Protivládní protesty v Nepálu se odehrávaly v září 2025 na území celého Nepálu. Byly organizovány převážně studenty a mladými občany z generace Z, proto se označovaly také jako protesty generace Z. Nepokoje začaly po celostátním zákazu řady platforem sociálních sítí a médií, svůj původ avšak měly v nespokojenosti veřejnosti s korupcí a okázalým projevováním bohatství vládních představitelů a jejich rodin, stejně jako v obviněních ze špatného hospodaření s veřejnými prostředky. Hnutí se postupně rozšířilo a začalo řešit širší otázky správy země, transparentnosti a politické odpovědnosti. Protesty vygradovaly násilím proti veřejným činitelům a vandalismem na vládních a politických budovách po celé zemi.

V reakci na protesty dne 9. září 2025 rezignoval a následně uprchl spolu s několika členy vlády premiér Khagda Prasád Oli.

Pozadí Dne 4. září 2025 nařídila vláda Nepálu zablokování celkem 26 platforem sociálních médií, včetně Facebooku, X, YouTube, LinkedIn, Redditu, Signalu a Snapchatu, protože se tyto platformy nezaregistrovaly podle nových pravidel Ministerstva pro komunikaci a informační technologie. Požadavek na registraci byl částečně motivován snahou umožnit vymáhání nové daně z digitálních služeb a přísnějších pravidel pro daň z přidané hodnoty vůči zahraničním poskytovatelům elektronických služeb s cílem zvýšit příjmy. Kritici však tvrdí, že zákaz byl vyvolán spíše trendem na sociálních sítích, který poukazoval na nepotismus a na nezasloužené výsady, jichž požívaly děti a příbuzní vlivných politických představitelů.

Ještě před protesty činil průměrný roční příjem Nepálce 1 400 přibližně amerických dolarů (přibližně 30 tisíc korun), zatímco rodiny vládnoucí elity v zemi na sociálních sítích okázale zobrazovaly své bohatství. Tento trend, označovaný jako „Nepo Kid“, vyvolal značné pobouření, zejména mezi uživateli z generace Z. Mediánový věk obyvatel Nepálu činí 25 let, což znamená, že velká část populace náleží ke generaci Z, tedy k věkové skupině, která sociální sítě využívá nejvíce. Kvůli převážně venkovskému, hornatému terénu země a rozsáhlé migraci do zahraničí patří Nepál mezi státy s nejvyšší mírou užívání sociálních sítí v celé jižní Asii, přičemž zde připadá téměř jeden účet na každé dva obyvatele. Mnozí obyvatelé navíc v online prostředí pracují. Nespokojenost obyvatel je živena neuspokojivými ekonomickými podmínkami velké části populace, jelikož 33 % HDP Nepálu pochází z remitencí ze zahraničí kvůli nedostatku pracovních příležitostí v zemi, přibližně 20 % nepálské mládeže je pak nezaměstnaných. Snaha vlády o fiskální konsolidaci navíc způsobila ekonomické těžkosti.

Digitální koordinace protestů Mládežnické participativní skupiny, zejména nevládní organizace Hami Nepal, využívaly servery na platformě Discord a kanály na Instagramu jako hlavní nástroje organizace protestů.

Podle zpráv se na kanálech Discordu organizace vedly taktické diskuse, například o směrování davů lidí k letištím, organizaci pořízení či použití zápalných prostředků (např. Molotovových koktejlů), plánování akcí proti policejním stanicím a debatách o zneškodnění pneumatik letadel pomocí acetylénového plynu. Po nárůstu počtu obětí vyzývali organizátoři na některých Discord serverech k uzavření vysokých a středních škol, a to dokud nebude vláda volána k odpovědnosti za úmrtí.

S rostoucí intenzitou protestů vládní představitelé a mediální zdroje uváděli, že se v některých online fórech objevila extremistická rétorika a výzvy k násilným činům. Zprávy z diskusních skupin na Discordu zahrnovaly například pokyny, aby si účastníci demonstrací přinesli zbraně, výzvy k útokům na rezidence politiků, návrhy na destruktivní akce proti infrastruktuře a doporučení násilné odvety po úmrtích civilistů.

