Anton Rührich

náhled|Hrob P. Antona Rühricha na starém hřbitově ve Slavoňově (v roce 2025). Anton Rührich (17. dubna 1903 Leopold – 16. června 1945 samota Peklo) byl sudetoněmecký římskokatolický kněz královéhradecké diecéze, který se stal obětí neuspořádaných poměrů v prvních dnech po skončení druhé světové války.

Život Pocházel z Podkrkonoší. Narodil se v osadě Leopold patřící k obci Heřmanovy Sejfy (německy Hermannseifen), což je nynější Rudník. Do obecné školy chodil v letech 1909–1915 ve svém rodišti. Dne 15. června 1923 maturoval na Státním reálném gymnáziu v nedalekém Hostinném. Na podzim roku 1923 vstoupil do kněžského semináře v Hradci Králové a 29. června 1928 přijal v královéhradecké katedrále kněžské svěcení.VALASEK, Emil. Pfarrer Anton Rührich. In: Moll, Helmut (ed.). Zeugen für Christus: das deutsche Martyrologium des 20. Jahrhunderts. 7., überarbeitete und aktualisierte Auflage. Paderborn: Ferdinand Schöningh, 2019. 2 svazky. ISBN 978-3-506-78012-6. 2, s. 1172.STŘÍBRNÝ, Jan. Anton Rührich. In: Stříbrný, Jan a kol. Mučedníci a oběti pro Krista: martyrologium katolické církve v českých zemích ve 20. století. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2023. ISBN 978-80-7566-392-4. S. 401 Pocházel z křesťanské rodiny. Knězem královéhradecké diecéze se stal i jeho mladší bratr Philipp Rührich (2. května 1911 Heřmanovy Sejfy – 17. ledna 1971 Eggendorf im Thale v Rakousku), který byl po válce odsunut, stejně jako jejich sestra, jež se svými příbuznými žila v Olešnici v Orlických horách.TLUKA, Jindřich. Léto 1945 – čas radosti, čas krutostí, II. In: Frymburské ozvěny: čtvrtletní zpravodaj městyse Nový Hrádek. Podzim, 2019/3, s. 30. Dostupné online [cit. 2025-10-04].VALTEROVÁ KOUDELKOVÁ, Lucie. Druhá světová válka v Novém Městě nad Metují. 2. dotisk 1. vydání. Nové Město nad Metují: Městské muzeum Nové Město nad Metují, 2025. ISBN 978-80-87401-65-1. S. 91

Od 1. srpna 1928 působil jako kaplan ve farnosti Pecka a od 1. července 1929 v sousední Horní Brusnici. Později se také podílel na duchovní správě ve Velké Úpě. V říjnu 1934 byl jmenován administrátorem v Olešnici v Orlických horách (něm. Gießhübel), kde se pak stal od července 1935 farářem. Zde působil až do své tragické smrti 16. června 1945.

Koncem dubna 1936 se v Olešnici konala za účasti poslance Hanse Schütze valná hromada německého Svazu křesťanských odborů (Verband der christlichen Gewerdschaften) z regionu severovýchodních Čech. Farář Rührich pro účastníky sloužil po oba dny mši a podle hlášení policejního úředníka při kázání prohlásil, že pro křesťany existuje pouze jediný vůdce, totiž Bůh. V Olešnici v Orlických horách žilo počátkem třicátých let 20. století 1425 obyvatel, z toho 1153 Němců, 247 Čechů a 25 obyvatel jiné národnosti. Za války riskoval svou osobní bezpečnost, když svým českým farníkům dovolil zpívat v olešnickém kostele česky, třebaže to bylo na území protektorátu zakázáno. V blízkém Sedloňově (něm. Sattel) byl za odpor vůči nacismu tamní farář německé národnosti a přítel P. Rühricha P. Franz Wihan (1908–1940) vězněn v Lanškrouně, kde zemřel na následky mučení.

