Gilles Larrain (5. prosince 1938 – 7. října 2025) byl francouzsko-americký fotograf, který věřil, že fotografie je způsob, jak „zachytit krajinu lidské duše“. Díky jedinečnému přístupu k fotografování, který zahrnoval vytváření vlastního osvětlení, řízení celého procesu v temné komoře a neustálé zasílání otografovaných objektů do jeho osobního ateliéru, Larrain od roku 1969 vytvářel uznávaná umělecká díla. V roce 1973 vydal úspěšnou fotografickou knihu Idols, která představovala portréty transvestitů. O dvě generace později kniha inspirovala amerického fotografa Ryana McGinleyho, který v dubnu 2010 napsal článek v časopise Vice, v němž označil Larraina a knihu Idols za jeden z jeho raných a největších vlivů na experimentování s barvami, obsazením a rekvizitami, protože všechny Larrainovy snímky v knize jsou syrové a bez jakékoli manipulace. Larrain fotografoval významné osobnosti v široké škále tvůrčích oborů, včetně tanečníků Amerického baletního divadla, Michaila Baryšnikova, Salvadora Dalího, Milese Davise, Stinga, Billyho Joela, Roberta Rosselliniho, Normana Mailera a dalších.
Pozadí Gilles Larrain, narozený 5. prosince 1938 v Dalatu v Indočíně (nyní Vietnam), začal netypický život, když se před dovršením 16 let přestěhoval do Chile, Argentiny, Kanady, Francie a Spojených států.
Jeho otec, Hernán Larrain, byl diplomat u chilského konzula ve Vietnamu a malíř. Jeho matka, Charlotte Mayer-Blanchyová, byla francouzsko-vietnamská pianistka a malířka. Je pravnukem Paula Blanchyho, prvního starosty Saigonu (1895-1901) a prvního pěstitele pepře ve Vietnamu. Je pravnukem Rafaela Larraina, kardinála z Talcy (Chile).
Larrain se rychle naučil několik jazyků každé dva roky a během svých globálních zkušeností si vypěstoval osobní vhled. Jeho vzdělání nabralo tradičnějšího směru, počínaje Lycee Francais de New York (1954-1957). Potkal svou první manželku Anne-Marie Maluski, jejíž otec přivezl do USA pneumatiky Michelin. Pár se o několik let později rozvedl a Anne-Marie se stala publikovanou dětskou autorkou pod jménem Anne-Marie Chapouton.
Krátce poté, co získal francouzský bakalářský titul na Lycée Français, strávil krátkou dobu na MIT a Newyorské univerzitě a nakonec na Ecole Nationale des Beaux-Arts v Paříži, kde studoval architekturu a pracoval v oblasti urbanismu (1960-1965). Pokračoval také v kreslení a malování.
V průběhu 60. let 20. století byl Larrain průkopníkem kinetického umění a jako prostředky uměleckého vyjádření používal vzduch, kouř, světlo, nafukovací struktury, vodu a neonové trubice. V roce 1963 Larrain odcestoval do Oaxacy, aby studoval v Monte Albanu a Mitle, kde si uvědomil, že kresba nestačí k zachycení všech potřebných informací – fotografie se stala základním médiem pro kladení správných otázek a získávání správných odpovědí. Zde se Larrain naučil používat fotoaparát k vytváření obrazů, které zvětšovaly emoce. Od tohoto okamžiku se rozhodl stát se architektem obrazu.
Larrain se podruhé oženil s Marií Christine Bon v roce 1965 a v roce 1968 se jim narodila dcera Olivia. Jeho třetí manželství bylo s Isabellou Coco Cummingsovou v roce 1989 a spolu měli v roce 1991 syna Lasca. Později se oženil s textilní a couture návrhářkou, známou pod křestním jménem Louda, se kterou se oženil v roce 2006.
Larrain zemřel na infarkt 7. října 2025 ve věku 86 let.
Práce Larrainova první samostatná výstava obrazů se konala v New Yorku v Southampton East Gallery na 72. ulici v roce 1966. Kromě fotografie začal Larrain přidávat i další vizuální umělecké formy. Jeho obrazy zkoumaly prostor tvarů, barev a materiálů; jeho kinetické umění zkoumalo prostor světla a objemů prostřednictvím neonů a nafukovacích konstrukcí, které představil na pátém pařížském bienále „Espaces dynamiques en constant mouvement“ a na šestém bienále v roce 1969 získali s Francoisem Dallegretem cenu Les Levine za jejich společné dílo Tubalair.
