Motorové vozy řad M 130.0 a M 120.2 byly vyráběny v letech 1927 až 1929 v Tatře Kopřivnice pro místní tratě ČSD. Byl vyroben jeden prototyp a 26 vozů. Rušeny byly v letech 1938–1946.
Vznik a výroba Ve 20. letech minulého století byly ČSD nuceny čelit rostoucí konkurenci silniční dopravy. Především pro osobní dopravu na vedlejších tratích bylo řešení hledáno v náhradě klasických vlaků s parní lokomotivou rychlejšími vozidly s levnějším provozem.
Na výzvu ministerstva železnic poslala Tatra Kopřivnice v září 1926 nabídku kolejového autobusu ve dvou alternativách – se stanovištěm řidiče buď na čele vozu, nebo nad střechou. Dokumentaci původně vypracovala kopřivnická automobilka, nikoliv vozovka. Po konzultacích a připomínkovém řízení byl na základě upravené dokumentace v únoru 1927 vyroben vůz označený jako M 130.001. Vzniklo tak velmi lehké vozidlo se dvěma stanovišti strojvedoucího. Tím byl odstraněn problém otáčení vozů ve vratné stanici, na rozdíl od konkurence, která nabídla běžné jednosměrné silniční autobusy upravené pro koleje (viz řada M 120.0 z ČKD nebo M 120.1 ze Škodovky). Současně byl vyroben i lehký vlek, který s vozem vytvořil první motorovou jednotku.
Zkušební provoz s prototypem M 130.0 byl uspokojivý. Ukázalo se ale, že svou maximální rychlost vůz na místních drahách téměř nevyužije, a užitečnější naopak bude zvýšit tažnou sílu úpravou převodového poměru na nápravě. Na tomto základě objednalo ministerstvo železnic celkem 26 kusů kolejových autobusů s čelními stanovišti řady M 120.2, a současně s nimi i vozy se stanovištěm řidiče ve věži nad střechou řady M 120.3 ve stejném počtu 26 kusů. Řada M 120.2, vyráběná postupně ve třech sériích (čísla 01-10, 11-20 a 21-26) mezi březnem 1928 a březnem 1929, se tak stala přímým pokračováním prototypu.BEK, Jindřich. Atlas lokomotiv 2. Elektrická a motorová trakce. Vydání 1. NADAS Praha 1971. OD 31-021-71. s. 17-18, 113.Atlas - M 130.0, M 120.2. http://www.pshzd.cz/. dostupné online http://www.pshzd.cz/m1202.html.
Konstrukce vlevo|náhled|Typový náčrtek motorového vozu M 120.2 (TATRA Kopřivnice 1928–1929) Rám dvounápravového vozu byl kovový, jednoduché konstrukce ze dvou podélníků a dvou příčníků. Prototyp a vozy M 120.2 čísel 01-10 měly plnostěnný rám, vyšší čísla příhradové podélníky. Na rámu spočívala dřevěná, oplechovaná skříň. Interiér byl rozdělen na nástupní plošiny na krajích, ve kterých byla i stanoviště řidiče, a na oddíl pro cestující 3. třídy mezi nimi, zařízený dřevěnými laťovými lavicemi se 32 místy k sezení v uspořádání 3+1. Zavazadlové police se síťovou výplní byly nad nimi podél stěn. Pětice oken na každé straně byla stahovací. Jednoduché větrače nad okny kryly z vnějšku skříně podélné lišty. Vzhledem k umístění řídicích pultů ve středu plošin vůz neměl průchozí čela.
Pohonnou jednotkou byl malý benzinový čtyřdobý stojatý šestiválec Tatra T 10 o výkonu 65 k. Chlazení bylo vodou, s chladičem umístěným na střeše vozu. Převodovka Tatra byla čtyřstupňová výkyvné konstrukce, kde se jednotlivé stupně řadily posunováním stupňového soukolí na hřídeli spojky pákou po záběru velkého kola s vnitřním ozubením; spojka byla ovládána nožním pedálem. Reverzace byla přesuvným pastorkem na nápravové převodovce, moment na ni přenášela kardanová hřídel.
Válečková ložiska náprav byla vedena rozsochami a odpružena listovými pružnicemi. Proud pro žárovkové osvětlení dodávala baterie, dobíjená dynamem. Vytápění bylo realizováno výfukovými plyny. Vůz byl vystrojen tlakovzdušnou brzdou Knorr s brzdičem MPp, ovládanou pedálem, a ruční brzdou. Brzdové čelisti s azbestovým obložením zabíraly do kotoučů na nápravách. Vozy původně dostaly střední nárazníkové spřáhlo, po roce 1930 ale zaměňované za nárazníky a šroubovky lehkého provedení.
Vnější nátěr motorových vozů a přívěsů byl při dodání tmavě zelený, střecha šedá, rám a podvozek černé. Interiér byl v barvě popela, strop v bílém laku. Přibližně od roku 1930 byly kolejové autobusy opatřovány nátěrem v kombinaci světle a hráškově zelené.