Vývoj

8. září Rozsáhlá shromáždění čítající desítky tisíc účastníků se konala v Káthmándú, zejména na prostranství Maitighar Mandala a kolem budovy federálního parlamentu v New Baneshworu. Protesty byly organizovány jako pokojný pochod organizace Hami Nepal, nevládní organizace, jejíž webové stránky zdůrazňují projekty pomoci po zemětřesení. Anil Baniya, jeden z organizátorů protestu uvedl, že vláda tvrdě zasáhla proti demonstrantům poté, co jeden z účastníků hodil kámen na kameru CCTV. Baniya prohlásil, že to, co začalo jako pokojný protest, bylo „uneseno vnějšími silami a kádry politických stran“, avšak bez ohledu na to neměla vláda na házení kamenů odpovídat ostrou střelbou ze strany ozbrojených složek. Protest neměl žádné formální vedení, jednotlivci se k němu připojovali dobrovolně, aby vyjádřili odpor proti korupci a zákazu sociálních médií. Demonstrace eskalovaly, když se protestující pokusili proniknout do budovy Federálního parlamentu, což přimělo bezpečnostní složky k použití slzného plynu, vodních děl, gumových projektilů a ostrých nábojů. Někteří demonstranté přišli s vlajkou Jolly Roger Straw Hat Pirates z manga série One Piece, která byla demonstranty používaná také při indonéských protestech v roce 2025. Správa okresu Káthmándú vyhlásila zákaz vycházení v částech hlavního města poblíž vládních budov, protesty však pokračovaly i nadále.

Ve večerních hodinách vláda odvolala zákaz sociálních médií a byla oznámena rezignace ministra vnitra Rameshe Lekhaka. Zákaz vycházení byl vyhlášen v několika velkých městech včetně Káthmándú, Birgunje, Bhairahawy, Butwalu, Pókhary, Itahari a Damaku. Následně započaly protesty za úplné rozpuštění parlamentu. Ty byly vyvolány především původní vládní reakcí na první protesty.

Střety si vyžádaly nejméně 51 mrtvých a 347 zraněných.

9. září Poté, co vydal pokyn ministrům své Komunistické strany Nepálu (sjednocení marxisté–leninisté), aby nepodávali demisi, premiér Khagda Prasád Oli rezignoval a uprchl do armádních kasáren v Šivapuri u města Budhanilkanta. Objevily se zprávy o tom, zda rezignoval také prezident Rám Čandra Poudel, nepálská armáda avšak popřela jakékoliv zprávy o jeho odstoupení. Navzdory tomu protesty pokračovaly po celé zemi. Demonstranti zapálili několik vládních budov: část Singha Durbaru, administrativního sídla Nepálu; přilehlou budovu Nejvyššího soudu Nepálu; prezidentskou rezidenci ve čtvrti Sital Niwas; premiérskou rezidenci v Baluwataru a sídlo komunistické strany UML. Více zpráv uvádělo, že velitel nepálské armády Ashok Raj Sigdel doporučil Olímu rezignaci, aby armáda mohla obnovit pořádek.

Násilné akce byly zaměřeny na několik významných míst v hlavním městě, včetně rezidencí premiéra a prezidenta, jakož i domovů různých ministrů a poslanců, které byly demonstranty zapáleny, stejně jako budova parlamentu. Sídla UML a Nepálského kongresu byla vandalizována, stranické vlajky strhávány a páleny. Bezpečnostní složky včetně nepálské armády zajistily bezpečnou evakuaci politiků z dotčených oblastí a přesun na mezinárodní letiště Tribhuvan, zatímco se pokoušely zvládnout narůstající žhářské útoky a ničení. Ministr zemědělství Ram Nath Adhikari a ministr zdravotnictví Pradip Paudel spolu s 21 poslanci z Národní strany nezávislosti rezignovali, stejně jako všichni poslanci Národní demokratické strany. Několik politiků také vystoupilo z UML. Demonstranti následně zamířili na letiště, aby zabránili politikům v útěku. Letiště bylo uzavřeno a obsazeno nepálskou armádou, následný chaos způsobil, že stovky cestujících zůstaly na letišti uvězněny, což přimělo aerolinky k nařízení, aby veškerý personál ponechal všechny osoby uvnitř. Naplánované mezinárodní lety byly odkloněny do Pókhary nebo byly zrušeny. V podvečer bylo zapáleno sídlo deníku Kantipur. Online zpravodajský portál musel kvůli poškození serverů přejít na zveřejňování prostřednictvím Facebooku. Mezi další budovy vypálené demonstranty patřila nová budova hotelu Hilton a budova ministerstva zdravotnictví v Ramshahpathu, kterou navrhl Louis Kahn.

V reakci na události z 8. září utvořily svazy dělníků a nezávislých komunistů tzv. Safalský výbor pracujících na obranu demonstrantů před násilím. Jejich požadavky zahrnovaly zatčení vlády, odzbrojení státu, vyvlastnění majetku nepřátel, vyzbrojení nepálského obyvatelstva, rozpuštění parlamentu a volbu dělnických shromáždění.

