Gustav Freiherr von Myrdacz (7. prosince 1876 Vídeň – 14. dubna 1945 Tirana) byl rakouský šlechtic slezského původu a důstojník, pozdějí náčelník generálního štábu albánské armády. Sehrál významnou roli při budování a organizaci moderních ozbrojených sil Albánie v meziválečném období 20 století.
Životopis Gustav von Myrdacz se narodil se ve Vídni do rodiny vojenského lékaře Paula von Myrdacze, který působil v rakousko-uherské armádě jako lékař generálního štábu 4. armádního sboru v Budapešti a Emmy rozené Zettl. Rodina Myrdaczů měla slezský původ z Konské, otec Paul byl roku 1917 povýšen do šlechtického stavu za službu pro monarchii.
Po absolvování vojenské akademie ve Vídni byl Gustav von Myrdacz 28. srpna 1897 jmenován poručíkem a přidělen k maďarskému praporu polních myslivců č. 32 se sídlem v Zališčyky. V letech 1901–1903 studoval Vojenskou školu ve Vídni a poté sloužil jako důstojník štábu. V roce 1913, v hodnosti majora, působil ve štábu generálního velení rakousko-uherské armády.
Po vypuknutí první světové války byl služebně přidělen do Sarajeva. V prosinci 1915 byl zařazen k XIX. sboru pod velením generála Ignaze von Trollmanna, který se účastnil bojů v Srbsku a při obsazování severní Albánie. Během pobytu v Albánii se seznámil s albánským králem a prezident Ahmetem Zogem, s nímž navázal přátelský vztah.
Dne 1. května 1917 se stal velitelem IV. praporu pohraničních myslivců (Grenzjägerbataillon IV), v srpnu 1917 byl jmenován náčelníkem štábu 14. pěší divize na italské frontě a účastnil se bitev na Soči. Dne 5. ledna 1918 byl povýšen na plukovníka a 16. července téhož roku velel 117. pěšímu pluku při útoku na Průsmyk Tonale v Tyrolsku během bitvy na Piavě. V boji padl do italského zajetí.
Po propuštění v říjnu 1919 se vrátil do Rakouska, kde působil jako zástupce velitele městské milice v Štýrském Hradci. Dne 20. května 1922 odcestoval do Albánie jako člen skupiny vojenských poradců a získal albánské občanství.
S podporou Ahmeta Zoga byl 18. prosince 1925 jmenován náčelníkem štábu albánské armády v hodnosti plukovníka. V roce 1933 byl povýšen na generálmajora. Po italské okupaci Albánie v dubnu 1939 opustil Tiranu spolu se Zogovou rodinou, ale brzy se vrátil. Italské okupační úřady ho nechaly na svobodě.
Během druhé světové války pomáhal organizovat albánské jednotky v Kosovu. Po obsazení Albánie Němci v září 1943 byl povýšen do hodnosti generála divize a 23. října 1943 se stal náčelníkem generálního štábu albánské armády.
V roce 1945 byl zatčen partyzány Albánské národně osvobozenecké armády a postaven před zvláštní soud v Tiraně vedený Koči Dzodzem. Byl odsouzen k smrti za spolupráci s okupanty a 14. dubna 1945 zastřelen na předměstí Tirany. Podle svědectví Pjetera Pepy jeho poslední slova zněla: „Umírám jako Albánec, protože jsem pracoval s oddaností pro demokratickou albánskou armádu.Pjeter Pepa: Dosja e diktatures. Tirana: 1995.
Vyznamenání
50x50pixelů Řád Skanderbegův, I. třídy Rakouské řády Turecké válečné vyznamenání
Odkazy Reference
Související články Ahmet Zogu Albánská armáda Dějiny Albánie
Kategorie:Albánští generálové Kategorie:Rakousko-uherští válečníci Kategorie:Narození v roce 1876 Kategorie:Úmrtí v roce 1945 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí v Tiraně Kategorie:Nositelé Řádu Skanderbega Kategorie:Popravení zastřelením Kategorie:Narození 12. července Kategorie:Úmrtí 11. července Kategorie:Muži