Bitva na plošině Miljevci byla střetem mezi Chorvatskou armádou (Hrvatska vojska – HV) a silami Republiky srbská Krajina (RSK), který se odehrál ve dnech 21.–23. června 1992 během chorvatské války za nezávislost. Bitva představovala vyvrcholení série potyček mezi HV a silami RSK v severní Dalmácii, k nimž došlo po zavedení Vanceova plánu a rozmístění jednotek sil ochrany OSN (UNPROFOR). Potyčky probíhaly v tzv. růžových zónách – oblastech pod kontrolou RSK, ale mimo území chráněná OSN podle Vanceova plánu.
Prvky dvou brigád HV postoupily několik kilometrů severně od Šibeniku a obsadily plošinu Miljevci, zahrnující 108 kilometrů čtverečních (42 čtverečních mil) území a sedm vesnic. Po bitvě požádal UNPROFOR HV, aby se stáhla na své pozice před 21. červnem, a žádost byla podpořena rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 762, která vyzývala Chorvatsko ke stažení z plošiny, avšak HV na místě zůstala. Bezprostředně po bitvě chorvatské úřady tvrdily, že ofenziva nebyla nařízena generálním štábem a že postup byl reakcí na sérii provokací.
Po bitvě byla některá těla padlých vojáků RSK vhozena do krasové propasti a nebyla vyzdvižena až do srpna, kdy propuštění váleční zajatci informovali UNPROFOR o umístění těl.
Předehra náhled|vlevo|Chorvatský voják ve vesnici Širitovci na náhorní plošině Miljevci Než se mise UNPROFOR plně rozmístila, HV se střetla s ozbrojenými jednotkami RSK ve vesnici Nos Kalik, která ležela v růžové zóně poblíž Šibeniku, a vesnici 2. března 1992 v 16:45 obsadila. JNA vytvořila bojovou skupinu, která měla následující den provést protiútok. Bojová skupina JNA, posílená prvky 9. praporu vojenské policie, byla nasazena v 5:50 ráno a střetla se s jednotkami HV v Nos Kaliku. Protiútok JNA však selhal. HV v Nos Kaliku zajala 21 příslušníků RSK s úmyslem vyměnit je za Chorvaty držené ve vazbě v Kninu. Po jednáních HV souhlasila, že se 11. dubna stáhne, ale později odmítla, s odkazem na zhoršující se bezpečnostní situaci na bojišti, která prý stažení neumožňovala. Několik domů ve vlastnictví Srbů v Nos Kaliku bylo po obsazení vesnice HV vypáleno.
K dalším střetům mezi HV a jednotkami podřízenými 180. motorizované brigádě JNA došlo v růžové zóně poblíž Zadaru ve dnech 17.–22. května. Zatímco JNA odrazila útoky ve většině oblastí kolem Zadaru a Stankovci, HV se 17. května podařilo odříznout základnu JNA na vrchu Križ od zbytku jejích sil. Přední opěrný bod JNA se nacházel na vyvýšeném místě s výhledem na okolní oblast včetně Zadaru. Obsahoval radarové vybavení a sloužil jako pozorovatelna dělostřelectva. JNA se snažila v následujících dnech obklíčenou posádku vyprostit, ale všechny pokusy selhaly a základna se 22. května vzdala HV. Útok a dobytí vrchu Križ, krycí název Operace Jaguar, provedl 2. prapor 159. pěší brigády HV, podporovaný dělostřelectvem 112. pěší brigády.
Časová osa náhled|vpravo|Zajatá houfnice krajinských sil na plošině Miljevci 21. června zaútočila HV na pozice RSK na náhorní plošině Miljevci, nacházející se v růžové zóně severně od Šibeniku. Síly TO v oblasti (1. prapor 1. brigády) byly podřízeny 1. brigádě TO a pod velením plukovníka generálmajora Milana Torbici. HV nasadila 250 vojáků, složených z prvků 113., 142. a 141. pěší brigády, pod velením brigádníka Kruna Mazalina. HV pronikla do růžové zóny třemi směry – přes Nos Kalik, přes řeku Čikolu a loděmi proti proudu řeky Krky – během noci z 20. na 21. června. Boje začaly v 5:00 ráno, přičemž jednotky HV, rozdělené do 26 družstev, do konce dopoledne obsadily šest ze sedmi vesnic na plošině. Ve 20:00 HV obsadila vesnici Ključ i celou náhorní plošinu. Tento postup vytvořil výběžek držený HV jižně od Kninu, několik kilometrů hluboký. Vyvolal také ostřelování Šibeniku dělostřelectvem RSK a odvetné ostřelování Kninu dělostřelectvem HV, obojí 22. června.
