Antonij (světským jménem: Nikolaj Michajlovič Bystrov; 23. října 1858 Ňuba – 16. července 1932 Archangelsk) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve, arcibiskup archangelský a cholmogorský a mučedník.
Život Narodil se 23. října 1858 ve vesnici Ňuba Vologdské gubernie do rodiny kněze.
Absolvoval Vologdský duchovní seminář, po kterém se chtěl stát mnichem, ale na přání rodičů se oženil a tři roky sloužil jako psalomščik. Dne 2. února 1882 byl rukopoložen na jereje a ustanoven pro službu v chrámu Povýšení svatého Kříže ve vesnici Stěpurino (dnes v Grzajoveckém rajónu Vologdské oblasti). Téhož roku se mu narodila dcera Maria a za několik let později ovdověl.
Dne 7. února 1888 byl v Zaonikijeva pustyni postřižen na monacha a 18. února byl jmenován správcem Grigorjevo-Pelšemského monastýru, kde se roku 1889 stal představeným. V tomto monastýru působil krátkou dobu, než byl jmenován představeným Kornilijevo-Komelského monastýru. Roku 1892 byl povýšen na igumena a roku 1906 na archimandritu.
Od roku 1907 sloužil jako představený monastýru Ducha svatého ve Vologdě.
Dne 17. ledna 1910 byl rozhodnutím Nejsvětějšího synodu vysvěcen na biskupa velského a vikáře vologdské eparchie. Světiteli byli metropolita petrohradský a ladožský Antonij (Vadkovskij), metropolita moskevský a kolomenský Vladimir (Bogojavlenskij), metropolita kyjevský a haličský Flavian (Goroděckij) aj. V březnu 1921 byl ustanoven biskupem archangelským a cholmogorským.
Dne 27. prosince 1922 byl na tři roky vyhoštěn do Narymského kraje (Tomská gubernie). Začátkem roku 1926 se vrátil do Archangelska a aktivně se podílel na vedení vyhoštěného duchovenstva. Dne 7. března byl zatčen, ale brzy osvobozen. Roku 1927 byla zatčena jeho dcera Maria.
Roku 1929 byl povýšen na arcibiskupa a jmenován správcem eparchií Severního kraje.
Dne 23. ledna 1931 byl zatčen za „podporu kontrarevolučního duchovenstva“. Spolu s ním bylo zatčeno 20 lidí, včetně biskupů Averkije (Kedrova), Tichona (Šarapova) a Innokentije (Tichonova). Byl umístěn do městské věznice do cely se sedmi zločinci. Na rozdíl od očekávání pronásledovatelů se zločinci chovali k biskupovi s úctou. Jeden z nich mu dal svou palandu, kterých bylo na osm vězňů jen tři. Arcibiskup měl s sebou evangelium, které četl svým spoluvězňům. Navíc se ukázalo, že mnozí z nich slyšeli o Kristu Spasiteli a Jeho přikázáních poprvé.
Odmítl přiznat svou vinu a nabídku stát se informátorem. Poté byl převezen do jiné cely, kde byl držen v těžkých podmínkách, brzy onemocněl úplavicí. Zemřel 16. července 1932 ve vězeňské nemocnici. Pohřben byl na Iljinském hřbitově v Archangelsku.
Kanonizace Roku 1981 byl svatořečen Ruskou pravoslavnou církví v zahraničí.
Dne 26. prosince 2006 byl rozhodnutím Svatého synodu Ruské pravoslavné církve svatořečen a zařazen do Sboru novomučedníků a vyznavačů ruských.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Pravoslavná encyklopedie
Kategorie:Muži Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Ruští svatí Kategorie:Křesťanští mučedníci 20. století Kategorie:Sbor všech novomučedníků a vyznavačů ruských Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 23. října Kategorie:Narození v roce 1858 Kategorie:Narození ve Vologdské oblasti Kategorie:Úmrtí 16. července Kategorie:Úmrtí v roce 1932 Kategorie:Úmrtí v Archangelsku