Anas Jamal Mahmoud Šaríf (3. prosince 1996 – 10. srpna 2025) byl palestinský novinář, fotograf a kameraman pro Al-Džazíra Arabic, známý svými reportážemi z fronty ze severní Gazy během války v Gaze. V roce 2024 získal Šarífův tým agentury Reuters Pulitzerovu cenu za zpravodajskou fotografii za své „surové a naléhavé“ fotografie dokumentující válku v Gaze.
Šaríf byl zabit spolu se čtyřmi novináři a dvěma dalšími lidmi při izraelském náletu, jehož cílem byl on a další novináři ve stanu před nemocnicí Al-Shifa v Gaze dne 10. srpna 2025. V době jeho smrti bylo během války v Gaze zabito 234 novinářů. Před jeho zabitím Izraelské obranné síly (IDF) obvinily Šarífa z toho, že je agentem Hamásu. Organizace pro lidská práva a Al-Džazíra uvedly, že se jedná o výmluvu k ospravedlnění zabíjení novinářů. Výbor na ochranu novinářů (CPJ) vyzval mezinárodní společenství, aby ho ochránilo.
Podle jeho bratra Izrael nabídl Šarífovi bezpečný průchod z Gazy čtyři dny před jeho smrtí, pokud by přestal podávat zprávy, ale on to odmítl.
Raný život a rodina Šaríf se narodil v roce 1996 v uprchlickém táboře Džabálie rodině vysídlené v roce 1948 z Al-Majdalu (dnešní izraelské město Aškelon). Jako dítě poskytl Šaríf rozhovor ve vysílání Al-Džazíry během války v Gaze v roce 2008 a prohlásil, že se chce stát novinářem. Vystudoval Univerzitu Al-Aksá s bakalářským titulem v oboru masové komunikace se specializací na rozhlas a televizi.
Před válkou v Gaze pracoval Šaríf jako nezávislý fotograf pro několik médií, včetně mediální sítě Šamal. Podle CNN a BBC před válkou pracoval pro mediální tým Hamásu, který plně kontroloval civilní správu Gazy, ačkoli v roce 2025 kritizoval vyjednávací tým organizace. Při informování o protestech na hranicích s Gazou v letech 2018–2019 poblíž Džabálie utrpěl Šaríf zranění břicha šrapnelem.
Šaríf byl ženatý a měl dvě malé děti.
Válka v Gaze Šaríf se stal jednou z nejviditelnějších tváří informujících o válce v Gaze a odmítl evakuovat severní oblast navzdory opakovaným izraelským rozkazům a přímým hrozbám pro jeho život. Denně informoval o náletech, masakrech a vysídlování, často pracoval v extrémním nebezpečí a s chronickým nedostatkem základních zásob. Jeho reportáže poskytovaly záběry a svědectví z jedné z nejméně dostupných válečných zón na světě.
2023 Na začátku války v Gaze pracoval Šaríf jako fotograf, když ho Tamer Almisshal naverboval jako televizního reportéra pro Al-Džazíra Arabic. Po celou dobu svého působení v Al-Džazíra se objevoval v éteru téměř denně. V listopadu 2023 mu izraelská armáda zavolala a řekla mu, aby přestal s reportáží a opustil severní Gazu. Navíc mu poslali zprávy, že znají jeho polohu. O několik týdnů později byl jeho rodinný dům v Džabálii terčem izraelského náletu, při kterém zahynul jeho otec. Kvůli špatnému zdraví nemohl jeho otec evakuovat svůj domov se zbytkem rodiny. Byl pohřben na pozemku školy, která sloužila k ubytování vysídlených osob. V té době byl Šaríf čtvrtým novinářem Al-Džazíra, jehož rodinní příslušníci byli během války v Gaze zabiti izraelskými obrannými silami. CPJ uvedl, že je znepokojen útoky na rodiny novinářů.
2024 Začátkem roku 2024 Šaríf informoval o nedostatku potravin v severní Gaze. V jednom videu popsal, jak se děti snažily získat krmivo pro zvířata, aby z něj upekly chléb. V květnu získal tým Anase Šarífa pro Reuters Pulitzerovu cenu za zpravodajskou fotografii za své „syrové a naléhavé“ fotografie dokumentující válku v Gaze.
Ismail Al-Ghoul, jeho kolega z Al Jazeery a blízký přítel, byl v červenci zabit IDF. Šaríf informoval z nemocnice, kam bylo přivezeno Al-Ghoulovo tělo. Pronesl projev s Al-Ghoulovou poškozenou novinářskou vestou v ruce, odsoudil Al-Ghoulovu smrt a slíbil, že bude v reportáži pokračovat. Později řekl deníku The Nation, že informování o Al-Ghoulově smrti bylo jednou z jeho nejtěžších novinářských zkušeností. O týden později Šaríf informoval o izraelském náletu na školu Al-Tabaeen, která ukrývala tisíce vysídlených osob. Uvedl, že bylo zmasakrováno téměř 100 Palestinců, a scénu označil za nepopsatelnou. IDF obvinila Šarífa ze lži ve svých reportážích na ochranu palestinských ozbrojených skupin, o kterých tvrdily, že ve škole operují. Al-Džazíra obvinění odsoudila jako zastrašování a Výbor na ochranu novinářů (CPJ) vydal prohlášení vyjadřující obavy o bezpečnost Al-Šarífa.
