MUDr. Maximilián Munk (5. listopadu 1847, Štvrtok – 27. listopadu 1923, Vídeň) byl rakousko-uherský lékař, šéflékař vítkovické závodní nemocnice.Maximilian (Miksa) Munk, Encyklopedie města Ostravy
První léta Maximiliána Munka ve Vítkovicích Maximilián Munk se narodil 5. listopadu 1847 v Horních Uhrách, ve Štvrtoku, v židovské rodině. Studoval na lékařské fakultě univerzity ve Vídni. Po studiích praktikoval v tamních nemocnicích, než mu z popudu Wilhelma von Gutmann, spolumajitele Vítkovického horního a hutního těžířstva (VHHT), r. 1878 nabídl místo ředitele v závodní nemocnici vítkovických železáren podnikový ředitel Paul Kupelwieser. Ve svých pamětech Kupelwieser vzpomíná, že ve špinavé a zanedbané nemocnici tehdy léčil jakýsi ranhojič nebo spíše lazebník, který neuměl česky a znal pouze dvě diagnózy a dva léky:„… byl schopen položit svým pacientům, kteří většinou mluvili pouze česky, jen dvě otázky, přičemž pro lepší pochopení dělal krouživý pohyb rukou buď před čelem, nebo před břichem. Jedna otázka zněla: „Máte huhu?“, což znamenalo: „Bolí Vás hlava?“, a ta druhá pak: „Máte rumplipumpli?“, což bylo pro změnu: „Bolí Vás břicho?“. Pro každou z těchto nemocí, jež plně odrážely jeho lékařské dovednosti, měl také dva různé prostředky léčby, jejichž nahodilá záměna však nemohla způsobit nic hrozného.“Munk nabídku práce ve Vítkovicích přijal a po svém příjezdu začal situaci měnit. Nejpozději r. 1880 zajistil druhého lékaře. Na to, že nemocnice v té době byla pouhé přízemní stavení se čtyřmi pokoji, dvěma lékaři, dvěma ošetřovateli a sluhou, vzpomínal zaměstnanec železáren Jan Vycpálek a dodává:„Mnoho práce měl dr. Munk, než uvedl nemocnici alespoň trochu do pořádku, aby alespoň trochu vyhovovala, a než vychoval personál a pacienty.“Mezi novinky, které dr. Munk zavedl, patřily teploměry, narkotika a mikroskopické rozbory. Roku 1888 reformoval nemocenskou pokladnu VHHT, jejímiž členy byli všichni zaměstnanci železáren a jejíž stanovy nově obsahovaly mj. čtyřtýdenní mateřskou dovolenou pro rodičky a týdenní dávky pro nemocné.
Výstavba nové nemocnice ve Vítkovicích Protože zásadním problémem nemocnice byla její nedostačující kapacita, navrhl dr. Munk v roce 1882 výstavbu nové nemocnice v samém srdci Vítkovic (u dnešního Mírového náměstí). Stavba sice začala až po 6 letech, ale po dokončení (1890) již nemocnice poskytovala zraněným či nemocným zaměstnancům VHHT odpovídající péči. Tvořila ji hlavní budova, chirurgický pavilon, interní pavilon, dům ošetřovatelek, kuchyně, prádelna a chladírna. Nová nemocnice měla kapacitu 100 lůžek a byla moderně zařízená. Pracovalo zde 10 sester boromejek, 4 pomocní ošetřovatelé a 4 lékaři. Po deseti letech se vítkovická nemocnice rozrostla výstavbou třetího pavilonu (o 90 lůžek), jehož součástí byla mj. cela pro choromyslné pacienty a ambulance pro léčbu kožních a pohlavních chorob. Dr. Munk si také uvědomoval, že velkým problémem jeho doby jsou infekční nemoci, zejména tuberkulóza. V roce 1890 se proto vypravil do Berlína za Robertem Kochem, od nějž získal pokusnou vakcínu proti této nemoci. Ještě téhož roku zahájil výstavbu epidemického špitálu na dnešním ostravském náměstí Jiřího z Poděbrad (25 lůžek). Tato součást vítkovické nemocnice se také rozšiřovala a začátkem 20. století do ní začala svážet pacienty koňská sanitní služba. Munk se dále zabýval otázkou, jak oddělit těžce nemocné od lehkých případů, a tak roku 1900 v rámci vítkovické nemocnice vybudoval ústav pro rekonvalescenty v Bělském lese (kapacita 26 lůžek), jejž za tři roky při průměrné době pobytu sedm týdnů navštívilo 459 pacientů.
