Posnansky & Strelitz byla společnost založená v roce 1868 v Kolíně nad Rýnem, s přídomkem Továrna na asfalt, střešní lepenku, dřevocement a izolační panely; chemická továrna na dehtové výrobky (Asphalt-, Dachpappen-, Holzcement-, Isolirplatten-Fabrik, chemische Fabrik für Theerproducte).

Historie Do konce 19. století nesly název Posnansky & Strelitz další různé společnosti, v nichž se angažoval Philipp Strelitz. Ve dvacátém století nesly název Posnansky & Strelitz společnosti ve vlastnictví různých fyzických a právnických osob. Společnosti s názvem Posnansky & Strelitz podnikaly na konci 19. a začátkem 20. století v Německu, Rakousku-Uhersku a následně i v Československu. Právní prostředí s odlišnými zákony jednotlivých zemí byl jeden z důvodů, které měly vliv na právní formu a názvy společností.

Německo Do obchodního rejstříku byla 18. května 1872 zapsána obchodní společnost s názvem „Posnansky, Strelitz & Co.“ se sídlem v Kolíně nad Rýnem, která zahájila činnost 15. dubna 1872. Společníky byli Israel Posnansky, obchodník ve Vídni, Philipp Strelitz, obchodník v Berlíně a dva další obchodníci, kteří však opustili společnost 3. dubna 1877. Dne 23. srpna 1879 vstoupil do společnosti obchodník Meyer Mareus s bydlištěm v Berlíně. Společnost byla zrušena vzájemnou dohodou.

Philipp Strelitz, jako bývalý společník, převzal aktiva a pasiva zrušené společnosti a pokračoval v podnikání pod stejným názvem. Prokuristovi Meyerovi Mareusovi, zanikla plná moc dne 9. března 1889. Dne 1. ledna 1899 se stal Eugen Samuel společníkem Philippa Strelitze. Vznikla veřejná obchodní společnost s názvem Posnansky & Strelitz. Dne 10. května 1899 přesídlila firma do Berlína; v Kolíně nad Rýnem zůstala pobočka firmy, která byla koncem roku 1904 uzavřena. Zakladatel společnosti Philipp Strelitz zemřel 8. listopadu 1900 ve věku 66 let.

Eugen Samuel se stal předsedou zájmového sdružení Der Zentralverband der Isolierfirmen Deutschlands (Ústřední sdružení německých izolačních firem). Firmy tohoto sdružení zřizovaly černé listiny se jmény dělníků-izolatérů, kteří byli členy Verband der Isolierer, Steinholzleger und verwandten Berufsgenossen (Asociace izolatérů, dlaždičů a souvisejících řemesel). U firmy Posnansky & Strelitz nepřijali 10 dělníků.

Komanditní společnost Posnansky & Sterlitz byla v únoru 1911 zrušena. Likvidátoři společnosti byli Eugen Samuels a Franz Strelitz.

Společnosti Posnansky & Sterlitz sídlily v Kolíně (Ehrenfeld) na adresách Rheinaustraße 17, Thürmchenswall 82 a Hansemannstraße 20; v Berlíně na ulici Pappelallee 11 (Berlín sever) a Neue Friedrichstrasse 18/19 a.

Rakousko Veřejná obchodní společnost Posnansky, Strelitz und Hiller in Wien fungovala od 1. ledna 1876 na adrese 5. obvod, Margarethenplatz č. 4. Společníky byli Israel Posnansky a Paul Hiller z Vídně a Philipp Strelitz z Berlína. Od 1. března 1878 se společnost jmenovala Posnansky & Strelitz, se sídlem Mollardgasse 17. Dne 1. června 1880 byla společnost zrušena.

Společnost byla od 1. ledna 1885 registrována jako veřejná obchodní společnost; Moriz Zuckermann a Saly Halle byli registrováni jako kolektivní prokuristé.

Ode dne 21. února 1893 měla firma sídlo v Strebesdorfu; společníci se stali Philipp Strelitz, Sally Halle a Salomon Rathe. V obchodním rejstříku byly začátkem roku 1902 zapsáni dědicové po zemřelém Philippu Strelizovi.

Valná hromada konaná dne 23. března 1908 rozhodla o likvidaci Einkaufs-, Verkaufs-, und Kreditgenossenschaft östereichische Dachpappe-, und Teerproduktefabriken G. m. b. H. Likvidátorem byl jmenován prokurista Leo Karper.

U firmy Posnansky & Strelitz, Maxmilianstrasse 11 s hlavní pobočkou v Strebesdorfu byl zapsán prokurista Josef Feder z Budapešti.

V Rakousku sídlily společnosti na adresách Haupstrasse 128 (obvod Landstrasse), Maxmilianstrasse 13, Nibelungengasse 8. Továrna stála ve Vídni – Jedlesee.