Začátkem října IDF zahájila střelbu na skupinu novinářů, včetně Šarífa a Hossama Shabata, zatímco v Džabálii natáčeli reportáž o obléhání severní Gazy. Kameraman Fadi Al-Wahidi byl střelen do krku, což ho paralyzovalo. Protože se jim nepodařilo najít sanitku ani ho odvézt do nedaleké nemocnice Al-Awda, která byla obléhána IDF, novináři ho odvezli do jiné nemocnice, kde zůstal ve velmi kritickém stavu. Šaríf po střelbě tweetoval fotografii Al-Wahidiho na zemi s tím, že měl na sobě novinářskou vestu. Jak se Al-Wahidiho stav zhoršoval, Šaríf vyzval k jeho evakuaci z Gazy. Později téhož měsíce IDF zveřejnila seznam šesti novinářů Al-Džazíry, včetně Šarífa a Shabata, a obvinila je z toho, že jsou palestinští militanti. Al-Džazíra tato obvinění odsoudila jako nepravdivá. CPJ obvinil Izrael z nepodložených tvrzení proti novinářům, například v souvislosti se zabitím Ismaila al-Ghoula. Reportéři bez hranic (RSF) varovali, že se Izrael snaží „systematicky likvidovat novináře“ v Gaze.
Poté, co byl Šarífův instagramový účet v listopadu pozastaven, si vytvořil nový a obvinil Metu z cenzury palestinského obsahu. V prosinci udělila Amnesty International Australia Šarífovi cenu Obránce lidských práv za to, že nadále informuje o zvěrstvech v nebezpečných podmínkách pro novináře v Gaze. Své ocenění věnoval palestinským novinářům v Gaze. Později téhož měsíce Šaríf informoval o izraelském náletu, který byl zaměřen na jasně označený novinářský vůz poblíž nemocnice Al-Awda a zabil 5 novinářů z Al-Quds Today. Uvedl, že jeden z novinářů čekal v nemocnici na porod své manželky.
2025 V lednu 2025 bylo vyhlášeno příměří a video z vysílání Šarífa se stalo virálním na sociálních sítích. V něm Šaríf oznamuje příměří, sundává si ochranné pomůcky a prohlašuje: „Sundávám si helmu, která mě unavovala, a toto brnění, které se stalo prodloužením mého těla.“ Jásající kolemjdoucí ho oslavně zvedají na ramena.
V březnu Izrael příměří porušil. O týden později IDF zabila Hossama Shabata při cíleném leteckém útoku na jeho vozidlo. Šaríf se zúčastnil Shabatova pohřebního průvodu. Na sociálních sítích truchlil nad Shabatovou smrtí a napsal, že Izrael „schválil zabití nás všech“. Pět měsíců před zabitím Shabata ho Izrael a pět dalších novinářů Al-Džazíra, včetně Šarífa, obvinil z toho, že jsou militanti. Šaríf řekl Drop Site News, že Shabat chtěl, aby pokračoval v reportážích, a že tak bude činit až do své smrti navzdory hrozbám IDF.
Když se v červenci hladovění v Gaze zintenzivnilo, Šaríf na internetu zveřejnil, že se „topí hlady“. Ve vysílání z 20. července byl Šaríf viditelně zoufalý a označil hladovění za „pomalou smrt“, zatímco za ním omdlela zjevně podvyživená žena. Kolemjdoucí mu řekl: „Pokračuj, Anasi, jsi náš hlas.“ Video z vysílání se stalo virálním na sociálních sítích. IDF video označila za vykonstruované a podle CPJ stupňovala svou pomlouvačnou kampaň proti Šarífovi. Krátce před svou smrtí Šaríf na sociálních sítích zveřejnil příspěvek o bombardování Gazy IDF.
Fotografie Gazy od Šarífa a Saleha Najma (říjen 2023)
Atentát Od roku 2023 čelil Šaríf rostoucím hrozbám ze strany IDF, včetně telefonátů, hlasových zpráv a kampaní na sociálních sítích, které tvrdily, že je agentem Hamásu. Arabský mluvčí IDF, Avichay Adraee, obvinil Šarífa a další novináře z terorismu, přičemž IDF tvrdila, že Šaríf byl agentem Hamásu zodpovědným za odpalování raket. Různé organizace pro lidská práva a Al-Džazíra popsaly tato tvrzení jako nepodložené útoky zaměřené na ospravedlnění zabíjení novinářů a potlačení nepříznivého zpravodajství o Izraeli. Výbor na ochranu novinářů (CPJ) označil útoky proti Šarífovi za „předzvěst atentátu“ a naléhal na mezinárodní akci na jeho ochranu a ochranu dalších novinářů v Gaze, přičemž zdůraznil úmyslné riziko, kterému čelí místní reportéři jako „poslední oči a uši vnějšího světa“ v konfliktu. V červenci 2025 Šaríf řekl CPJ, že žije s „pocitem, že by mohl být kdykoli bombardován a umučen“. Al-Džazíra nařídila Šarífovi, aby zůstal poblíž nemocnice Šífa, a snažila se ho udržet v živém vysílání v naději, že to odradí IDF od jeho zabití.
