Hasištejnská knihovna vznikla v 16. století jako šlechtická knihovna rodu Lobkoviců na hradě Hasištejně. Založil ji básník a humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a čítala přibližně 800 svazků. Dnes je knihovna po restituci majetku opět v rukou roudnické větve Lobkowiczů a je přístupná badatelům na zámku v Nelahozevsi. Mezi vzácné středověké rukopisy sbírky patřily mj. Lobkovický breviář či Lobkovický graduál.
Historie vlevo|náhled|Hrad Hasištejn v Krušných horách Založení knihovny na hradě Hasištejně bylo možné díky finanční nezávislosti, kterou Bohuslavovi Hasištejnskému z Lobkovic (1461–1510), jeho bratru Janovi a synům poskytlo obnovené důlní privilegium kutat stříbro na hasištejnsko-přísečnickém panství, udělené roku 1500 králem Vladislavem Jagellonským. Bohuslav Hasištejnský založil humanistickou školu a zároveň postupně shromáždil na 800 svazků, čímž vytvořil jednu z největších a nejlepších soukromých knihoven v Českém království i tehdejší Evropě.
Bohuslav Hasištejnský knihy sbíral již od mládí, později je pro něj nakupovali mj. faktoři ze známé augsburské rodiny Fuggerů. Z původních 800 svazků je dnes doloženo 757 tisků, převážně prvotisků, 18 latinských rukopisů, 16 rukopisů řeckých a jeden hebrejský. Knihovna obsahuje klasickou antickou a biblickou literaturu, díla encyklopedická, přírodovědná, zejména z oboru astrologie a astronomie i soudobou krásnou literaturu.
Všechny knihy byly opatřeny pořadovým číslováním, proto je jisté, že se část nedochovala. Po Bohuslavově smrti v roce 1510 se knihovna dostala do držení Bohuslavových příbuzných, tj. Mikuláše IV. Hasištejnského a jeho bratra Zikmunda († 1546). Zikmund byl velmi vzdělaný muž a nějakou dobu byl dokonce rektorem univerzity ve Wittenbergu. V této době nechal pro sebe, Martina Luthera a Philippa Melanchthona převést z Hasištejnské knihovny 70 svazků, které do Wittenbergu přepravil Matthäus Aurogallus. Odtud se knihy dostaly do Chomutova, kde roku 1598 většina z nich shořela. Dalších 443 svazků ovšem bylo v blíže nejasné době převezeno (před požárem či po něm) na lobkovický zámek v Roudnici nad Labem, neboť obsah knihovny, navzdory konfiskaci majetku Jiřího Popela, získal jeho příbuzný Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic.
V Roudnici sbírka zůstala až do roku 1948, kdy byla po komunistickém puči, coby knížecí knihovna zkonfiskována státem a dlouho byla považována za ztracenou. Soupis a katalogizaci získala ve státní evidenci Národní knihovny v pražském Klementinu. Jeho zpracování a vydání z let 1969–1980 je zásluhou především filologů Jana a Dany Martínkových.
Knihovna je po restituci majetku po roce 1989 opět v rukou roudnické větve knížecího rodu Lobkowiczů a je přístupná badatelům na zámku v Nelahozevsi.
Reference
Literatura MARTÍNEK, Jan, MARTÍNKOVÁ, Dana, eds.: Bohuslai Hassensteinii a Lobkowicz epistulae. Tomus 1., Leipzig 1969; Tomus 2. Leipzig 1980.
Kategorie:Knihovny ve Středočeském kraji Kategorie:Hasištejnští z Lobkovic Kategorie:Nelahozeves