Felix de Andreis (italsky: Felice de Andreis; 12. prosince 1778 Demonte – 15. října 1820 St. Louis) byl italský římskokatolický duchovní a lazarista.

Život Narodil se 12. prosince 1778 v Demonte. V 15 letech začal studovat svobodná umění a zejména poezii. V této době se toužil připojit k lazaristům, kteří se věnovali evangelizaci mimo Evropu.

Dne 1. listopadu 1797 vstoupil do noviciátu lazaristů v Mondovì. Teologické studium získal v Turíně a kvůli postupu napoleonských vojsk odešel na Collegio Alberoni v Piacenze. Právě v tomto městě byl 14. srpna 1801 ve věku 22 let vysvěcen na kněze. Během studií projevoval silné nadání pro studium jazyků a literatury. Ovládal latinu, řečtinu, hebrejštinu, francouzštinu a španělštinu. Obzvláště dobře se vyznal v teologii, kanonickém právu a studiu církevních otců.

Působení v Římě Roku 1806 odjel ze zdravotních důvodů do Říma a pobýval v domě Montecitorio, sídle lazaristů. První roky jeho pobytu v Římě byly poznamenány nepřátelským postojem Napoleonovy politiky vůči Svatému stolci. Od 2. února 1808 byl Řím vojensky okupován francouzskými vojsky. Napětí vyvrcholilo únosem papeže Pia VII. v noci z 5. na 6. července 1809. Během tohoto období se věnoval kázání a službě zpovědníka. Na Collegio Propaganda Fidei mu byla svěřena katedra dogmatické teologie a byl také zodpovědný za vedení duchovních cvičení pro seminaristy před jejich vysvěcením, což byl úkol obvykle svěřovaný zkušenějším duchovním. Během těchto let si získal úctu kardinála Giulia Maria della Somaglia, tehdejšího generálního vikáře Říma a papeže Pia VII.

Roku 1815 se v Římě setkal s Louisem-Guillaumem-Valentinem Dubourgem, který se stal novým biskupem Louisiany a Obou Florid. Biskup Dubourg byl papežem pověřen přivést na Americký kontinent evropské misionáře z několika kongregací. Území, které mu bylo svěřeno a které se během války v roce 1812 stalo dějištěm násilných střetů mezi Brity a mladými Spojenými státy americkými, se rozkládalo mezi oběma břehy Mississippi a táhlo se od Mexického zálivu až po Velká kanadská jezera. Tato území byla osídlena převážně kmeny původních obyvatel Ameriky a několika francouzskými a španělskými osadníky. Katolicismus čelil konkurenci ze strany dalších křesťanských denominací spojených s protestantismem, jako například metodistická církve, která byla obzvláště populární mezi otroky a Afroameričany.

Biskup požádal de Andreise, aby ho doprovodil do Severní Ameriky, ale představení kongregace lazaristů mu povolení k odchodu neumožnili. Dubourg se odvolal k papeži, který rozhodl v jeho prospěch. Felix de Andreis si vybral pět společníků, kteří ho měli doprovázet. Jeho volba padla zejména na Josepha Rosatiho, budoucího biskupa ze Saint Louis, který byl jeho studentem v Římě a doprovázel ho na několika jeho misích a kázáních.

V doprovodu ostatních misionářů se nejprve vydal do Janova a poté do Bordeaux. Zde zůstali šest měsíců, aby dokončili své přípravy. Během tohoto období otec Felix plnil povinnosti kaplana v nemocnicích a věznicích, které mu svěřil biskup Charles François d'Aviau du Bois de Sanzay.

Cesta do Ameriky Misionářská skupina opustila Francii 13. června 1816 na palubě americké lodi The Ranger. V Baltimoru přistáli 26. července. Po měsíci odpočinku, během kterého pobývali v semináři sv. Marie, misionáři 3. září odpluli do Pittsburghu v Pensylvánii. Odtud putovali po řece Ohio do Louisville, kam dorazili 19. listopadu. Nakonec dorazili do města Bardstown v Kentucky. Město, založené v roce 1780, bylo druhým nejstarším v Kentucky a mělo vlastní biskupské sídlo. Misionáři pobývali v semináři sv. Tomáše na pozvání místního biskupa Benoîta-Josepha Flageta, dokud se nevrátil biskup Guillaume-Valentin Dubourg. Během tohoto období otec Felix vyučoval teologii a pracoval na zlepšení své angličtiny.

Ostatní misionáři pod vedením otce Felixe zdokonalovali své jazykové znalosti a dokončovali misionářský výcvik kontaktem s místním obyvatelstvem. Biskup Dubourg konečně dorazil 29. prosince 1817 v doprovodu 30 kněží. Společně odjeli do St. Louis roku 1818, kdy byla založena první komunita lazaristů v Severní Americe.

Působení v Americe Do St. Louis dorazil v roce 1817 a Dubourg mu přidělil zotročené Afroameričany, kteří mu měli pomáhat při práci. Později ho Dubourg jmenoval generálním vikářem diecéze a představeným lazaristů v USA.

Během svého působení v St. Louis měl na starosti dvě školy, jednu pro novice lazaristů a jednu pro laiky. V USA se setkal s příchodem evropských osadníků, kteří byli nepřátelští vůči katolicismu. Byl terčem dalších útoků ze strany zednářů a dalších křesťanských církví. V roce 1819 byl protestantským pastorem obviněn z „veřejného smilstva“.

Celý svůj život měl chatrné zdraví. Trpěl bolestí břicha, depresemi a úzkostmi.

Zemřel 15. října 1820 na následky léčby.

Proces svatořečení Kanonizační proces byl zahájen 29. srpna 1902 a následně přerušen.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

The Hagiography Circle

Kategorie:Italští Služebníci Boží Kategorie:Italští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Italští misionáři Kategorie:Italští řeholníci Kategorie:Američtí otrokáři Kategorie:Lazaristé Kategorie:Narození 12. prosince Kategorie:Narození v roce 1778 Kategorie:Narození v Piemontu Kategorie:Úmrtí 15. října Kategorie:Úmrtí v roce 1820 Kategorie:Úmrtí v St. Louis Kategorie:Muži