Dne 31. července 2025 zvláštní zpravodajka OSN Irene Khanová odsoudila opakované výhrůžky a pomlouvačné kampaně izraelské armády namířené proti Šarífovi a označila je za nebezpečné pokusy umlčet jeho zpravodajství o válce v Gaze. Zdůraznila, jak byl Šaríf, popisovaný jako „poslední přeživší novinář Al-Džazíry v severní Gaze“, bez důkazů obviněn z toho, že je „teroristou Hamásu“, čímž vážně riskoval svůj život. Khanová zdůraznila, že ačkoli Izrael brání mezinárodním reportérům ve vstupu do Gazy, zároveň se zaměřuje na místní novináře, kteří slouží jako „oči“ světa na zvěrstva, a podkopává je.
Přibližně ve 23:30 dne 10. srpna 2025 byl Šaríf zabit při izraelském náletu na mediální stan před nemocnicí Šífa v Gaze. Jeho kolegové Mohammed Qreiqeh, Ibrahim Zaher, Mohammed Noufal a Moamen Aliwa spolu s dalšími dvěma byli při bombovém útoku také zabiti. Svědek uvedl, že novináři zemřeli okamžitě. Záběry z následků ukazují novináře, jak běží k hořícímu stanu a křičí, že Šaríf byl zabit. Další video ukazuje vyzvedávání těl.
Izraelská armáda potvrdila, že se zaměřila na Šarífa, a zopakovala své tvrzení, že byl bojovníkem Hamásu. Podle BBC News, The Guardian a The Economist izraelská armáda neposkytla pro svá obvinění dostatečné důkazy. The Guardian se také ptal, jak mohl Šaríf „skloubit vojenskou velitelskou roli s pravidelnými vysílacími povinnostmi na jednom z nejvíce sledovaných míst na Zemi“.
Ve zprávě zveřejněné posmrtně na jeho twitterovém účtu Šaríf napsal: „Pokud se k vám tato slova dostanou, vězte, že se Izraeli podařilo mě zabít a umlčet můj hlas.“ Dále uvedl: „Nezapomeňte na Gazu… A nezapomeňte na mě ve svých upřímných modlitbách.“ Pohřeb Šarífa a dalších 3 novinářů Al-Džazíra se konal 11. srpna a zúčastnily se ho stovky lidí. Šaríf byl pohřben na hřbitově Sheikh Radwan v Gaze. V době jeho smrti Izrael během války v Gaze zabil nejméně 234 novinářů, včetně 10 novinářů Al-Džazíra.
Reakce
Palestina Hamás prohlásil, že se jednalo o „barbarský zločin, který překračuje všechny meze fašismu a kriminality“. Ve svém prohlášení dodal: „Mučedník Anas aš-Šaríf byl vzorem svobodného novináře, dokumentoval zločin hladovění a ukazoval světu scény hladomoru, které okupace vnucuje našim lidem v Gaze.“ Hamás naznačil, že to signalizovalo hrozící izraelskou invazi do města Gaza. Palestinský islámský džihád odsoudil aš-Šarífovu atentát jako „ohavný válečný zločin spáchaný uzurpátorskou entitou před zraky celého světa“ a varoval, že Izrael si připravuje cestu pro další fázi svého útoku „zaměřováním se na novináře, kteří světu odhalují jeho zločiny a masakry“. Lidová fronta pro osvobození Palestiny uvedla, že zabití novinářů slouží jako „nebezpečný ukazatel záměru okupace páchat v Gaze ta nejhorší zvěrstva“.
Organizace pro svobodu médií a tisku Mediální síť Al-Džazíra útok odsoudila jako „předem promyšlený atentát“ a „další do očí bijící a předem promyšlený útok na svobodu tisku“ a poznamenala, že Šaríf a jeho kolegové byli mezi několika málo novináři, kteří stále informovali z Gazy. Katarská síť obvinila Izrael z pokusu potlačit zpravodajství o jejích vojenských akcích. Šéfredaktor Al-Džazíra Mohamed Mawad uvedl, že zabití Šarífa se odehrálo v duchu „ponižování, delegitimizace, očerňování a následného zabíjení“ dalších palestinských novinářů. Palestinský novinářský syndikát to popsal jako „krvavý zločin“.