Mercedes-Benz SSK/SSKL byly závodní roadstery navržené Ferdinandem Porschem roku 1928 a byly vyráběny společností Daimler-Benz AG. Modely „SSK“ v letech 1928 až 1931 a „SSKL“ v letech 1931-3 byly na přelomu 20. a 30. let nejúspěšnějšími německými závodními vozy a tehdy jedněmi z nejlepších sportovních vozů světa. Pro své téměř výhradně používané bílé zbarvení byly vozy nazývány jako "weiße Elefanten" (bílí sloni).
__OBSAH__
Vznik a vývoj Tyto vozy jsou v historii Mercedesů řazeny do kategorie Mercedes-Benz S-Serie, kam postupně patřily modely S, SS, SSK a SSKL. Po úspěchu, kterého v roce 1927 zaznamenal běžný model W06/SS (Super Sport), německá automobilka vytvořila ještě sportovnější vozidlo a tak se v roce 1928 zrodil kratší (kurz) model SSK (Super Sport Kurz). Vůz navrhl 52letý inženýr Ferdinand Porsche. Byl to poslední vůz, který pro značku s třícípou hvězdou vytvořil.
Monstrózní a brutální řadový šestiválec 7069 cm³ s vodním chlazením a s moderním rozvodem 2xOHC, dvěma karburátory a kompresorem Roots dosahoval zpočátku výkonu 184 kW/250 koní, což bylo na přelomu 20. a 30. let obrovské množství síly. Rychlosti 192 km/h žádné velkosériově vyráběné auto tenkrát nestačilo, ale celková hmotnost 2 tuny byla handicapem. Proto následoval model SSKL (Leicht – lehký), který výrazně zhubl. Rám vozu byl provrtán úhlednými otvory, což je zásadní rozlišení vzhledu obou modelů. Zajímavé je, že otvory v rámu byly pro každé auto vyvrtány jinak. Na jeho úpravách se po odchodu Porscheho na konci roku 1928 podílel hlavně Hans Nibel (rodák z Olšan u Šumperka, v letech 1929-34 technický ředitel Daimler-Benz), kromě něj i Max Wagner a Fritz Nallinger a hmotnost se podařilo snížit celkem o 250 kg. Dále u modelu SSKL bylo jeho přední zavěšení, tvořené listovými pružinami, podepřeno klenutými ocelovými nosníky prodlouženými před podvozek.
Mercedes-Benz oficiálně závodní činnost v roce 1931 přerušil kvůli hospodářské krizi. Někteří jezdci (von Brauchitsch, Stuck) měli od továrny určitou technickou podporu, ale někteří odešli ke konkurenci (Caracciola). Na závodních tratích se Mercedes-Benz oficiálně objevil až v roce 1934 s modelem W 25.
Popis vozu Základní koncepce motoru M 06 zůstala stejná jako u předchozího typu. Vrtání však bylo zvětšeno na 100 mm při zdvihu 150 mm, čímž jeho zdvihový objem vzrostl na 7069 cm³ a výkon na 184 kW/250 k. Dalším vývojem výkon dosáhl až hranice 221 kW/300 k při 3400 ot/min. S Rootsovým kompresorem dosahoval točivého momentu 689 Nm.
Motor měl sportovní dvojité vačkové hřídele v hlavě a dva ventily na válec, rozvod DOHC s královským hřídelem. Motor byl standardně umístěn vpředu, pohon zadních kol. Blok motoru byl z lehké slitiny Silumin, hlava válců litinová, z předchozího modelu zůstaly hliníkové písty, ale nové byly ojnice z chromniklové oceli a zesílený klikový a vačkový hřídel. náhled|Rudolf Caracciola, Mercedes-Benz SSK, vítěz Zbraslav-Jíloviště 1929 (sportovní vozy) Od roku 1926, kdy došlo ke spojení firem Daimler a Benz, vyráběl Mercedes-Benz vlastní trojité karburátory, při jejichž použití vzrostl stupeň komprese z 5,2 u SSK až na 7,0 u verze SSKL. Motor byl osazen dvěma karburátory. Zapalování bylo kombinované akumulátorové i magnetem se dvěma zapalovacími svíčkami na válec. Manuální čtyřstupňová převodovka bez synchronizace byla ovládána přes čtyřkotoučovou suchou spojku. Vozy byly stavěny jak s pravostranným, tak i levostranným řízením.
