Jurgis Matulaitis-Matulevičius, MIC (polsky: Jerzy Bolesław Matulewicz-Matulaitis; 13. dubna 1871, Marijampolė – 27. ledna 1927, Kaunas) byl litevský římskokatolický duchovní, působící v letech 1918–1925 jako biskup vilniuský, a řeholník Kongregace kněží mariánů. Byl zakladatelem kongregace Sester Neposkvrněného početí Panny Marie a kongregace Služebnic Ježíše v eucharistii. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.

Život vlevo|náhled|331x331pixelů|Fotografie Narodil se dne 13. dubna 1871 v Marijampolė chudým farmářům Andriusovi a Uršulė jako nejmladší z osmi dětí. Pokřtěn byl ve farním kostele v Marijampolė. O víře se dozvěděl v hodinách katechismu v tomto kostele od otce Jurgise Cešnase. Později osiřel, když v roce 1874 zemřel jeho otec a v roce 1881 matka. Kromě svého rodného jazyka se ve škole učil rusky, protože se v tomto jazyce vyučovalo. Jeho starším bratrem byl John a starší sestrou Emilia, která se o něj starala, když jim zemřeli rodiče.

V roce 1904 se u něj rozvinuta slabost v pravé paži a noze, která mu bránila v práci s bratrem na farmě, vylučovala ho z vyučování ve škole a nutila ho na čas chodit o berlích. Jeho nemoc byla později diagnostikována jako tuberkulóza kosti, kterou trpěl po zbytek svého života. Rád trávil čas o samotě, což mu umožnilo rozvíjet bystrý intelekt. Jeho strýc, kněz z Varšavy, si všiml jeho potenciálu a nabídl se, že se postará o středoškolské vzdělání svého synovce, aby ho připravil na církevní studia, která poté zahájil v roce 1891. Ve studiu pak pokračoval v roce 1893 ve Varšavě. Když však civilní úřady školu uzavřely, přešel na teologickou akademii v Petrohradě, aby tam pokračoval ve studiu. Svoji disertační práci napsal o teologických postojích ruské pravoslavné církve. Naučil se ovládat polštinu, francouzštinu a němčinu.

Na kněze byl vysvěcen dne 20. listopadu 1898. Poté byl pro své vynikající studijní výsledky poslán studovat teologii na Fribourgskou univerzitu ve Švýcarsku. Fribourg se stal místem pro volnou diskusi o smutném stavu litevské vlasti, která ležela daleko za ruskými hranicemi. Spolu s dalšími litevskými studenty často diskutoval o kulturním obrození, které by umožnilo obnovu víry. Přesvědčil se, že pro takové obrození se nejlépe hodí řeholní řády a kongregace, které ruské státní orgány násilně potlačovaly, a tak se vydal domů do Marijampolė, aby s jedním z posledních zbývajících členů potlačené Kongregace kněží mariánů probrat možnost její tajné obnovy.

Po získání doktorátu z teologie ve Švýcarsku se vrátil do své vlasti, aby vyučoval latinu a kanonické právo seminaristy v Kielcích. Poté , co v roce 1907 vedl nově zřízené sociologické oddělení, působil jako prorektor petrohradské teologické akademie, kde začal vyučovat dogmatiku. V této době probíhala tajná obnova Kongregace kněží mariánů. Papež sv. Pius X. schválil její nové prozatímní stanovy, které mu umožnily tajně složit řeholní sliby, čímž se roku 1909 stal členem kongregace. Smrt Vincenta Senkuse, posledního mariána, který do kongregace vstoupil před jejím zrušením, vedla ke svolání generální kapituly 14. července 1911, na které byl Matulaitis zvolen generálním představeným mariánů. Kongregace se v té době sestávala z něj a dvou dalších kněží, avšak noví seminaristé se připravovali k připojení ke skupině. Ačkoli byl váženým učitelem, jeho tajná činnost s mariány potencionálně ohrožovala školu, pročež se rozhodl na práci učitele rezignovat.

Postupem času začal znovu schraňovat majetek kongregace, zakládat řeholní domy a domy pro formaci noviců v Polsku a ve Švýcarsku, stejně jako v Chicagu ve Spojených státech amerických (1913). Právě když se zdálo, že toto dílo zapouštělo kořeny, jej papež Benedikt XV. 23. října 1918 jmenoval vilniuským biskupem. Právě v té době, 15. října 1918, založil ženskou řeholní kongregaci Sester Neposkvrněného početí Panny Marie a později, v roce 1924, založil také kongregaci Služebnic Ježíše v eucharistii. Biskupské svěcení přijal 1. prosince 1918, čímž formálně převzal svou novou diecézi.

Jeho diecéze se však ocitla v centru neustálých konfliktů, jelikož oblast často okupovaly různé síly. Roku 1925 požádal o rezignaci na svůj úřad, kterou papež Pius XI. 1. září téhož roku přijal. Současně s tím jej však papež jmenoval titulárním arcibiskupem z Adulis a pověřil ho vyjednáním konkordátu mezi Svatým stolcem a Litvou a také legitimizací diecézí v zemi, která nově získala nezávislost.

V červnu roku 1926 odcestoval podruhé do Spojených států amerických, kde se zúčastnil eucharistického kongresu v Chicagu. Poté se vrátil do Litvy, kde dokončil jednání s litevskou vládou. V Kaunasu onemocněl akutním zánětem slepého střeva, pročež byl přijat na Hagenthornovu kliniku, kde podstoupil operaci. Při jejím výkonu však jeho slepé střevo prasklo, na což 27. ledna 1927 zemřel. Jeho ostatky byly později, 24. října 1934, přeneseny do jeho rodného města do kostela sv. Michaela archanděla, kde jsou uchovávány v malé kapli pod oltářem.

Úcta Jeho beatifikační proces započal dne 9. února 1967, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 11. května 1982 jej papež sv. Jan Pavel II. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Dne 30. června 1986 byl uznán zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho blahořečení.

Blahořečen pak byl dne 28. června 1987 v bazilice sv. Petra papežem sv. Janem Pavlem II.

Jeho památka je připomínána 27. ledna. Bývá zobrazován v biskupském oděvu. Je patronem jím založených kongregací.

Odkazy

Reference

Související články Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati Catholic-hierarchy

Kategorie:Blahoslavení Kategorie:Litevští biskupové Kategorie:Titulární arcibiskupové Kategorie:Řeholníci Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození v roce 1871 Kategorie:Narození 13. dubna Kategorie:Narození v Marijampolském kraji Kategorie:Úmrtí v roce 1927 Kategorie:Úmrtí 27. ledna Kategorie:Úmrtí v Kaunasu Kategorie:Pohřbení v Litvě Kategorie:Zemřelí na nemoci trávicí soustavy Kategorie:Muži