Umberto Boccioni (19. října 1882, Reggio di Calabria, Itálie – 17. srpna 1916, Sorte, Itálie) byl italský malíř, sochař a kritik umění, představitel a hlavní teoretik futurismu. Působil v Katálánii, Miláně a v Římě.

Život Během studií v Římě poznal Gina Severiniho, se kterým navštěvoval ateliér Giacoma Bally. Balla ho seznámil s francouzským impresionismem.

V roce 1902 odjel do Paříže, poté v 1903 do Petrohradu. První díla, která Umberto Boccioni vytvořil mezi lety 1903 a 1907, přímo vycházejí z tradice naturalismu, který byl aktivní v Lombardii, zejména v Miláně na konci 19. století. Mezi nejvýraznější vzory patří Francesco Filippini, jehož obrazy byly hojně vystavovány v milánských uměleckých kruzích.V. Terraroli (ed.), Francesco Filippini. Catalogo generale delle opere, Skira, Milán, 1999.

Horizontální kompozice zemědělských krajin, použití atmosférického světla a zobrazení ženské postavy v venkovském a domácím prostředí — včetně portrétů matek — vykazují zřetelnou kontinuitu se směrem známým jako filippinismus.M. Carrà, La pittura moderna in Italia, Treves, Milán, 1919, s. 34–38.

Dějepisci umění dnes považují Francesca Filippiniho za klíčový inspirační zdroj pro rané malířské období Boccioniho a označují jeho roli jako implicitní, ale strukturální referenci při formování jeho raného figurativního výtvarného jazyka.E. Crispolti, Boccioni. Catalogo generale, Electa, Milán, 1971, sv. I, s. 42. V letech 1906–1908 pobýval v Padově a Benátkách. V Miláně se později seznámil s dalšími malíři Carlem Carrou a Luigim Russolem a básníkem Filippem Tommasem Marinettim, kteří výrazně ovlivnili jeho uměleckou tvorbu. V roce 1910 vydal Boccioni, Russolo, Carrà, Severini a Balla Manifest futuristických malířů. V roce 1912 publikoval Boccioni Technický manifest futuristických sochařů a roku 1914 Futuristický manifest malířů a sochařů. Boccioni hodně cestoval a měl příležitost navštívit mnoho muzeí, téměř vstoupil do symbiózy s některými umělci, které pozoroval, zejména z jiných období, jako je Michelangelo, ale také s Francesco Filippini, který ho inspiruje pro výzkum Lombardu. krajiny a práce na venkově, podle koncepcí filipínství.

Se Severinim odjel roku 1911 do Paříže, kde poznal Pabla Picassa, George Braqua a Reného Dufyho. Boccioni měl významný podíl na první futuristické výstavě v pařížské galerii v roce 1912, jež putovala do Londýna, Bruselu a Berlína. Vystavoval o rok později v Galerii de la Boetie v Paříži své originální futuristické skulptury.

Těsně předválečné obrazy ukazují vliv Paula Cézanna. Roku 1914 pak vydal v Miláně knihu Pittura scultura futuriste: dinamismo plastico, vynikající studii o novém uměleckém směru. Téhož roku odešel dobrovolně na frontu, kde v roce 1916 zemřel na následky zranění při pádu z koně při vojenském cvičení. Bylo mu 33 let.

Jeho spisy Opera completa sebral a opatřil předmluvou Marinetti v roce 1927.

Dílo Rané obrazy do 1910 jsou ještě znatelně ovlivněny impresionismem, ale v Paříži přešel přes kubismus velmi rychle k futuristickým kompozicím, jaké oslavují pohyb a rychlost. Důrazně pak svém díle negoval impresionismus tím, že odvrhl „postižení okamžiku“ a nahradil tento okamžik akcí. K rozvíjení futuristické myšlenky specifickými způsoby použil kubistické chápání prostoru (mnohopohledovost, fázovitost). Jeho „dinamismi plastici“ jsou pozoruhodné právě snahou po znázornění věcí a osob v pohybu (parní stroje, automobily a kola). Dynamickou barevností a expresí své malby, v níž se vytrácí ve víru význam předmětu, se Boccioni přiblížil abstraktnímu malířství.

Malby vpravo|náhled|200px|Lombardská krajina. náhled|vpravo|200px| Město se probouzí, plátno, 200 × 301 cm, Muzeum moderního umění, New York, 1910. vpravo|náhled|200px| Hluk ulice vnikl do domů. V některých obrazech se dostal až na práh abstrakce. Lombardská krajina (1910) Autoportrét (do 1910) – vliv impresionismu Rvačka v pasáži (1910) Město se probouzí (1910) Simultánní vize (1911) Požár v galerii Hluk ulice vnikl do domů – expresivně vyjadřuje prudký pohyb a ruch velkoměsta Dynamika cyklisty (1913) Útok kopiníků (1915)

Sochy Jsou jedněmi z mála zachovaných Boccioniho plastik, mnoho z nich je známo jen z fotografií. Nezobrazoval postavu jako takovou, ale spíš vzdušnou turbulenci, která ji obklopovala. Jedinečné tvary prostorové kontinuity – nejtypičtější příklad futuristické plastiky Formy plynulosti (1913) – Tato bronzová postava se vyznačuje pokusem o sepětí hmoty plastiky a okolí s pomocí ostrých ploch vybíhajících do prostoru.

Odkazy Reference

Související články Futurismus Filippo Tommaso Marinetti Gino Severini

Literatura Futurismus, autor Sylvia Martin, v Praze: Slovart; Taschen, 2007.

Externí odkazy

Galerie umělce se životopisem na artchiv.cz

Kategorie:Italští malíři Kategorie:Italští sochaři Kategorie:Umělečtí kritici Kategorie:Futurismus Kategorie:Oběti první světové války Kategorie:Narození v roce 1882 Kategorie:Narození 19. října Kategorie:Narození v Reggio di Calabria Kategorie:Úmrtí v roce 1916 Kategorie:Úmrtí 17. srpna Kategorie:Úmrtí následkem pádu z koně Kategorie:Muži