náhled|Čínský plakát nabádající k dobrovolnickému narukování do korejské války a znázorňující hrob amerického vojáka (1952) Propaganda v Čínské lidové republice označuje propagandistickou činnost zájmů vlády Komunistické strany Číny, a to buď prováděnou samotnou vládou, nebo zástupnými organizacemi a zájmovými skupinami. Cílem státní propagandy je budovat pozitivní obraz komunistické vlády a diskreditovat jiné zahraniční modely vlády a hodnoty. Tyto aktivity řídí Oddělení propagandy ústředního výboru Komunistické strany Číny.

Čínská státní propaganda za éry Mao Ce-tunga se projevovala soustavným využíváním masových kampaní k legitimizaci strany a politiky jejích vůdců. Komunistická strana úspěšně využila moderní techniky masové propagandy a přizpůsobila je potřebám země s převážně venkovským a negramotným obyvatelstvem. Forma i obsah státní propagandy se v průběhu let měnil. Moderní čínská propaganda obvykle využívá rozvoje technologií, ekonomiky a buduje čínský nacionalismus.

Terminologie Ačkoliv termín propaganda má v současnosti v češtině pejorativní vyznění, čínský termín xuānchuán (宣传), který je složen ze znaků xuan 宣 (prohlásit; ohlásit) a chuan 傳 nebo 传 (předat; sdělit; učit; šířit; nakazit), má neutrální význam. Pejorativní význam může získat při jeho obecném používání kritiky komunistické vlády.

V předmoderní době se tento termín používal k označení šíření myšlenek a informací vládnoucími elitami. Termín byl později zvolen k překladu marxisticko-leninského konceptu sovětské propagandy (пропаганда) v Číně na počátku 20. století. V širším kontextu marxismu-leninismu nemá „propaganda“ negativní konotace.

Historie

Éra Mao Ce-tunga náhled|vlevo|upright|Ilustrace Mao Ce-tunga s velkým davem lidí v Číně (1967) Mao Ce-tung představil systém propagandy, který byl ústřední součástí „kontrolního systému“ komunistické strany, a který čerpal inspiraci do značné míry ze sovětských, nacistických, čínských imperiálních, čínských nacionalistických a dalších metod totalitních států. Při budování komunistického režimu se také inspiroval sovětským oddělením pro indoktrinaci Agitprop. Maoistická komunistická strana následně používala řadu technik „kontroly myšlení“, včetně věznění za účelem „převýchovy“, budování vzorů k napodobování, mobilizačních kampaní pro masy, vytváření ideologických komisařů a propagandistických týmů pro indoktrinační účely, zavádění ideologických článků k memorování, kontroly vzdělávacího systému a médií, celostátního systému rozhlasů a dalších metod. Čínští propagandisté využívali po roce 1949 všechny možné komunikační prostředky dostupné v Číně, včetně médií, jako je film a televize, vzdělávacích osnov a výzkumu, tištěných médií, jako jsou noviny a plakáty, kultury a umění, jako jsou divadelní hry a hudba, a také memorování Maových citátů.

Ve čtyřicátých letech začal vysílat Čínský národní rozhlas a Čínský rozhlas pro zahraničí. Základním kamenem zpravodajství se stala státní tisková agentura Nová Čína. V roce 1948 začaly být vydávány stranické noviny Žen-min ž’-pao (Lidový deník) a v roce 1958 začala vysílat státní televizní stanice Čínská ústřední televize. Tato média byla od začátku hlavními kanály státní propagandy. Mao přitom použil Leninův model pro média, která fungovala jako nástroj masové propagandy, agitace a organizace.

náhled|Série plakátů z doby kulturní revoluce, z nichž jeden zobrazuje předsedu Mao Ce-tunga během masové demonstrace Ve venkovské Číně se propagandistické práci věnovaly putovní divadelní soubory, které byly obzvláště důležité během pozemkové reformy a dalších masových kampaní. Současně pracovníci ve venkovských státních kulturních centrech cestovali po venkově, rozdávali propagandistické materiály, učili revoluční písně a podobně.

V umění nejdříve Mao propagoval socialistický realismus a sovětský styl, nicméně od poloviny padesátých let, kdy se Čína začala se Sovětským svazem rozcházet, začala propagace tradičního čínského stylu umění.

Od šedesátých let 20. století se čínská propaganda začala soustředit na kritiku západního a japonského imperialismu a celkově na jednání Spojených států amerických, nejdříve v kontextu probíhající války ve Vietnamu. Čína v této době mezinárodně podporovala protiválečné protestní hnutí.

náhled|Scéna z filmu/baletu Rudý oddíl žen (produkce z roku 1972) Podstatnou částí státní propagandy v éře Mao Ce-Tunga bylo budování kultu osobnosti a propagace kulturní revoluce. Budovaly se také kulturní a ideologické pomníky pro prorežimní vojáky a dělníky (například Lej Feng).

