Ricurjó (japonsky: 律令) byl právní systém Japonska. Byl vytvořen podle čínského vzoru a stál na zásadách konfucianismu a legismu. Obsahoval jak trestní zákoník (律, ricu), tak správní řád (令, rjó). Počátky systému sahají do roku 645, kdy byly zahájeny první reformy taika. Dokončen byl roku 757, kdy byl uzákoněn desetisvazkový správní řád. Systém ricurjó ustanovil ústřední vládu s císařem v čele. Ta měla dvě větve, Džingi-kan (神祇官, Oddělení uctívání) a Daidžó-kan (太政官, Státní úřad), který se dělil na osm ministerstev. Trestní zákoník znal pět druhů trestu: výprask, veřejný výprask, odnětí svobody, vyhnanství a trest smrti. Po vzoru čínských právních kodexů byla půda i občané „veřejným majetkem“ (公地公民). Jedním z hlavních pilířů ricurjó bylo zavedení systému handen-šúdžu (班田収受制), který reguloval vlastnictví půdy. Na základě registrace měl každý občan starší 6 let nárok na vlastní pole (口分田, kubunden), podléhající zdanění (okolo 3 % úrody). Pole bylo po smrti vráceno státu. Půda patřící ke svatyním a chrámům byla osvobozena od daní. Tento systém byl časem upraven tak, že půda mohla být vlastněna po tři generace a později bez omezení. To vedlo ke vzniku velkých soukromých pozemků, prvních šóenů. Obyvatelstvo bylo rozděleno do dvou kast, rjómin (dále členěná do čtyř podskupin) a senmin (členěná do pěti podskupin), přičemž ta druhá měla blízko k otrokům. Občané nosili různé barvy oděvu podle své kasty. Kastovní systém byl ovšem málo vymáhán a v 10. století již de facto neexistoval. Dědičné vysoké hodnosti a z toho vyvěrající nároky na posty vedly k mocenskému monopolu omezeného počtu rodin, mezi nimiž dominovaly klany Fudžiwara, Minamoto, Taira a Tačibana.
Reference
Kategorie:Právní systémy Kategorie:Dějiny Japonska Kategorie:Právní dějiny