Dělostřelecká palba se stupňovala až do 23. června, kdy RSK provedla mobilizaci a zahájila protiútok proti pozicím HV na náhorní plošině Miljevci. Mobilizace však přinesla pouze 227 dalších vojáků, a protiútok selhal. Hodnocení mise UNPROFOR dospělo k závěru, že situace by se mohla dále zhoršit a zasáhnout všechny růžové zóny. Aby se situace řešila, sešel se tentýž den vojenský velitel UNPROFOR, generálporučík Satish Nambiar, v Záhřebu s chorvatským místopředsedou vlády Milanem Ramljakem a náčelníkem Generálního štábu generálem Antonem Tusem, aby projednali vývoj situace na náhorní plošině Miljevci. Potyčky pokračovaly 24. června, doprovázené občasnou dělostřeleckou palbou. Morálka jednotek RSK však prudce klesala, což vedlo k tomu, že posádka TO umístěná v nedalekém Trbounje opustila svou kasárna.
Následky Podle chorvatských zdrojů ztratila HV v bitvě sedm nebo osm vojáků zabitých. Srbské zdroje uvádějí 40 padlých vojáků RSK, v bitvě nebo bezprostředně po ní, zatímco HV zajala sedmnáct zajatců. Zajatci byli převezeni do kasáren Kuline v Šibeniku. 23. června bylo celkem 29 vojáků RSK, zabitých na Miljevačské plošině v první den bitvy, vhozeno do propasti Bačića, a to navzdory rozkazu brigádního generála Ivana Bačiće, velitele 113. pěší brigády. Bačić nařídil pohřbení padlých vojáků RSK na místním pravoslavném hřbitově. Těla mrtvých vojáků byla později exhumována z krasové propasti prostřednictvím zprostředkování mírových sil OSN. Téhož dne byl jeden zajatec, Miroslav Subotić, zastřelen příslušníky HV v Nos Kalik. Patřil ke skupině zajatců pověřených vyčištěním oblasti po bojích. Podle chorvatských zdrojů HV také zničila deset tanků a obrněných transportérů a zajala šest houfnic a značné zásoby dalších zbraní a munice. Ofenziva přivedla sedm vesnic a 108 km² (42 čtverečních mil) pod kontrolu HV.
Během setkání s Nambiarem tvrdili Ramljak a Tus, že ofenziva nebyla plánována ani nařízena orgány v Záhřebu. Uvedli, že postup byl reakcí na sérii provokací ozbrojených sil RSK. Bačić tvrdil, že i když neobdržel konkrétní rozkaz k útoku, Tus mu přikázal reagovat agresivně a v případě závažného porušení příměří ze strany sil RSK obsadit co nejvíce území. Bačić byl nicméně prezidentem Chorvatska Franjo Tuđmanem za ofenzivu pokárán. V RSK byl Torbica donucen odstoupit a na jeho místo byl dosazen generálmajor Mile Novaković.
UNPROFOR a Monitorovací mise Evropského společenství (ECMM) požádaly HV, aby se stáhla na pozice, které držela před ofenzivou, ale HV žádost odmítla. Chorvatsko však souhlasilo, že pozorovatelé UNPROFOR a ECMM budou i nadále přítomni v růžových zónách, když je Chorvatsko převezme pod svou kontrolu. Tento krok měl uklidnit srbské obyvatelstvo, že růžové zóny jim mohou poskytnout bezpečí. V důsledku ofenzivy přijala Rada bezpečnosti OSN (RB OSN) rezoluci č. 762, která vyzývala k ukončení nepřátelství v UNPA nebo v jejich blízkosti a k tomu, aby se HV stáhla na pozice držené před 21. červnem. 113. brigáda HV však na plošině zůstala. Rezoluce pověřila UNPROFOR prováděním monitoringu v růžových zónách. Rovněž doporučila zřízení společné komise vedené zástupcem UNPROFOR a složené ze zástupců chorvatské vlády, místních úřadů a ECMM k dohledu nad obnovením chorvatské kontroly v růžových zónách.
Zajatci zajatí HV byli propuštěni v srpnu a informovali UNPROFOR o tělech v propasti Bačića a o smrti Subotiće. Těla byla vyzdvižena chorvatskými úřady za přítomnosti UNPROFOR a dalších mezinárodních organizací. Dva příslušníci chorvatské vojenské policie byli v roce 2011 obviněni z vraždy Subotiće. K roku 2013 proces stále probíhal.
V roce 2012, dvacet let po bitvě, předal prezident Ivo Josipović Chartu Chorvatské republiky velitelům a jednotkám zapojeným do bitvy a ocenil jejich vojenské úspěchy. Byl to první takový krok po dvaceti letech a obrat v oficiálním postoji k ofenzivě, která byla původně označena za neautorizované nasazení HV.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Knihy
Vědecké články
Zpravodajství
Ostatní zdroje
Kategorie:Chorvatská válka za nezávislost Miljevci Miljevci Miljevci