náhled|Hildegarda z Bingenu diktující svou vizi svému písaři, ilustrace z Rupertsberger Codex des Liber Scivias
Vidění, též vize (z latinského visio, „vidění“) je zkušenost, která zahrnuje vidění věcí týkajících se náboženství, které je chápáno jako reálné a vycházející z externího zdroje. Tato zkušenost se může týkat i ostatních smyslů nebo například pouze sluchu („slyšení“). Z hlediska psychologie však bývají tyto zkušenosti chápány jako produkt imaginace nebo poruchy vnímání, v zásadě jako halucinace.
Během vidění jejich příjemci často upadají do stavu zvaného trans či extáze, mezi vnější fyzické znaky můžou patřit rozšířené zorničky, mělké dýchání a ztuhlé svaly, nebo stav připomínající hluboký spánek či bezvědomí. K dosažení stavu přístupného vizím se používají různé techniky, například hraní na buben, půsty a sebeumrtvování, dechová cvičení nebo entheogeny.
Křesťanství Téma vidění se objevuje ve středověké křesťanské literatuře a navazuje na víru o proroctvích a zjeveních. Za zakladatele tohoto žánru označil historik Jacques Le Goff benediktinského mnicha Bedu Ctihodného (cca 672–735), k dalším významným postavám, které zaznamenaly vidění, patří Řehoř Veliký nebo Řehoř z Tours. Středověká vidění mají didaktický charakter, člověk v nich putuje na onen svět, kde je mu potvrzena správnost křesťanského dogmatu. V raném středověku byla zaznamenávána i svědectví prostých lidí, později mezi vizionáři zjevně převládali mnichové a jeptišky. Viděním, která se týkala posmrtné zkušenosti, podle historika Claude Lecouteuxe, zpravidla předcházela vážná choroba a během nich byli jejich příjemci téměř neodlišitelní od mrtvých. Později se ale rozšířil i motiv vidění vyvolaných askezí. Ti, co zaznamenali zkušenosti vizionářů, si nebyli vždy zcela jistí, co z těla vlastně odcházelo, zda duch (spiritus), duše (anima, animus) nebo mysl (mens), někdy se této otázce vyhýbaly, například uvedením jen toho že jedinec byl vytržen (raptus). Dalším tématem, které vyvolávalo rozpaky, byla tělesná zranění, která se často objevovala po návratu z onoho světa. Podle Lecouteuxe plynuly tyto nejasnosti z faktu, že podání o vidění navazovala na předkřesťanské představy, například o severském hamru, které nebyly kompatibilní s křesťanským světonázorem.
Bible popisuje vidění ve snech ve Starém (Jákobovo vidění žebříku vedoucího do nebe, Josefovo vidění, faraonovo vidění) i Novém zákoně (Josef). Podobný pojem pojmu vidění je pojem zjevení; přičemž rozdíl se spatřuje v tom, že při zjevení postava, která se zjevuje, aktivně jedná (přinejmenším mluví). Proto se vidění, ve kterých vizionáři vidí Pannu Marii, označují jako mariánská zjevení. Kristus se po svém vzkříšení podle Bible také zjevil, podle tradice se má za to, že nejprve ženám putujícím k jeho hrobu, poté apoštolům a mnoha dalším lidem („více než pěti stům bratří“).
Vizionáři Mezi osoby, o nichž se věří, že měly vidění, patří (výběr):
(většina z nich byla blahořečena nebo svatořečena) sv. Hildegarda z Bingen (1098–1179) (nebyla oficiálně svatořečena, ale je dlouhodobě uctívána; roku 2012 byla prohlášena učitelkou církve a zavzata do katolického kalendáře světců) sv. Alžběta ze Schönau nebo také Alžběta Šenavská (1129–1165)SEONANGIENSIS, Elisabeth. Knihy vidění a zjevení svaté Alžběty Šenavské, kteréžto jsou: Tři knihy vidění. Kniha cest Božích. Kniha zjevení o svatém vojště panen kolínských.Listy téže sv. Alžběty a List opata Eckeberta příbuzným o smrti její. Osvietimany na Moravě: A.L. Stříž, 1913, 322 str. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:0290d2a5-4daa-4f0d-9fc9-2f7f90f8ef19.ROTH, Friedrich Wilhelm Emil. Die Visionen hl. Elisabeth und die Schriften der Aebte Ekbert und Emecho von Schönau: mit historischen Abrisse des Lebens der hl. Elisabeth, der Aebte Ekbert und Emecho von Schönau : ein Beitrag zur Mystik und Kirchengeschichte. Brünn: [s.n.], 1884, 359 + [LV] str. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:8b08c680-a942-11e2-b48c-001018b5eb5c. Mechthilda z Magdeburku (uctívána, ale dosud nebyla oficiálně prohlášena za svatou ani blahoslavenou) (1207–1282) sv. Brigita Švédská (1303–1373) sv. Terezie z Ávily (1515–1582) bl. Anna Kateřina Emmerichová (1774–1824)TUMPACH, Josef, Antonín PODLAHA a Václav KOTRBA. Český slovník bohovědný. Díl 3. Církevní řády-Ezzo. Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1917-1926. sv. 3, str. 781–782. Heslo Emmerichová Anna Kateřina. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:2bec1430-220d-11e6-aec6-001018b5eb5c. – její vize využil Mel Gibson ve filmu Umučení Krista Terezie Neumannová (1898–1962) (v roce 2005 byl zahájen proces jejího blahořečení; česky o ní referuje Josef Bečica (1932)) sv. Maria Faustyna Kowalska (1905–1938)
Reference
Související články Zjevení Proměnění Páně (Transfiguratio)
Externí odkazy
Kategorie:Náboženské způsoby a chování Kategorie:Zázraky