Tamaeva V. neboli Temaeva V., vlastním jménem Heimataura Tamatoa Tamaeva V. (asi 1830 – 1923), byla ʻArii vahine no Rimatara, tedy královna ostrova Rimatara, který leží v rámci Jižního souostroví. Vládla v letech 1892 až 1901 a předtím působila jako regentka své předchůdkyně Tamaevy IV.

Vládu Tamaevy V. poznamenala pokračující francouzská expanze v Tichomoří. Společně se svou předchůdkyní Tamaevou IV. se ještě předtím neúspěšně snažila se dostat britský protektorát, aby odolaly francouzskému tlaku. Nakonec však 29. března 1889 Francie vyhlásila nad Rimatarou svůj protektorát. Roku 1900 bylo k Francii připojeno sousední království Rurutu, které se chtělo hospodářsky napojit na správu v Papeete. O rok později, 6. června 1901, předala Tamaeva V. jako poslední panovnice Jižního souostroví Rimataru Francii. Formální anexe proběhla 2. září 1901 a ostrov se stal součástí Francouzské Oceánie, dnešní Francouzské Polynésie.

Tamaeva V. se proslavila také ochranou ohroženého papouška vini rubínového (vini kuhlii). Tento druh byl ohrožen lovem a zavlečením krysy obecné. V roce 1900 královna vyhlásila tapu (tabu), které obyvatelům Rimatary zakazovalo ptáky lovit, využívat nebo vyvážet. Díky tomu populace přežila a roku 2007 byla úspěšně vysazena i na ostrov Atiu na Cookových ostrovech.

Královna Tamaeva V. zemřela roku 1923. Je pohřbena v Královské hrobce na hřbitově Amaru.

Mládí Heimataura se narodila na polynéském ostrově Rimatara jako dcera krále Tamaevy II. Vyrůstala v době, kdy byl ostrov stále silněji ovlivňován evropskými misionáři a západní kulturou. Rimatara byla posledním z ostrovů Jižního souostroví, který objevili evropští cestovatelé (v roce 1811). Protestantismus sem přinesli tahitští misionáři ze Společenských ostrovů a postupně se stal převládajícím náboženstvím. V roce 1857 byl v hlavním městě Amaru postaven kostel, který po své obnově v roce 1892 dokázal pojmout celou tehdejší populaci asi 300 obyvatel. Království Rimatara si již roku 1856 vytvořilo vlastní vlajku a v roce 1877 přijalo první zákoník.

Regentství vlevo|náhled|Mladá královna Tamaeva IV., regentka, skupina náčelníků a obyvatel Rimatary, kolem roku 1889 Po smrti krále Tamaevy II. roku 1865 usedl na trůn jeho bratr či jiný mužský příbuzný jako Tamaeva III., po něm pak nastoupila jeho dcera Tamaeva IV. Protože byla ještě velmi mladá, vykonávala regentské povinnosti Heimataura. V roce 1892 navštívil ostrov francouzský protestantský misionář Frédéric Vernier z Pařížské evangelické misijní společnosti, který se zúčastnil slavnostního znovuotevření kostela v Amaru.

Rimatara a sousední Rurutu byly výjimečné tím, že si udržely nezávislost i v době, kdy ostatní ostrovy Jižního souostroví – včetně Tahiti na severu – už připadly francouzskému koloniálnímu impériu. Po smrti krále Tamaevy II. roku 1865 usedl na trůn jeho bratr či jiný mužský příbuzný jako Tamaeva III., po něm pak nastoupila jeho dcera Tamaeva IV. Protože byla ještě velmi mladá, vykonávala regentské povinnosti Heimataura. V roce 1892 navštívil ostrov francouzský protestantský misionář Frédéric Vernier z Pařížské evangelické misijní společnosti, který se zúčastnil slavnostního znovuotevření kostela v Amaru.

Rimatara a Rurutu se snažily se dostat pod britský protektorát, aby se ubránily francouzskému nátlaku, jejich žádost však nebyla vyslyšena. Francie reagovala rychle – 29. března 1889 připlula na Rimataru válečná loď Dives s guvernérem Francouzské Oceánie Étiennem Théodorem Lacascade, jenž vyhlásil francouzský protektorát nad Rimatarou a přilehlým ostrovem Îles Maria. Podle francouzských pramenů o tuto ochranu požádali sami místní vládci, britské zdroje však uvádějí, že většina obyvatel byla proti. Smlouvu o protektorátu podepsal guvernér spolu s několika francouzskými úředníky a spolupodepsala ji také regentka Heimataura a místní náčelníci. Roku 1891 byla do vlajky Rimatary přidána francouzská trikolóra na znamení nového statutu.

Vláda Po předčasné smrti královny Tamaevy IV. dne 12. listopadu 1892 nastoupila na trůn její regentka Heimataura, která přijala jméno Tamaeva V. V rámci francouzského protektorátu jí bylo ponecháno právo vládnout s poměrně širokými pravomocemi a zachováním většiny původních zákonů.

V roce 1900 připojil sousední král Teuruarii IV. ostrov Rurutu k Francii, aby se více zapojil do hospodářských struktur spravovaných z Papeete. O rok později, 6. června 1901, se k podobnému kroku odhodlala i Tamaeva V., poslední nezávislá panovnice Jižního souostroví, a postoupila Rimataru Francii. Formální anexe proběhla 2. září 1901 při slavnostní ceremonii vedené guvernérem Édouardem Georgesem Théophilem Petitem. Královnu při aktu zastupovaly její tři děti – Narii, Tairiata a Tamatoa. Po podpisu byla vlajka protektorátu spuštěna a nahrazena francouzskou trikolórou za volání místních „Vive la République Française“. Rimatara se tak stala součástí Francouzské Oceánie, dnešní Francouzské Polynésie.

Tamaeva V. zemřela roku 1923. Byla pohřbena v Královské hrobce na hřbitově Amaru u moře, kde spočívají i další členové dynastie Tamaeva.

Záchrana vini rubínového náhled|Vini rubínový (litografie Edwarda Leara) Podle místních obyvatel zachránila královna Tamaeva V. nařízením z roku 1900 papouška vini rubínového (vini kuhlii) před vyhynutím. Tento druh byl původně rozšířen na jižních Cookových ostrovech a na Rimataře, avšak na Cookových ostrovech se ocitl na pokraji vyhubení kvůli zavlečení krysy obecné a nadměrnému lovu. Královna vyhlásila tapu (tabu), které zakazovalo obyvatelům Rimatary tyto ptáky lovit, využívat nebo vyvážet.

V roce 2007 byla populace z Rimatary znovu vysazena na ostrov Atiu na Cookových ostrovech, který je prostý krys obecných. Přesun proběhl díky spolupráci BirdLife International, Cook Islands Natural Heritage Trust a dalších ochranářských organizací včetně San Diego Zoo Institute for Conservation Research. Již v roce 2008 byla zaznamenána úspěšná reprodukce nové populace.

Odkazy

Poznámky

Reference

Kategorie:Protestantští panovníci Kategorie:Vládnoucí královny Kategorie:Regentky Kategorie:Narození v 19. století Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Úmrtí v roce 1923 Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí Kategorie:Ženy