Tragická smrt Po skončení druhé světové války v úterý 5. června 1945 prováděli v Olešnici v Orlických horách příslušníci československé armády nebo Revolučních gard prohlídku všech domů.DOLEŽAL, Miloš. 1945: léto běsů: dokumentární povídky z jara, léta a podzimu 1945. 1. vyd. Brno: Host, 2022. ISBN 978-80-275-1083-2. S. 282PADEVĚT, Jiří. Krvavé léto 1945: poválečné násilí v českých zemích. 1. vyd. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2600-2. S. 414 Vtrhli také na faru a do kostela, kde P. Anton Rührich právě vedl hodinu náboženství pro děti. Při této prohlídce byla v kostele nalezena dvě fotoalba se snímky německých vojáků z východní fronty z roku 1942 (v nich bylo na titulní straně napsáno: "Můj bratr" a "Můj bratranec").DOLEŽAL, Miloš. Lidičky, neplačte, jde se domů. In: Katolický týdeník, 2025/18. Dostupné online. [cit. 2025-10-04] V kostele měla být také podle velícího důstojníka nalezena zbraň (automat uložený v pouzdru na housle), dva granáty a všude poházené patrony. Všechny tyto věci zde zanechali ustupující vojáci německé armády, které bez vědomí faráře nechal v kostele přenocovat kostelník.VALTEROVÁ KOUDELKOVÁ, Lucie. Druhá světová válka v Novém Městě nad Metují. 2. dotisk 1. vydání. Nové Město nad Metují: Městské muzeum Nové Město nad Metují, 2025. ISBN 978-80-87401-65-1. S. 90 Farář Rührich, ačkoli v celé věci nevinný, byl zajat a spolu s několika dalšími civilisty umístěn do provizorního vězení. Při tomto zásahu bylo z fary zcizeno veškeré mešní víno a hotovost ve výši asi 25 000 říšských marek. Druhý den 6. června 1945 byl s dalšími zajatci potupně hnán ve velkém horku do asi 15 km vzdáleného Nového Města nad Metují do vězení.VALASEK, Emil. Pfarrer Anton Rührich. In: Moll, Helmut (ed.). Zeugen für Christus: das deutsche Martyrologium des 20. Jahrhunderts. 7., überarbeitete und aktualisierte Auflage. Paderborn: Ferdinand Schöningh, 2019. 2 svazky. ISBN 978-3-506-78012-6. 2, s. 1173. V jedné ruce musel nést kněžskou albu, v Novém Městě nad Metují pak tyč s cedulí, na které byl nakreslen houslový klíč a napsáno „Wir fahren gegen England“, což byl název písničky zlidovělé v německém císařském námořnictvu. Zajatci včetně faráře Rühricha měli na zádech načmáranou svastiku. Ve vězení umístěném v místních kasárnách ho asi o týden později mohla krátce, na pět minut, navštívit farní zaměstnankyně z Olešnice slečna Dörnerová, která mu přinesla nějaké jídlo a deku. V noci ze 13. na 14. června 1945 byl internován v osadě Peklo nacházející se v hlubokém údolí na soutoku Olešenky a Metuje u Nového Města nad Metují, údajně proto, aby nemohl být s ostatními zajatci. V Pekle byl českou ostrahou zbit a držen v Benešově hospodě (později Čertovka). S místními dřevaři musel tahat klády na pile. V následujících dnech se mu pokoušel pomoci novoměstský děkan české národnosti P. Petr Štěpánek (29. června 1912 Náchod – 12. ledna 2000 Červený Kostelec), který o těchto událostech vydal v roce 1990 důležité svědectví.PADEVĚT, Jiří. Krvavé léto 1945: poválečné násilí v českých zemích. 1. vydání. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2600-2. S. 416. Doslechl se totiž od českých vojáků, že se ho někteří z nich budou chtít „zbavit“. Zašel za předsedou MNV Bedřichem Augustinem a žádal ho, aby byl případ tohoto faráře řádně vyšetřen. Pomoc však nebyla vyslyšena nebo přišla pozdě.MIČANÍK, Tomáš. Hlubinář: život Petra Štěpánka, novoměstského děkana a iniciátora Schönstattského hnutí v České republice. 1. vyd. Brno: Schönstattské hnutí v České republice, 2023. 271 s. S. 113. ISBN 978-80-905780-9-8. V sobotu 16. června 1945 vstoupili večer kolem 22:00 do Benešovy hospody dva českoslovenští vojáci nebo příslušníci revolučních gard,NOVÁK, Josef. Z pamětí Josefa Nováka, hostinského z Lipí, 12. In: Výčepní list. Všestranné periodikum příležitostné. Přibyslav, 2010/20, s. 3. kteří P. Rührichovi přikázali, aby šel s nimi.STŘÍBRNÝ, Jan. Anton Rührich. In: Stříbrný, Jan a kol. Mučedníci a oběti pro Krista: martyrologium katolické církve v českých zemích ve 20. století. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2023. ISBN 978-80-7566-392-4. S. 402 Následně byl 16. června 1945 za noční tmy bez výslechu a řádného soudu zastřelen v Pekle.KAFKA, Jan. V hodině velké zkoušky: církevní politika státu v severovýchodních Čechách v letech 1948–1960. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2017. ISBN 978-80-7465-260-8. S. 183 Jeden z vojáků se po návratu do hospody údajně v opilosti chlubil, že to on „složil černého“. Přesné okolnosti této brutální vraždy nebyly nikdy vyšetřeny. Tělo P. Antona Rühricha bylo zahrabáno v Pekle na louce Nunvářce asi jen 10 cm pod zemí v mělkém hrobě, který si musel sám vykopat. Louka Nunvářka se nacházela na levém břehu říčky Olešenky, nad brodem, asi 150 m nad Bartoňovou útulnou. Později byla zalesněna.NOVÁK, Josef. Z pamětí Josefa Nováka, hostinského z Lipí (1896–1984). In: Výčepní list. Všestranné periodikum příležitostné, Přibyslav, 2004/8, s. 3. Za tuto brutální vraždu nebyl nikdo pohnán k odpovědnosti. Úmrtní list byl vystaven s průtahy až po roce. Aby se zachovalo zdání práva, bylo v něm uvedeno, že Anton Rührich byl vojáky zastřelen při pokusu o útěk.