V roce 1968 otiskl časopis The New York Post Daily Magazine článek o Larrainovi, který napsala Nora Ephronová. Objevil se také na každoročním festivalu avantgardy v New Yorku, který založila violoncellistka a performerka Charlotte Moormanová a korejsko-americký umělec Nam June Paik. Larrain se začal na plný úvazek věnovat fotografování v roce 1969, což zahrnovalo komerční práci pro klienty, jako jsou Club Med, GTE, Lavazza, Knoll International, Joel Name Eyewear, American Ballet Theatre, Renault, a také pro časopisy jako Esquire, Vogue, Oui, Rolling Stone, Time, New York a další.
V roce 1973 vydal Larrain velmi úspěšnou a kontroverzní knihu Idols (Idolové), která představovala portréty nejtalentovanějších, nejextravagantnějších a nejglamurnějších newyorských transvestitů a většinou i homosexuálních osobností, jež pózovaly v jeho legendárním studiu v SoHo. Idols je autentickým souhrnem newyorského stylu a přístupu z warholovské éry 70. let, v němž vystupují Holly Woodlawn, členové sanfranciské psychedelické drag queen skupiny Cockettes, Taylor Meade a John Noble.
V průběhu 80. let a později byl Larrainův portrétní styl neustále vyhledávaný bohatými klienty, včetně Milese Davise, Stinga, Billyho Joela, Johna Lennona, Yoko Ono, Jerryho Rubina, Glenna Closea, Normana Mailera, Michaila Baryšnikova, vydavatele Maurice Girodiase, Joea Cockera, manželky zesnulého íránského šáha, bývalé íránské královny Farah Diby Pahlaví a Salvadora Dalího. Jeho dovednosti byly také využity k tvorbě obalů alb pro hudebníky. Jeho objekty sahaly od tanečníků a hudebníků přes umělce a celebrity až po přátele a dokonce i vraha Michaela Aliga. Larrain trval na zvládnutí celého fotografického procesu od pořizování snímků na kameru až po temnou komoru, takže místo toho, aby se s modelkami setkávaly v jejich vlastním prostředí, chodily subjekty do Larrainova ateliéru, aby se nechaly vyfotografovat. Larrain se snažil zachytit kromě světla i emocionální pozadí a extrahovat to, co chtěl extrahovat. V roce 1982 Larrain spolupracoval s Robertem Mapplethorpem, Deborah Turbevilleovou a Royem Volkmannem na knize Exquisite Creatures, která byla vydána v roce 1985 nakladatelstvím William Morrow & Company, Inc. a zaměřila se na nepopsatelnou krásu ženy prostřednictvím série aktů.
V roce 1983 plánoval Larrain na pár týdnů navštívit Španělsko, aby fotografoval flamenco pro časopis GEO. Nakonec strávil více než dva měsíce v podkroví sevillského flamencového podniku La Carboneria jako host majitele Paca Liry, uznávaného kmotra ve světě flamenca. Larrain, uchvácen flamencovou estetikou, zachytil svým fotoaparátem duši flamenca v jednom z těch vzácných uměleckých spojení, kde se technická moudrost a zkušenosti prolínají s těmi nejtěžšími vyjádřitelnými emocemi. Larrain také hrál na flamencovou kytaru od roku 1960 a často vystupoval na různých akcích, včetně Art Salon Parties, které pravidelně pořádal v živém a pracovním prostoru SoHo, který sdílel se svou ženou Loudou. Jejich společný ateliér byl 7 metrů vysoký se třemi mezipodlažími, žádná okna neukazovala nic z okolního světa a umění bylo vystaveno všude. Tyto akce byly příležitostí pro nové i zavedené umělce, aby se setkali a sdíleli kreativní spolupráci. V letech 1996-2005 Larrain vyučoval kurz „Intimní portrét“ pro Mezinárodní centrum fotografie (ICP) ve svém ateliéru.
Larrain žil s Loudou na havajském ostrově Kauai. Společně rozvíjeli fotografický projekt Dark Angel. Před smrtí pracoval na vydání knihy svých děl Stories by a Memory Maker a pokračoval v tvorbě. Velká část jeho děl je k dispozici ke zhlédnutí na Behance.
