náhled|Výstava Das Vermächtnis einer Autorenfotografin – Haus am Kleistpark (Odkaz autorské fotografky – Dům u Kleistparku), 2012

Hildegard Ochse (7. prosince 1935 Bad Salzuflen – 28. června 1997 Berlín) byla německá fotografka.

Život Hildegarda Elisabeth Maria Helene Ochse se narodila do katolické rodiny učitele jazyků Arthura Petera Römera. Její matkou byla spisovatelka Marie Römer-Krusemeyerová. Vyrůstala v intelektuálním prostředí a starala se o ni chůva. V šestnácti letech odjela jako stipendistka do amerického Rochestru do rodiny Ronalda J. Glendhilla. Během zdejšího pobytu se naučila základy fotografie, protože Ronald J. Glendhill pracoval jako chemik ve vývojové laboratoři společnosti Eastman Kodak. Od otce dostala na cestu první fotoaparát a od té doby dokumentovala svůj život jako fotografický deník. Z jejího zdejšího pobytu se dochovaly fotografie s architektonickými náměty a městské scenérie.

Po ročním pobytu se v roce 1953 vrátila do Bad Salzuflenu. Na jaře roku 1955 absolvovala dívčí gymnázium v Bad Salzuflenu. Poté studovala romanistiku a dějiny umění u Kurta Baucha na Freiburská univerzitě. V rámci studia podnikla četné studijní cesty do Švýcarska, Francie a Itálie. V březnu roku 1958 se provdala za romanistu Horsta Ochseho (1927–2014). Během následujících let se jí narodily čtyři děti. V květnu 1973 se rodina přestěhovala do Západního Berlína.

V roce 1975 strávila delší dobu ve Francii a její manželství se rozpadlo. Začala se opět věnovat fotografování. Učila se pod vedením fotografa Michaela Schmidta a Ulricha Görlicha ve Sdružení fotografů v centru pro vzdělávání dospělých v Berlíně-Kreuzbergu. Do roku 1981 se účastnila řady workshopů s americkými fotografy, jako byli Lewis Baltz, John Gossage, Ralph Gibson a Larry Fink. Také pracovala s fotografem André Gelpkem. V roce 1978 začala vyučovat fotografii v „Landesbildstelle“ a na Berlínské pedagogické univerzitě.

Od roku 1981 pracovala jako fotografka na volné noze. Získala obsáhlé zakázky a granty. Vystavovala v Německu i v zahraničí. Ráda cestovala, často se vracela do Itálie. Od roku 1987 se začala učit hebrejsky a věnovala se judaistice. Podnikla také několik cest do Izraele. V roce 1995 jí byla diagnostikována leukémie. Zemřela v létě roku 1997. Je pohřbena na státním hřbitově Heerstraße v městské části Berlín-Westend.

Tvorba Sama se vnímala spíše jako autorská fotografka, která se řídila svými vizemi a myšlenkami. Její fotografická tvorba odrážela sociální struktury a prezentovala sociální či kulturní symboly. Fotografovala černobíle a snažila se o zachycení reality každodenního života. V roce 1981 vytvořila sérii fotografií Großstadtkirchen (Kostely města). K nezávislé tvorbě lze zařadit například sérii Stadtvegetation (Příroda ve městě: městská vegetace, 1979), Gastland Bundesrepublik Deutschland (Hostitelská země: Spolková republika Německo, 1983), Aspetti di Berlino (Aspekty Berlína, 1980–1983), Vesnice (1984), Přísaha ústavě (1987), Metamorfóza (1990), Putování Braniborskou Markou (1990) nebo Normandie (1991).

Na konci sedmdesátých let a začátku osmdesátých let 20. století vytvořila řadu fotografií v umělecké kavárně „Mitropa“ (Žádná budoucnost – Café Mitropa) a přes sto fotografií z jedoucího S-Bahnu, které zobrazovaly tehdy ještě rozdělený Berlín.

Esej Johna Bergera a pozorování zoologických zahrad Theodora W. Adorna ji přivedlo k fotografování zoologických zahrad v Berlíně, Frankfurtu nad Mohanem, Mnichově, Miláně a dalších evropských městech. Zabývala se nepřirozeným omezením života exotických zvířat. Věřila ve svobodu. Podle ní vedla jakákoli forma izolace nebo uvěznění k otupělosti a ke lhostejnosti.

V roce 1987 vytvořila sérií portrétů městských zaměstnanců Západního Berlína. Na základě údajů Statistické ročenky z roku 1985 měl Západní Berlín dva miliony obyvatel a přibližně 65 000 státních úředníků a 86 000 zaměstnanců. Umělkyně zkoumala, jak vypadá německý státní úředník a jak je vnímán. Jako vzory použila portréty od Ericha Salomona, Augusta Sandera i publikované fotografie Lee Friedlandera. Konfrontace pověstné německé spolehlivosti a pořádku zůstala otevřená, na rozdíl od atmosféry doby vepsané do portrétů na fotografiích.

Také v následující sérii fotografií pořízených v berlínské Královské porcelánce se zaměřila na osobnost člověka. Zabývala se především aspektem ruční práce při výrobě porcelánu. Svými portréty dokumentovala individualitu žen a mužů v souvislosti s jejich manuálními dovednostmi. Tato série fotografií je zařazována do souboru děl, která zachytila zanikající řemeslná povolání.

Její práce byly vystaveny na řadě výstav, mimo jiné v Berlíně, Miláně, New Plymouthu nebo ve Vídni. Její tvorba je součástí sbírky berlínské Národní galerie i umělecké sbírky německého Německého spolkového sněmu, sbírky Centra studia a komunikace na Parmské univerzitě i řady soukromých sbírek. Pozůstalost umělkyně obsahuje padesát tisíc negativů a přes pět tisíc tisků na barytovém papíře.

Odkazy

Reference

Související články Ženy ve fotografii Seznam německých fotografek

Externí odkazy Hildegard Ochse – projekty a výstavy

Kategorie:Německé fotografky Kategorie:Narození v roce 1935 Kategorie:Narození 7. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1997 Kategorie:Úmrtí 28. června Kategorie:Úmrtí v Berlíně Kategorie:Ženy