Moderní éra Po smrti Mao Ce-Tunga v roce 1976 byla státní propaganda využita v boji o moc, který se projevil například soudním procesem s tzv. gangem čtyř. Šlo o čtyři vůdčí osoby komunistické strany, na které byla svalena vina za neúspěchy revoluce. Od osmdesátých let, po nástupu Tenga Siao-pchinga, začala ekonomická reforma a modernizace a stát začal propagovat koncept socialismu s čínskými rysy. Konzervatismus Maova režimu byl nahrazen podporou vědy a výzkumu. Velkou roli začala hrát Čínská akademie věd, která se zaměřila na systém vzdělávání a masové oslavy technologických úspěchů. Přibyla také nová propagační státní média pro zahraničí jako deník China Daily

Jistá forma liberalizace pokračovala až do roku 1989, kdy došlo k masakru na náměstí Nebeského klidu a současně se začal rozpadat Sovětský svaz. Vedení strany se rozhodlo pro nové ideologické a propagandistické utužení režimu. Od počátku devadesátých let 20. století byly do čínského propagandistického systému zaváděny selektivní koncepty z teorie masové komunikace, public relations, reklamy, sociální psychologie, vlastenecké výchovy a dalších oblastí moderního masového přesvědčování s cílem vytvořit moderní propagandistický model.

Současný vývoj náhled|Obří plakát s dvanácti základními socialistickými hodnotami Komunistické strany Číny (2017) V současnosti čínská státní propaganda využívá veškerých možných metod šíření propagandy, včetně cílené cenzury internetu, masové komunikace, tradičních i nových masmédií, technologií nebo kulturní diplomacie.

V roce 2016 začala vysílat státní televize China Global Television Network, která napodobuje západní zpravodajská média a vysílá v několika světových jazycích. Jde o součást iniciativy globální propagace Číny, kterou spustil Chu Ťin-tchao. Čínská vláda podporovala přijetí západního stylu mediálního marketingu ve svých tiskových agenturách kvůli konkurenci s celostátními komerčními médii. Za stejným účelem vznikly také cizojazyčné mutace čínského deníku Global Times, ve kterých je šířen čínský státní pohled na mezinárodní dění. Posílen byl i vliv China News Service, která cílí na Číňany v zahraničí.

Od nástupu Si Ťin-pchinga k moci, v roce 2012, došlo k dalšímu zesílení státní propagandy. Během návštěvy čínských státních médií Si Ťin-pching prohlásil, že „média vlastněná stranou musí nést jméno strany“ a že státní média „musí ztělesňovat vůli strany a chránit autoritu strany“. Došlo také k reformě dohledové Národní rádiové a televizní správy, kdy byla více podřízena propagandistickým útvarům.

V téže době se začalo mluvit o reedukačních střediscích v Sin-ťiangu, které souvisí s genocidou Ujgurů. Komunistická strana Číny jejich existenci nejdříve popírala, ale později spustila masivní propagandistickou kampaň na jejich vysvětlení a obhajobu.

Ke státní propagandě začaly být velmi využívány sociální sítě, zejména čínský Douyin (čínská obchodní značka TikToku od čínské firmy ByteDance). Komunistická strana značně investovala do internetových botů na tvorbu pročínského narativu na Twitteru, Facebooku a TikToku v otázce genocidy Ujgurů. Komunistická strana také pravidelně spolupracuje s influencery.

Kromě oficiálních státních mediálních kanálů se na propagandě podílejí i soukromí čínští technologičtí giganti, jako jsou Tencent, Sina Weibo a ByteDance. Ty například, v souladu s čínskou vládou, šířily proruský a protiukrajinský narativ při ruské invazi na Ukrajinu.

Zahraniční propaganda Čínský stát označuje veškerou mediální práci pro zahraničí jako wai xuan neboli „vnější propagandu“. Zahraniční propagandu koordinuje Oddělení jednotné fronty ústředního výboru Komunistické strany Číny. Veřejnou diplomacii řídí Oddělení mezinárodních vztahů ústředního výboru Komunistické strany Číny. Jejich cíli jsou snižování obav, že Čína představuje hrozbu pro sousední země; zajištění přístupu ke zdrojům a energii; budování aliancí a oslabování vztahů Tchaj-wanu s mezinárodním společenstvím; podpora multipolárního světa a omezení globální moci USA.

Ve zprávě z roku 2008 prohlásila Poradní rada pro mezinárodní bezpečnost amerického ministerstva zahraničí, že Čína je uprostřed „rozsáhlé strategické klamné kampaně“, která údajně zahrnuje „psychologickou válku (propaganda, klamání a nátlak), mediální válku (manipulace s veřejným míněním na domácí i mezinárodní úrovni) a právní válku (využívání „právních režimů“ k znevýhodnění protivníka v oblastech, které jsou pro něj příznivé)“.

Dlouholetou součástí měkké síly Číny byly různé think tanky a vzdělávací instituce, které působily v zahraničí, kde oficiálně šířily čínskou kulturu a vědu, ale současně propagovaly čínskou vládu a režim. Známým příkladem je vzdělávací instituce Konfuciův institut.

V roce 2025 bylo medializováno, že v rámci strategie měkké síly Čína stále častěji využívala placené poznávací cesty pro zahraniční influencery.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Čínská politika Kategorie:Cenzura v Číně Kategorie:Kultura Čínské lidové republiky