Stavitel Solness (1892) je alegorické drama o třech dějstvích norského dramatika Henrika Ibsena.
Postavy Hlavními postavami dramatu jsou stavitel Halvard Solness, jeho manželka Alina Solnessová, lékař MUDr. Herdal, Knut Brovik, dříve samostatný architekt, teď pomocník u Solnesse, jeho syn Ragnar Brovik, jeho neteř a zároveň účetní Kaja Fosliová a slečna Hilda Wangelová.
Děj Děj se odehrává v Solnessově domě. První dvě jednání uvnitř stavitelovi vily, třetí na verandě do zahrady. Jak vyplývá z Ibsenových poznámek, myslel autor při komponování prostředí na rodný Skien. Henrik Ibsen, Stavitel Solness, Spisy Henrika Ibsena, svazek IV, SNKLHU, Praha 1959.
Stárnoucí architekt rekapituluje svůj život. Dostavují se pochybnosti o vlastních schopnostech a strach z mladé konkurence, především však přesvědčení, že svůj úspěch vykoupil nejenom štěstím svým, ale štěstím i druhých lidí. Rodinu Solnessových potkala kdysi tragédie, která trápí nejen Solnesse, ale především jeho ženu. Solness čerpá novou životní sílu ze vztahu k mladé Hildě, které kdysi slíbil postavit zámek, a která za ním nyní přijela z horské vesnice. Hilda je nietzscheovská postava plná energie, bez zábran morálních i erotických. Představuje zároveň dceru, kterou Solness nikdy neměl, i absolutní lásku, od které upustil. Inspirován Hildou se stavitel snaží překonat svůj strach i sám sebe a vystoupit na věž nově postaveného domu, i když ví, že trpí závratěmi. Při výstupu se zřítí a zemře. Symbolicky lze jeho pád interpretovat jako důsledek závratě z pohledu na vlastní život. Hrdina jako by ve svém lidství nedokázal dosáhnout stejných výšin jako ve svém povolání. Moderní skandinávské literatury : 1870-2000 / Martin Humpál, Helena Kadečková, Viola Parente-Čapková, Vyd. 1., Praha: Karolinum 2006, .
Osoby a motiv hry Ibsena při psaní hry inspirovala vlastní životní situace. K základní myšlence – umělcovu účtování s životem a vykonanou prací – přispěl mladý norský spisovatel Knut Hamsun, jenž Ibsenovo dílo kritizoval v sérii přednášek, které proslovil v roce 1891. Solness je zřetelně velmi autobiografickým dílem. Bylo by ovšem chybou ztotožňovat prvoplánově Solnesse s Henrikem Ibsenem, Ragnara Brovika s Knutem Hamsunem a Hildu s některou z autorových pozdních lásek, tak jako to činila dobová kritika.
Ivo de Figueiredo, Henrik Ibsen. Mennesket og masken, Oslo: Aschehoug 2010,
Externí odkazy
České překlady Internetové stránky Divadelního ústavu, [online].[cit. 2012-05-31].
Hugo Kosterka (1905) Jaroslav Kvapil (1912) Božena Ehrmannová (1959) Karel Kraus (19--) František Fröhlich (1982) František Fröhlich (2006)
Česká uvedení Internetové stránky ibsen.net , [online]. [cit. 2012-05-31].
Národní divadlo v Brně , 1910, režie Alex Třebovský Národní divadlo , 1912, režie Jaroslav Kvapil Divadlo královského města Plzně , 1913, režie Miloš Nový Švandovo divadlo v Praze , 1923, režie Jan Bor, 1927, režie Karel Dostal Národní divadlo v Brně , 1928, režie Vladimír Šimáček Divadelní odbor Sokola v Kyjově , 1928, Umělecká beseda v Praze III , 1940, režie R. K. Holan Městské Komorní divadlo , 1943, režie G. Hart Východočeské divadlo Pardubice (Městské divadlo), 1967, režie Evžen Kubíček Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého , 1979, režie František Laurin Československá televize Praha , 1980, režie František Laurin Divadlo Františka Xavera Šaldy , 1981, režie Milan Vobruba Divadlo Komedie , 1999, režie Jan Nebeský
Reference
Kategorie:Údržba:Články s referencemi v nadpisech Kategorie:Norské divadelní hry Kategorie:Divadelní hry z roku 1892 Kategorie:Divadelní hry Henrika Ibsena