Došlo k několika útokům na politické představitele a jejich rezidence. Bývalý premiér Šér Bahádur Deuba a jeho manželka, ministryně zahraničí Arzu Rana Deuba, byli zraněni, když byl podpálen jejich dům. Demonstranti je následně předali policii. Dům místopředsedy vlády Prakasha Mana Singha a jeho vozidlo byly zapáleny, demonstranté podpálili také dům bývalé prezidentky Bídhjé Déví Bhandáriové v Bhangalu. Zapálen byl také dům bývalého premiéra Jhaly Natha Khanala, při čemž byla zraněna jeho manželka Rajyalaxmi Chitrakarová. V okrese Rupandehi byly vypáleny domy místních politiků Bala Krishny Khanda, Bhoje Prasada Shresthy a několika starostů. V okrese Chitwan byl zapálen dům bývalého premiéra Pračandy. V Lalitpuru byl zapálen dům jeho dcery Gangy Dahalové, v němž byla následujícího dne nalezena mrtvá osoba. V Hetaudě byly zdemolovány a zapáleny různé vládní úřady. V provincii Karnálí byla zapálena budova parlamentu a rezidence předsedy vlády Yam Lala Kandela. V Biratnagaru, hlavním městě provincie Koší, byly zapáleny okresní úřad a okresní soud, následně i rezidence předsedy vlády a členů kabinetu. Ministr financí Bishnu Prasad Paudel byl svlečen a davem nahnán do řeky.

V okrese Kailali demonstranti napadli věznici odkud uprchli všichni vězni. Z věznice Nakhu v Káthmandú, jejíž budova byla později zapálena byl propuštěn politik Rabi Lamichhane a všichni ostatní vězni. Zapálena byla také věznice Kaski, což vedlo k útěku 773 vězňů. V okrese Banke bylo pět vězňů zabito poté, co bezpečnostní složky zahájily palbu během pokusu o útěk z nápravného zařízení pro mládež. Budova Ředitelství silnic byla těžce poškozena po zapálení demonstranty, stejně jako sídlo Komise pro vyšetřování zneužívání pravomocí. Zapálena byla i dolní stanice lanovky Chandragiri Cable Car, dále digitální park CG Electronics, či policejní stanice v Balambu a Thankotu.

Několik demonstrantů bylo zraněno. Třiatřicet jich bylo ošetřeno v nemocnici Teaching. Tři policisté zemřeli během střetů ve městě Koteshwar.

K 9. září byl zákaz vycházení vyhlášen v několika městech včetně Káthmándú, Birgunje, Bhairahawy, Butwalu, Pokhary, Itahari a Damaku. Policie a ozbrojené síly navíc začaly provádět domovní prohlídky v blízkosti protestů a pátrat po demonstrantech, stejně jako zasahovat v Civil Service Hospital, kam byli odváženi zranění a umírající po střelbě nebo bití ze strany vládních sil. V důsledku protestů bylo zrušeno přátelské fotbalové utkání mezi Nepálem a Bangladéšem.

Ve veřejném prostoru se znovu objevily diskuse o obnovení monarchie, přičemž bývalý král Gjánendra byl vyzdvihnut jako „symbol odporu pro ty, kteří jsou znechuceni současným politickým systémem“, zejména mezi roajalistickou opozicí vůči poválečným vládám. Již dříve monarchisté pořádali protesty požadující jejich restauraci, ty však byly tvrdě potlačeny a měly za následek nejméně dva mrtvé.

Kolem 22:00 místního času oznámila nepálská armáda, že „převezme odpovědnost“ za vedení země v nepřítomnosti premiéra, aby zajistila udržení „zákona a pořádku“. Veřejné prohlášení vyzvalo ke spolupráci, zatímco armáda rozmístila jednotky v noci a v brzkých hodinách následujícího dne. Později večer vyzval náčelník generálního štábu Ashok Raj Sigdel protestující skupiny k jednání. náhled|Protestující studenti v okrese Chitwan, 8. září 2025

10. září Během časných ranních hodin byly jednotky nepálské armády spatřeny při hlídkování v klíčových oblastech země. Generál Sigdel znovu vyzval protestující, aby zachovali klid, zatímco se vláda snaží obnovit pořádek. Mezi přibližně 10. hodinou ráno dne 9. září a 22. hodinou dne 10. září oznámila armáda zadržení 27 osob kvůli obviněním z rabování, žhářství a dalších „ničivých a anarchistických činností“ a zabavení zbraní. Pozdější zprávy uváděly 31 střelných zbraní. V Pókhaře byla ve vyhořelém domě nalezena dva mrtvá těla.