Podvozek byl tvořen žebřinovým sníženým rámem ze dvou U-podélníků a příček. Tuhé nápravy odpružené podélnými poloeliptickými listovými pery měly kapalinové tlumiče Houdaille nebo dříve třecí Hartford. Mechanické bubnové brzdy s posilovačem působily na všechna kola, parkovací na zadní kola. Kola Rudge-Whitworth s drátovým výpletem a centrální maticí byla osazena pneumatikami 6,50-20 a nebo vysokotlakými 3x5,00. U modelu SSKL brzdy už dostaly posilovač Dewandre. Při průměrné spotřebě paliva 27 l/100 km ze vzadu umístěné 120 l nádrže ubývalo palivo rychle, při delších závodech bylo nutné několikrát benzín doplňovat. Spotřeba u modifikované verze SSKL dále vzrostla na 31,8 l/100 km. Závodní dvoumístný vůz bylo možné pořídit za 40 000 RM.
Sportovní úspěchy
Závody do vrchu První vítězství na Mercedesu SSK zaznamenal Rudolf Caracciola v 9. ročníku závodu do vrchu Gabelbach/Ilmenau 29. července 1928 a o 14 dnů později 12. srpna na kopci Ratisbona/Kelheim u Regensburgu, potom následovalo vítězství u Chamonix na horské sedlo Col des Montets (26. srpna). V roce 1929 zvítězil Caracciola na SSK v závodě Zbraslav-Jíloviště v kategorii sportovních vozů, v absolutních pořadí zvítězil v kopcích Pyrmont climb (Hannover) a Bühlerhöhe/Baden-Baden. Vítězné závody doplnil hrabě Max von Arco-Zinneberg na Gaisbergu (Salzburg).
V roce 1930 se Caracciola stal na sportovní verzi SSK mistrem Evropy v závodech do vrchu, když z 10 závodů tohoto mistrovství zvítězil v 7 (Zbraslav-Jíloviště, Cuneo-Colle d. Maddalena, Shelsley-Walsh, Klausen/Altdorf, Schauinsland/Freiburg, Semmering a Svab/Budapešť. V závodních vozech se mistrem Evropy stal Hans Stuck, který vyhrál na SSKL Zbraslav-Jíloviště, Shelsley-Walsh, Tatra/Zakopane-Morskie Oko, Semmering, Svab a Feleac/Cluj Napoca. náhled|Rudolf Caracciola na sportovním Mercedesu SSKL při závodě IV. Międzynarodowy Wyścig Tatrzański (Zakopane-Morskie Oko) V roce 1931 Caracciola ve sportovním voze SSKL mistrovský titul obhájil (6 vítězství z 8 možných). Byly to závody Rabassada (Barcelona), Zbraslav-Jíloviště, Kesselberg (Kochel), Tatra/Zakopane-Morskie Oko, Mont Ventoux (Avignon) a Hármashatár (Budapest). Na závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště v roce 1931 vyhrál na sportovním Mercedesu, když porazil Hanse Stucka na závodním Mercedesu o 11 setin vteřiny, a vytvořil traťový rekord časem 2:42,73 min, který vlastně platí do současnosti, protože v roce 1931 se tento závod jel naposledy. V roce 1932 se sportovním Mercedesem SSKL jezdil Stuck a rovněž v mistrovství Evropy zvítězil (5 vítězství z 5 možných).
Manfred von Brauchitsch vyhrál 3 závody do vrchu v roce 1933. V 8. ročníku závodu Kesselberg (Kochel v okrese Bad Tölz-Wolfratshausen v Bavorsku) konaném 18. června, v 11. ročníku závodu do vrchu Gabelbach u Ilmenau 9. července 1933 na trati dlouhé 4 km zvítězil a třetího vítězství dosáhl v 13. ročníku závodu do vrchu Würgau u Bamberku v Bavorsku na trati dlouhé 5 km, kde 13. srpna rovněž dosáhl nejlepšího času dne a zvítězil. Všechny závody absolvoval se svým Mercedes-Benz SSKL s proudnicovou karoserií. Mimo to s typem SSK zvítězili amatérští jezdci Dr. Vogel (11. června, Felsberg) a Börje Dahlin (2. července, Hallstabacken/Sollefteå ve Švédsku).
