Antonij (světským jménem: Antonij Grigorjevič Zubko; 2. července 1797 Běloje – 15. února 1884 Kaunas) byl běloruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup minský a babrujský.
Patřil k významným představitelům řeckokatolického duchovenstva. Byl nejbližším spolupracovníkem litevského biskupa Iosifa (Semaška) v otázce znovusjednocení řeckokatolíků s pravoslavnou církví.
Život Narodil se 2. července 1797 ve vesnici Běloje Polockého ujezdu ve Vitebské gubernii do rodiny řeckokatolického kněze.
Roku 1809 vstoupil do kněžského semináře v Polocku a následně pokračoval ve studiu na jezuitské akademii. Absolvoval též Vilniuskou univerzitu. Po studiu vyučoval na Polockém semináři. Roku 1824 byl vysvěcen na celibátního kněze a určen pro službu v katedrálním chrámu svaté Sofie.
Roku 1825 byl poslán do Petrohradu, kde byl jmenován asesorem řeckokatolického oddělení římskokatolické koleje. O dva roky později byl poslán do Žyrovicy, aby zde otevřel Litevský kněžský seminář. Později zde působil jako jeho rektor.
Dne 2. února 1834 byl vysvěcen na biskupa brestského a pomocného biskupa litevské eparchie. Hlavním světitelem byl arcibiskup kyjevsko-haličský Iosafat Bulgak. Antonij se podílel na podpisu aktu o znovusjednocení řeckokatolíků s pravoslavím (Polocký sobor v roce 1839). Po znovusjednocení byl 28. ledna 1840 jmenován pravoslavným biskupem minským a babrujským. V roce 1841 byl povýšen do hodnosti arcibiskupa.
Kvůli nemoci požádal o odchod do důchodu. V roce 1848 bylo jeho žádosti vyhověno. V letech 1848–1862 žil nejprve v Minsku, poté v Žyrovickém monastýru a posledních 20 let v Pažaisliském monastýru v Kovenské gubernii, kde 15. února 1884 zemřel.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Pravoslavná encyklopedie
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Běloruští pravoslavní duchovní Kategorie:Pravoslavní konvertité Kategorie:Narození 2. července Kategorie:Narození v roce 1797 Kategorie:Narození ve Vitebské oblasti Kategorie:Úmrtí 15. února Kategorie:Úmrtí v roce 1884 Kategorie:Úmrtí v Kaunasu