Gymnocalycium mihanovichii je kaktus z rodu Gymnocalycium, původním výskytem v Gran Chacu, kde ho objevil český lovec kaktusů Alberto Vojtěch Frič a pojmenoval na počest lodního rejdaře a mecenáše Nicoláse Mihanoviče, který podporoval jeho cesty do Paraguaye.
Objev Frič objevil tento kaktus během své druhé cesty do Jižní Ameriky v letech 1903–1905 a následně ho platně popsal spolu s Maxem Gürkem jako Echinocactus Mihanovichii. V roce 1925 uvedl jako naleziště typové lokality pobřežní lesy severně od paraguyaského města Puerto Casado, což se téměř o století později potvrdilo. V roce 1922 zařadili botanici Britton & Rose tento kaktus ve své monografii The Cactaceae do rodu Gymnocalycium.
Popis G. mihanovichii patří v rámci svého rodu spíše mezi menší druhy – dorůstá výšky kolem 4 cm a v průměru 5–6 cm. Žebra, kterých bývá kolem osmi, jsou nízká a široká, u mladých rostlin členěná do bradavek, u dospělých se vyhlazují a nad každou areolou vytvářejí jemný záhyb. Tělo kaktusu je zbarvené červenozeleně až hnědozeleně. Květy, dorůstající až 5 cm, jsou žlutozelené a obvykle zůstávají částečně uzavřené.
Synonyma a variety Pro samotný G. mihanovichii je uváděno více než 10 variet na jejichž popisu se podílel zejména český kaktusář František Pažout. Za všechny lze uvést např. variety piraretaense nebo stenogonum.
Samostatným případem je pak G. mihanovichii var.friedrichii, které popsal v roce 1936 německý botanik Werdermann. Později ho v roce 1964 popsal Pažout jako samostatný druh G. friedrichii, protože se od G. mihanovichii odlišuje větším vzrůstem (10–12 cm vysoký, 6–12 cm průměr), a zejména fialovými květy, které se plně otvírají. Tento popis však nebyl uznán. Následně, v roce 1979, popsal Ritter ten samý kaktus jako G. stenopleurum, který již byl uznán. Pro jednu varietu tedy máme tedy 3 taxony, a to mihanovichii, friedrichii a stenopleurum. Avšak bez ohledu na jejich definici jsou tyto tři taxony základními druhy v oblasti s mnoha přechodnými formami mezi nimi. Jsou rozšířené od jihu k severu v severozápadní Paraguayi. Typový druh G. mihanovichii se vyskytuje jihovýchodní části provincie Alto Paraguay, G. stenopleurum obývá omezenou oblast na samém severu v okolí hory Cerro Leon s možným rozsahem až do Bolívie, a G.friedrichii se vyskytuje v celé oblasti mezi dvěma zmíněnými body.
Kultivary Silná variabilita G. mihanovichii byla v kultuře využita pro šlechtění do mnoha podob. Kultivary tvoří rozsáhlou skupinu s nápadně zbarvenými stonky, které jsou částečně nebo zcela zbavené chlorofylu. Známé jsou např. kultivary Hibotan nebo Nishikii. Na tělech se objevují pruhy či úseky s nedostatkem, nebo dokonce úplnou absencí chlorofylu. Barvy sahají od červené přes oranžovou, tmavě fialovou a žlutou až po bílou, často v kombinaci s normálně zelenými částmi. Některé formy s menším množstvím chlorofylu dokážou růst na vlastních kořenech. Formy, kterým zcela chybí chlorofyl je potřeba pěstovat na podnožích.
Pěstování Druh patří ke snadno pěstovatelným kaktusům, rozmnožovaný výsevem semen. Protože v přírodě roste v podrostu lesa v přítomnosti trav a listí, je dobré mu poskytnout mírně přistíněné stanoviště, dále slabě kyselý substrát s příměsí rašeliny a chladné zimování, které však neklesá pod 0 °C. Semenáčky mohou kvést již třetí rok po výsevu.
Galerie
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Gymnocalycium Kategorie:Flóra jihu Jižní Ameriky