Nejednalo se o ojedinělý exces tohoto druhu v poválečných dnech v tomto kraji. 20. července 1945 byl ve Zdoňově v okrese Náchod zavražděn P. Cölestin Baier s několika farníky.DOLEŽAL, Miloš. Lidičky, neplačte, jde se domů, jde se domů! In: Týž: Krvavé léto 1945: poválečné násilí v českých zemích, s. 264–320; KAFKA, Jan. V hodině velké zkoušky: církevní politika státu v severovýchodních Čechách v letech 1948–1960. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2017. ISBN 978-80-7465-260-8. S. 183 24. srpna 1945 byli v Šonově u Broumova zavražděni dva benediktini Julius Prause a Alfons Schmitt.DOLEŽAL, Miloš. Zkurvená katovská práce (příběh života a smrti dvou broumovských benediktinů v Šonově). In: Týž, 1945: léto běsů: dokumentární povídky z jara, léta a podzimu 1945, s. 174–263; KAFKA, Jan. V hodině velké zkoušky: církevní politika státu v severovýchodních Čechách v letech 1948–1960. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2017, s. 183. ISBN 978-80-7465-260-8.

Václav Černý uvádí ve svých Pamětech 1945–1972 na s. 44, že v roce 1945 byl v Pekle u Nového Města nad Metují zastřelen sedloňovský farář při divokém odsunu sedloňovských Němců, kteří byli vedeni přes Peklo na vlak, údajně možná proto, že měl s sebou mešní kalich.ČERNÝ, Václav. Paměti 1945–1972. 2. vyd., rozš., Brno: Atlantis, 1992. ISBN 80-7108-036-5. S. 44 Jméno tohoto kněze nezmiňuje, není proto zřejmé, zda má na mysli P. Antona Rühricha, historické souvislosti však neuvádí přesně, nebo zda se jednalo o jinou událost.

Pohřbení ve Slavoňově O důstojné pohřbení P. Antona Rühricha se zasloužili čeští kněží děkan z Nového Města nad Metují P. Petr Štěpánek a farář ze Slavoňova P. Jaroslav Pavelka (nar. 1929) za účasti asi tří dalších osobností. Místo v Pekle, kde bylo tělo zahrabáno, ukázal P. Petru Štěpánkovi, podle jeho slov "s bázní, aby se mu vrazi nemstili", správce pily v Pekle pan Cita. K exhumaci a pohřbení těla došlo tajně za dramatických okolností v únoru 1946. Ve svém svědectví je popisuje P. Petr Štěpánek a ve svých pamětech tehdejší kostelník ve Slavoňově Václav Suchánek (1910–2000). Přítomen byl vedoucí pohřebního ústavu z Nového Města nad Metují Antonín Valášek a lékař MUDr. Moravec. Protože louka Nunvářka na levém břehu Olešenky náležela ke katastru obce Jestřebí, které patří do farnosti Slavoňov, bylo rozhodnuto v souladu s kanonickým právem, že ostatky budou uloženy na hřbitově ve Slavoňově. Tělo bylo převezeno na saních ve velké vánici panem Hylenou z Vrchovin po lesních cestách z Pekla do Slavoňova. Ve Slavoňově byla rakev již za tmy přenesena z důvodu utajení přes zadní zeď starého hřbitova a uložena do hrobu u zadní zdi. Hrob vykropil slavoňovský farář P. Jaroslav Pavelka.

Již druhý den přijela na pravděpodobné udání inspekce z okresu v Rychnově nad Kněžnou, která prošetřovala, jakým právem bylo tělo pohřbeno ve Slavoňově. Bylo však konstatováno, že vše proběhlo za přítomnosti lékaře a v souladu s kanonickými předpisy. Přesto měli aktéři pohřbu potíže. MUDr. Moravec byl podle svědectví P. Petra Štěpánka za tento čin přeložen do pohraničí, do Děčína. Napadáni byli i oba přítomní kněží. náhled|Mosazná destička na hrobě P. Antona Rühricha ve Slavoňově, která uvádí v češtině a němčině jeho základní životopisná a kněžská data.