náhled|Rašící listy náhled|Dospělé listy náhled|Květy náhled|Větvičky s plody náhled|Vzhled keře
Krásnoplodka japonská (Callicarpa japonica) je menší, bohatě větvený, na podzim opadavý keř vysoký do 200 cm, který se kvůli atraktivním barevným plodům již po staletí pěstuje jako okrasná rostlina. Pro Evropu byla tato východoasijská dřevina objevena v roce 1845, kdy byla vysázena v kodaňské botanické zahradě.
Rozšíření Druh pochází z rodu krásnoplodka čítajícího okolo 170 druhů, které jsou převážně teplomilné, a právě krásnoplodka japonská patří k rostoucím nejseverněji. Pochází ze severovýchodu Asie, ze subtropických oblastí Japonska, Koreje a Číny, včetně Tchaj-wanu. Její původní výskyt nelze přesně stanovit, protože je po staletí ve východní Asii (pro svou oblibu a lehké množení) hojně rozšiřována. Mimo pastvy pro oči úspěšně zastává i funkci zdravotní, její listy léčí záněty dýchacích cest. Druhotně byla rozšířena i do Severní Ameriky, kde zplaněla a volně roste na severovýchodě Spojených států.
V České republice se pěstuje poměrně málo, k vidění je například v Botanické zahradě v Praze-Troji, Dendrologické zahradě v Průhonicích, v Botanické zahradě v Teplicích či v Arboretu Žampach.
Ekologie Tento fanerofyt roste nejlépe v neutrální až kyselé živné půdě, která je vlhká, ale dobře odvodněná, na místech dobře osluněných a jen ojediněle zastíněných. Vyskytuje se v nepříliš zapojených smíšených lesích, v údolích nebo na horských svazích, ve výškovém rozpětí od 200 do 900 m n. m. Nejčastěji bývá ke spatření na slunných mýtinách či travnatých stráních podél lesů, kde mívá po celé vegetační období dostatek vlhkost. Rostlina vytváří květy na novém dřevě, v případě uschnutí některých stonků obvykle koncem jara vyraší nové. Keře někdy bývají tuhými zimami částečně poškozené, přestože je deklarována jejich odolnost vůči mrazu až do -24 °C.
Na rostlině vyrůstají shluky malých růžových až bílých oboupohlavných květů, které nejsou nijak zvlášť nápadné. Nejvíce kvete na místech s dostatkem slunečního světla, ve stínu kvete slabě a stonky bývají vytáhlé. Za opylenými květy následují shluky jasných, lesklých, fialových až purpurových plodů, které dozrávají na konci léta. Nejlepší podívanou skýtají keře obvykle až počátkem podzimu, tmavě fialové plody přetrvávají na větvích i po opadu listí. K vytvoření většího počtu květů je vhodné opylení pylem z jiné rostliny. Dřevina netrpí problémy s hmyzem nebo chorobami.
Popis Opadavý, bohatě větvený keř, vyrůstající do průměrné výšky 200 cm, jeho kůra je šedohnědá a téměř hladká s kruhovými lenticelami. Letorosty jsou na průřezu kulaté, v mládí krátkodobě plstnaté a později lysé, zimní pupeny jsou protistojné a kryté hvězdovitými chloupky. Vzpřímené větve jsou porostlé jednoduchými listy s krátkými řapíky, které vyrůstají vstřícně, jednotlivě nebo v přeslenech po třech. Jsou eliptické, někdy vejčité, dlouhé 7 až 18 cm a široké od 4 po 8 cm, na bázi jsou klínovité, na vrcholu tupě špičaté, po obvodě pilovité a oboustranně lysé. S nástupem podzimu se listy před opadem barví do žluta až fialová.
Květy s 1 cm dlouhými stopkami jsou uspořádané do mnohokvětých vrcholíků širokých 2 až 3 cm, které vyrůstají z úžlabí listů. Květ o velikosti nejvýše 2 cm má čtyřzubý kalich trubkovitého či krátce zvonkovitého tvaru. Stejně velké jsou čtyři korunní lístky, jež mívají barvu růžovou nebo bílou a vytvářejí trubkovitou korunu. V květu jsou čtyři tyčinky s podlouhlými prašníky, jejich nitky jsou stejné nebo o málo delší než korunní trubka. Pestík vznikl srůstem dvou plodolistů, čnělka je lysá, delší než tyčinky, vyčnívá z trubky a nese hlavičkovitou bliznu. Semeník, původně dvoudílný, je přepážkou rozdělený na čtyřdílný a obsahuje po jednom vajíčku v oddílu.
Plod je nápadně zbarvená lesklá, kulatá fialová peckovitá bobule o průměru 2,5 cm. Roste na delší stopce v plodenství a na vrcholu má zbytky vytrvalého kalichu, opadává až na jaře. Jeho vnější fialový exokarp je tenký, mezokarp dužnatý a tvrdý endokarp (pecka) obsahuje čtyři semena s tvrdým obalem. Má svíravou chuť a je proto pro člověka nepoživatelný.
Rozmnožování Pohlavní rozmnožování je možné, ale potomstvo je variabilní, proto je nejvíce rozšířeno množení řízkováním. Obvykle se vysazují polovyzrálé řízky dlouhé asi 10 cm, nejlépe zakoření s patkou starého dřeva. Starší keře se mohou rozmnožit rozdělením.
Na jaře vysetá semena vyklíčí při teplotě 18 °C za jeden až tři měsíce. V létě se semenáče rozsadí do květináčů a prvou zimu přečkají ve studeném skleníku. Druhým rokem, po posledním jarním očekávaném mrazu, se mohou vysadit na trvalé stanoviště.
Význam Krásnoplodka je považována za rostlinu, která svými plody zkrášluje větší zahrady a parky. Nejlépe kvete na plném slunci, více plodů vytvoří při křížovým opylení, proto je vhodné vysázet více jedinců. Pro zajímavé vyniknutí vybarvení podzimních bobulí se keře doporučují pěstovat v blízkostí cesmíny (červené plody) a hlohyně (oranžové). Pro zachování kompaktnosti keře i na podporu kvetení se doporučuje v předjaří zkracovat stonky na délku asi 15 cm.
Rostlina je v místech svého původu považována za významnou léčivku, odvar z listů se využívá při léčbě dýchacích cest. Vědecké studie prokázaly, že tento prostý lék snižuje produkci hlenu a mírní nespecifickou zánětlivou reakci na sliznicích, jak při virové, tak bakteriální infekci. Látka 5,6,7-trimethoxyflavon obsažená v listech navíc prokazatelně účinkuje proti herpetickým virům. V činských vesnicích je rostlina také oceňována pro své silné, hladké a rovné stonky, které se používají pro hůlky a kliky k nářadí.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Hluchavkovité Kategorie:Okrasné keře Kategorie:Flóra Číny Kategorie:Flóra východní Asie