouzským, italským a jugoslávským.
Prapory legie Prapory očíslované arabským číslem 805, 806 apod. jsou Ázerbájdžánské jednotky pod přímým velením Velitelství východních legií. Prapory číslované I/111 apod. jsou smíšené nebo přidělené jednotky integrované do standardních německých pluků. Římská číslice pak označuje číslo praporu v rámci pluku, tj. I/111 znamená 1. prapor 111. pluku. +NázevDostupné informace804. ázerbájdžánský horský pěší prapor AslanNázev praporu Aslan je odvozeno od slova lev, který symbolizuje bojovnost a odvahu. Velitelem praporu byl major Kurt Gloger. V jeho sestavě bylo 963 Ázerbájdžánců a 40 Němců. Prapor byl součástí 4. horské pěší divize 49. horského armádního sboru 1. tankové armády a operoval v roce 1942 ve směru na Suchumi.