K motorovému vozu M 120.2 byly vyprojektovány a do výroby schváleny i přípojné vozy stejného vzhledu, původně bez označení, později jako řada CDlm. Přípojný vůz neměl ani svůj vlastní zdroj energie, ani tlakovou brzdu. Proud pro účely osvětlení se přiváděl kabelem z motorového vozu. Pro přepravu zavazadel byl upraven zvláštní oddíl na zadní plošině přípojného vozu.
Provoz náhled|Motorový vůz M 120.209 s přípojným vozem za provozu na šumavských lokálkách, Volary, 30. léta 20. stol. Dodávka 26+1 vozu byl na léta 1928–1929 značně početná, tyto motorové vozy tak posílily osobní dopravu na řadě především českých lokálek.
Prototypový vůz M 130.001 byl na jaře 1928 přidělen do Rakovníka, později do Děčína. V roce 1930 prošel rekonstrukcí s náhradou středního spřáhla za nárazníky se šroubovkou. Ještě před válkou do něj dílny v Nymburce dosadily jiný spalovací motor a upravily chladicí systém. V roce 1945 se nacházel v Kroměříži. Zrušen byl k 26. 8. 1946.
Stroje M 120.2 byly přiděleny například do výtopen Pečky, Volary nebo Chomutov, jezdily i na trati Zadní Třebaň - Lochovice. Do osobní dopravy na místní dráze Pňovany–Bezdružice byl první vůz řady nasazen v květnu 1930. V červenci 1934 tu byl vůz M 120.215 aktérem srážky s nákladním vlakem, při které došlo k proražení čelní stěny motoráku a zranění tří osob. Další zde provozovaný vůz M 120.209 tu v květnu 1935 vykolejil na nastražených kamenech.BÍZEK, Jiří, 1901–2001: 100 let místní tratě Pňovany–Bezdružice. OSŽ žst Stříbro 2001. S.17–18. (jako zdroj citována kronika žst Pňovany).
Přes nesporný přínos se v běžném nasazení vozů ukázaly i jejich slabiny. Málo výkonný motor a velmi odlehčená stavba znamenaly sklon k prokluzování, omezenou tažnou sílu i účinek brzdění; snadno docházelo i k jejich mechanickému poškození. Život sériových lehkých motoráčků M 120.2 tak nebyl nijak dlouhý, už ve druhé polovině 30. let byly ze svých výkonů vytlačovány výkonnějšími nástupci. Přesto se některé z nich v provozu udržely i přes deset let. Poslední vůz (údajně) M 120.210 dojezdil v létě 1943 a po zrušení o šest let později byl upraven k provozu za motorovou drezínou. Už v roce 1938 jich bylo šestnáct (některé i po poměrně dlouhém odstavení) postupně upraveno na přípojné, kdy byly dosazeny nárazníky se šroubovkou a průchozí dveře se sklápěcími můstky. Jako přípojné byly rušeny cca k roku 1950. náhled|Interiér vozu M 120.206
Zachovaná vozidla Vůz M120.206 byl vyroben v Kopřivnici v roce 1928 pod výrobním číslem 51663. Jezdil v Šumperku, Chomutově či Pečkách, kde byl vyřazen.Železniční poklady: M120.206. https://www.zeleznicnipoklady.cz/produkt/m-120-206/ V červnu roku 1938 byl přestavěn na přípojný řady CDlm. Takto dojezdil v Jičíně na konci 40. let, kdy byl odstrojen a skříň prodána mimo ČSD.
Zahradní chatku upravenou ze skříně vozu získal Pardubický spolek historie železniční dopravy od soukromého majitele před koncem roku 2012 a umístil ji do venkovní expozice v areálu stanice v Rosicích n. L. V letech 2015–2018 tu byl vůz postupně postaven na koleje a citlivě zrekonstruován do předpokládané podoby z doby provozu (s nefunkční maketou pohonu).PSHŽD - Stránka motorového vozu M120.206. http://www.pshzd.cz/m120206.html
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články Seznam českých a slovenských motorových vozů a jednotek
Literatura
ŠNÁBL Radim: 100 let tratě Zadní Třebaň – Liteň – Hostomice – Lochovice. SAXI 2001, SKC 002326567. stran: 63. ŠNÁBL Radim, Žabka, Martin: Místní dráha Zadní Třebaň – Lochovice 1901-2021: Z historie podbrdské železnice a jejího okolí. Martin Žabka – Dopravní nakladatelství Krokodýl, Velké Popovice 2021. 496 stran. ISBN 978-80-907744-4-5 Radim Šnábl: Jednonárazníkové kolejové autobusy ČSD. Knihovna Světa železnice sv. 20. Nakladatelství Corona Vydání 1., 2020. stran 333. Fahrzeugarchiv. Der Modelleisenbahner 12/1971, str. 373. DMV 1971.
Externí odkazy
Kategorie:Motorové vozy v Československu Kategorie:Motorové vozy Tatra M 120.2 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná od roku 1927 Kategorie:Kolejová vozidla vyráběná do roku 1929