Okruhové závody náhled|1. Masarykův okruh (28. září 1930), Heinrich-Joachim von Morgen/Bugatti 35B (st. č. 28) se snaží v ostrovačickém es předjet Rudolfa Caracciolu/Mercedes-Benz SSK (st. č. 10) V letech 1928 až 1933 se závody na okruzích jezdily dle pravidel tzv. volné formule, kdy se CSI (Mezinárodní sportovní výbor) AIACR rozhodl pro formuli bez omezení objemu motoru. Ve Velké ceně Německa sportovních vozů konané 15. července 1928 na Nürburgringu dominovaly v absolutním pořadí vozy ještě jako sportovní vozy Mercedes-Benz SSKL, které obsadily stupně vítězů v pořadí jezdců Caracciola, Merz a Werner. V 1. kole tohoto pro ČSR tragického závodu závodu zahynul ředitel bankovního domu JUNEK, Čeněk Junek. Od roku 1929 byla upravena původní hmotnost vozu z 550-750 kg na min. 800 kg, čímž se "dostal do hry" Mercedes-Benz SSK. Exotická Velká cena Monaka byla první velkou událostí roku 1929. Pořadatelé pozvali na 14. dubna 20 jezdců a 16 z nich se zúčastnilo náročného závodu na 100 kol po klikatých silnicích Monte Carla. V první polovině závodu se svedl souboj mezi hbitým vozem William Grover-Williamse s Bugatti Type 35 a obrovským sportovním vozem Mercedes-Benz SSK Caraccioly v závodní úpravě. Williams si udržel vedení téměř po celou dobu závodu, ale Caracciola, přestože startoval z poslední řady, se dvakrát posunul na první místo, ve 30. kole a znovu v 50. kole. Po zastávce v boxech pro doplnění paliva a pro nové pneumatiky klesl Němec na čtvrté místo. Teprve poté se Williamsu podařilo vybudovat si bezpečný náskok a zvítězil, zatímco Caracciola se dokázal vrátit pouze na třetí místo za Williamsem a Bourianem (rovněž Bugatti T35). To byl první start nového vozu. Poprvé Caracciola zvítězil v irské Grand Prix ve Phoenix parku v Ulsteru. Tento závod konaný 17. srpna byl označen jako RAC Tourist Trophy, jel se za deště a Caracciola potvrdil svou reputaci jako specialista na mokré závody.
Caracciola startoval v další Grand Prix až téměř o rok později 7. září 1930 na Velké ceně Monzy a obsadil ve finálové jízdě 7. místo. V roce 1930 startoval na 1. Masarykově okruhu v Brně. S vozem Mercedes-Benz SSK odstartoval ze 3. řady velmi dobře, v průběhu 1. kola se dostal do čela závodu, ale v 5. kole jej předjel von Morgen a po 7. kole odpadl Caracciola pro prasklé ložisko v motoru. náhled|Hans Stuck, Mercedes-Benz SSKL, Masarykův okruh Brno. 2. místo (1931) Bezpečně nejúspěšnějším rokem tohoto vozu byl rok 1931. Posádka Caracciola/Sebastian vyhrála ve dnech 12. a 13. dubna prestižní Mille Miglia (1000 mil), jako první cizinec v historii slavný italský závod spolu se spolujezdcem Wilhelmem Sebastianem na typu Mercedes-Benz SSKL. V podstatě nemohl na závod trénovat, pro potřebné zastávky neměl k dispozici dostatek mechaniků ani materiálu. A přesto zvítězil. Za volantem pilot strávil 16 hodin, dosáhl průměru 101,1 km/h, tento ročník měřil 1.635 km. Jako první při pátém ročníku překonal stovku. Vítězství pro automobilku znamenalo obrovský marketingový impuls. V belgickém Spa-Francorchamps se od roku 1924 jezdil po vzoru Le Mans závod na 24 hodin. V červenci 1931 v tomto závodě zvítězila posádka Zehender (zástupce Mercedesu v Paříži)/princ Djorjadze na sportovní verzi SSK. Ujeli 2543,75 km v průměrné rychlosti 105,99 km/h. náhled|Mille Miglia vítězný Mercedes Caracciola/ Sebastian (1931)