Hlavní výstavy 1966: "Sculptures", Group Exhibition of Artists, Max's Kansas City, New York 1966: "Paintings by Gilles Larrain", Southampton East Gallery, Long Island, New York 1967: "Light, Motion, Space", Sculptures, Group Exhibition of Artists, The Walker Art Center, Minneapolis, Minnesota 1967: "Light, Motion, Space", Sculptures, Milwaukee Art Center, USA 1967: "Luminism", Sculptures, The Artists' Club, New York 1967: "Kinetic Environment", Sculptures, Central Park, New York 1967: "5e Biennale de Sculpture", Sculptures, Musee d'Art Moderne, Paris, France 1967: "Espace Dynamique en Constant Mouvement", Sculptures, Group Exhibition of Artists, Musee d'Art Moderne de la ville de Paris, Paris, France 1968: "Light Rope, Modern Art", Sculptures, Group Exhibition of Artists, Neue Kunst U.S.A. Barock-Minima, Munich, Germany 1969: "Inflated Children's Painting", Shakespeare Theatre, New York 1969: "Induction Square", Lighted Sculpture, Group Exhibition of Artists, Suffolk Museum, Long Island, New York 1969: "Induction Square", Lighted Sculpture, Group Exhibition of Artists, Visual Art Gallery, New York 1969: "Ten Downtown", New York, USA 1969: "Neon Sculptures", One-man Exhibition, Benson Gallery, Long Island, New York 1969: "7th Annual Avant-Garde Festival", New York USA 1969: Tubulaire", Conceptual Sculpture, Group Exhibition of Artists, Musee d'Art Moderne de la ville de Paris, Paris, France 1970: "8th Annual Avant-Garde Festival", New York, USA 1971: "Sigma", Art el Technologie Bordeaux 1971: "Art et Technologies: Circus", Group Exhibition of Photography, Sigma, Bordeaux, France 1972: "New-York Superstars: The Objective Eye", One-man Exhibition, Galerie Baecker, Bochum, Germany 1973: "Exposition mondiale de photographie", Hamburg, Germany 1975: "90 Black and White Prints", Palais des beaux-arts, Bruxelles, Belgium 1975: "1+2+3 Weltausstellung der Photographie", STERN – Germany 1975: "Faces and Spaces", Group Exhibition of Photography, Palais des Beaux-Arts, Brussels, Belgium 1975: "Faces and Spaces", Two-man Exhibition, French Embassy, New York City 1978: "Portraits", Group Exhibition of Photography, The Harkness House Gallery, New York City 1978: "Portraits", Group Exhibition of Photography, The Neary Gallery Center, Santa Cruz, California 1980: "I Sing the Body Electric", Group Exhibition of Photography, The Squibb Gallery, Princeton, New Jersey 1981: "Inter Faces", One-man Exhibition, Aspen Institute for Humanistic Studies, Aspen, Colorado 1982: "Of 48 Black & White Prints", One-man Exhibition, Wye Plantation of the Aspen Institute, Queenstown, Maryland 1982: "Recent Photos", One-man Exhibition, Gallerie Agathe Gaillard, Paris, France 1983: "An Exhibition of Portraits", One-man Exhibition, French Institute, New York City 1984: "Coast to Coast: Recent Works of Photographers", Group Exhibition of Photography, Houston Center for Photography, Houston, Texas 1984: "Des Enfants", One-man Group Exhibition, Galerie Agathe Gaillard, Paris, France 1984: "American Ballet Theater", One-man Group Exhibition, Dyansen 57 Gallery, New York 1984: "American Ballet Theater: 44th Year Retrospective", Group Exhibition of Photography, Dyansen 57 Gallery, New York 1985: "Art Mode Werbung", Group Exhibition of Photography, Gallerie Tabula, Tübingen, Germany 1985: "10th Anniversary", Group Exhibition of Photography, Gallerie Agathe Gaillard, Paris, France 1987-1992: "Faces and Spaces", One-man Exhibition, Services Culturels de l'ambassade de France, New York 1990-1991: "Mirros of Memory: Photos Icons", One-man Exhibition, The Meadows Museum, Dallas, Texas 1991: "Photographes de la Galerie", One-man exhibition, Centre de la photographie, Genève, Switzerland 1992: "Personal Exhibition", One-man Exhibition, Centre de la photographie, Genève, Switzerland 1993: "Multiple Choices Here and Now", One-man Exhibition, The French Embassy, New York 1993: "A Retrospective: The Photographs of Gilles Larrain 1972-1993", The Union League Club, New York 1994: "84-94 Centre de la photographie Genève", Galleria Gottardo, Lugano Switzerland + Grand Passage, Genève, Switzerland 1995: "32 Photographic Diptychs", One-man Exhibition, Henry Buhl Foundation, New York 1996: "Nudeyork", Exhibition and book by 31 photographers, Mary Anthony Galleries, New York 1996: "Jazz Portraits", Group Exhibition, Center of Photography, Woodstock, New York