Ocenění a soukromý život Působení dr. Munka vzbuzovalo u pacientů vděčnost a u kolegů uznání. Svědčí o tom poděkování uveřejněná česky i německy v novinách – za úspěšnou krční operaci při záškrtu dítěte a za obětavou péči o umírajícího otce. Dokladem respektu lékařů z Ostravy a okolí bylo Munkovo zvolení do Moravské lékařské komory v Brně 24. 6. 1893. Uznání mu projevil také panovník, když jej v roce 1899 jmenoval císařským radou v oboru lékařství. O soukromém životě dr. Munka se dochovaly jen útržky informací. Byl židovského vyznání. Roku 1882 se oženil se Sophií Mannabergovou, neteří Wilhelma von Gutmann, a měl s ní pět dětí – tři dcery a dva syny. Mladší syn Vilém zemřel v prosinci 1903 ve třetím roce svého života. V roce 1908 prožili Munkovi radost i smutek. V září v ostravské synagoze oslavili dvojitou svatbu svých dcer Ireny a Elsy, ale dva měsíce nato na studiích v Zürichu náhle skonal jejich starší syn Rudolf. Třetí dcera Anna je zaznamenána v seznamu ošetřovatelek v závodní nemocnici z roku 1915.
Poslední léta Poslední etapa Munkovy výstavby vítkovické nemocnice spadá až do doby 1. světové války. V roce 1914 postavil 2. chirurgický pavilon s rentgenem a dvěma operačními sály (80 lůžek). Přesto kapacity nemocnice nedostačovaly – příval pacientů byl veliký (5 000–6 000 za rok), neboť kromě dělníků železáren byli hospitalizováni i vojáci a zajatci. Po skončení války byl dr. Munk zproštěn veškeré agendy spojené s technicko-zdravotní službou v nemocnici a 1. 1. 1919, po 41 letech působení, odešel s rodinou na odpočinek do Vídně. Zde 27. 11. 1923 kolem jedné hodiny ranní poklidně zemřel a byl pohřben na ústředním hřbitově ve Vídni. Jeho úmrtí a oblibu, které se těšil u pacientů i kolegů, připomenul také ostravský tisk.
Reference
Literatura
Archiv VÍTKOVICE, a. s., fond Vítkovické horní a hutní těžířstvo, kartony 18, 19, 30, 2484, 3240. Mährisch-schlesischer Grenzbote. 2. 12. 1908. Mährische Ostrau: Reinhard Prokisch, roč. 32–33, č. 41, s. 4; 19. 6. 1887, roč. 11, č. 49, s. 6. Ostrauer Zeitung. 29. 6. 1893. Mährische Ostrau: Julius Kittl, roč. 1893, č. 75, s. 2; 28. 12. 1903, roč. 1903, č. 206, s. 2; 7. 9. 1908, roč. 21, č. 205, s. 4; 19. 12. 1915, roč. 26, č. 352, s. 6; 28. 11. 1923, roč. 34, č. 206, s. 2. Přítel dělníků. 1. 1. 1886. Mor. Ostrava: Fr. Wattolik, roč. 3, č. 1, s. 8. ROHEL, Jan (ed.). Vycpálkovy zapomenuté pohledy. Ostrava: DK VŽKG, 1969. Wohlfahrts-Einrichtungen des Eisenwerkes Witkowitz. Wien: Im eigenen Verlage, 1907, 1908. ZÁŘICKÝ, Aleš a ŠÚSTKOVÁ, Hana (ed.). Paul Kupelwieser, Paměti. Ostrava: Ostravská univerzita, 2019. BARCUCH, Antonín a ROHLOVÁ, Eva. Místopis starých Vítkovic. In: Ostrava 20. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Ostrava: Archiv města Ostravy, 2001, s. 270–303. DANĚK, Radoslav; ŠERKA, Jozef a ŠÚSTKOVÁ, Hana. Dlouhé 19. století – přerod v průmyslové centrum monarchie. In: PRZYBYLOVÁ, Blažena (ed.). Ostrava. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013, s. 171–334. JIŘÍK, Karel. Závodní nemocnice Vítkovických železáren – největší v habsburské monarchii (1840–1920). In: Ostrava 25. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Ostrava: Archiv města Ostravy, 2011, s. 197–227. ŠIMÍK, Ladislav. Historický vývoj a rozvoj vítkovického závodního zdravotnictví v období 1828–1970. In: 125 let vítkovického závodního zdravotnictví 1853–1978. Ostrava: Propagace Vítkovice, 1978, s. 25–69.
Kategorie:Rakouští lékaři Kategorie:Čeští lékaři Kategorie:Narození v roce 1847 Kategorie:Úmrtí v roce 1923 Kategorie:Muži