Strejcokracie je slangové označení pro způsob fungování politického nebo společenského systému, v němž mají rozhodující vliv lidé lpící na udržení stávajícího stavu a odmítající modernizaci či inovace. Pojem se používá především v českém veřejném a politickém diskurzu jako kritické označení pro konzervativní či stagnující přístup k řízení organizací a institucí.

Etymologie Slovo je složeninou hovorového výrazu strejc, který v češtině označuje usedlého, pomalého nebo pohodlného člověka, a řecké přípony -kracie (kratos = moc, vláda), běžně užívané pro označení forem vlády či řízení.

Vznik pojmu Termín strejcokracie se podle dostupných zdrojů začal používat na sociální síti X (dříve Twitter) v roce 2022 a byl zpopularizován modernizační platformou ČESKO.plus. Termín následně převzali a rozšířili členové platformy Ondřej Šimíček a Radim Ivan, kteří jej začali používat jako označení konzervativního, stagnujícího způsobu fungování zejména uvnitř ODS. Kritika strejcokracie zesílila po krajských volbách v roce 2024 jako volání po změně poměrů uvnitř tradičních stran.

Od roku 2024 se pojem začal objevovat i v širším mediálním prostoru – v rozhovorech, podcastech, komentářích a analytických textech, kde se ustálil jako satirické označení pro stav charakterizovaný odmítáním modernizace, generační výměny a reformních kroků.

Charakteristika Udržování status quo – prioritou je zachování stávajících poměrů. Odpor k modernizaci – snaha vyhnout se novým postupům, technologiím či reformám. Konzervace systému – kontinuita a tradice mají přednost před efektivitou a inovací. „Zamrznutí v čase“ – neochota učit se novým přístupům Fyzická a mentální pasivita – tento přístup se někdy odráží i v celkovém vystupování: působí unaveně, rezignovaně a bez energie k prosazování změn. Stav mysli, nikoli věku – „strejcem“ se může stát i mladý člověk, který rychle zbyrokratizoval, stejně jako starší funkcionář s dlouhou praxí nemusí do tohoto modelu zapadat. Vztah k politologické reflexi Politolog Stanislav Balík kritizoval institucionální slabost českých politických stran, zejména jejich personální neflexibilitu a nedostatek adekvátních nástupců, což podle něj vyúsťuje ve stagnaci a omezenou schopnost reformy. Dle Balíka lze tento rozklad stranické struktury chápat jako manifestaci jevu, který odpovídá pojmu strejcokracie – tedy situaci, kdy zastaralé postoje a nedostatek nových představitelů brání obměně a modernizaci.

Podobný kritický pohled nabídl i politolog Daniel Kunštát. který v rozhovoru pro Aktuálně.cz označil ODS za „v zajetí strejcokracie“, upozornil na promarněnou příležitost k významné generační obměně a popsal, jak tento přístup brání stranám v mobilizaci vlastních voličů.

Odkazy

Reference

Související články Oligarchie – vláda malé skupiny mocných. Gerontokracie – vláda starších osob; někdy bývá označována za vyhrocenou podobu strejcokracie, kdy je systém ještě výrazněji zkostnatělý. Klientelismus – systém výhod a vazeb, který může fungování strejcokracie doprovázet.

Kategorie:Politologické pojmy Kategorie:Neologismy Kategorie:Politický slang