Uhersko V Budapešti sídlila firma Posnansky & Strelitz na ulici Lipot-körüt 27. Továrna na asfaltové a dehtové chemikálie se nacházela v budapešťské čtvrti Budapešť-Erzsebetfalva.

Morava V Zábřehu nad Odrou vedle závodní železnice Svinov – Vítkovice vyprojektoval Klemens Hladisch budovy destilace, výrobny lepenky, skladu a ubytovny.

Řediteli závodu ve Vítkovicích byli Julius Martino, později Georg Halle, syn Sally Halleho.

Dne 7. dubna 1917 rozšířila firma výrobní prostory o budovu výroby krytiny Permanit. Ve dvacátých letech 20. století pokračovala výstavba budováním speciálních chemických provozů. Na stavbách se podílel stavitel Robert Hladisch.

Firma se prezentovala jako asfaltové závody a podnikatelství silničních staveb.

Posnansky & Strelitz ve Vítkovicích založil spolu s Ringhofferovými závody, Bratislavskou káblovnou, Maxem Fürstenbergem z Křivoklátu a Hugem Grabem společnost „Olcedy". Výrobní závody se měly nacházet v Berouně a Loděnicích.

V roce 1932 se rozhodlo o vybudování kanalizace, která bude odvádět odpadní vody, které dosud tekly příkopy přes území sběrných studní Ostravských vodáren v Nové Vsi.

V roce 1934 se společníky a jednateli stali slezský zemský prezident ve výslužbě Josef Šrámek a komerční rada Josef Prügl ze Zábřehu nad Odrou. Tisk informoval, že se pod novým vedením znovu rozběhla výroba ve Vítkovicích. Vzniklo však podezření, že materiál dodávaný na státní zakázky nepochází z výrobních linek Posnansky & Strelitz, ale je nakupován ze sousední továrny Julius Rütgers. Překupovaný materiál byl nižší kvality a státu vznikaly škody. V roce 1937 byly vlastnické podíly obou společníků převedeny na Komanditní společnost Julius Rütgers, ale společnost nadále existovala. Firma měla právní formu společnosti s ručením omezeným (spol. s r.o.); během okupace se používalo označení Posnansky & Strelitz G. m. b. H. K označení Posnansky & Strelitz, spol. s r.o. se po okupaci vrátila a používala ho ještě v září 1945. V listopadu 1945 společnost vystupovala jako jeden z koncernových podniků Národního podniku, bývalá komanditní společnost Julius Rütgers. V roce 1946 byl podnik vtělen do Ostravských chemických závodů jako závod Posnansky.

Dne 25. listopadu 1951 zveřejnil Okresní soud civilní v Ostravě svůj záměr provést výmaz společnosti Posnansky & Strelitz, z důvodu nečinnosti. Soud stanovil termín na uplatnění pohledávek. Termín už ale vypršel: 19. června 1951.

Sídlo firmy bylo na ulici Tovární.

Požáry, neštěstí Dne 6. února 1887 vyhořela továrna na střešní lepenku Posnansky & Strelitz v Oberlaa. Požár počátkem prosince 1899 měl menší následky než referoval tisk.

Dne 11. června 1912 přetekl kotel při tavení dehtu a vzplanula střecha závodu na výrobu střešní lepenky, asfaltu a křemeliny na tepelnou izolaci společností Posnansky a Strelitz ve Floridsdorfu. Dobrovolným hasičským sborům z okolí se podařilo požár uhasit asi za 15 minut.

V Zábřehu nad Odrou se vrhnul se sebevražedným úmyslem zaměstnanec podniku.

Dne 22. listopadu 1928 nastalo vznícení plynů unikajících z kotle s ohřívaným dehtem ve firmě Posnansky & Strelitz ve Vítkovicích. Požár zničil oddělení korkových výrobků.

Dne 12. října 1931 unikl materiál z prasklé tavící pánve firmy Posnansky a Strehlitz ve Floridsdorfu na ulici Präger Straße č.p. 142. Materiál se vznítil a oheň se v mžiku rozšířil na střešní konstrukci.

Sortiment Patentovaný nevodivý materiál od společnosti Leron pro výstelku parních kotlů, válců, potrubí a všech typů povrchů sálajících teplo, který je trvanlivý, nehořlavý, extrémně přilnavý k povrchům vertikálním i horizontálním. Detekuje netěsnosti a uspoří 15-18 % paliva.

V roce 1875 nabízela firma Hiller'sche Mastic-Dachpappe (dehtovou lepenku) und Hillerscher Mastic (dehtový tmel). Za tyto výrobky získala firma na Národní výstavě v roce 1877 Velkou stříbrnou medaili.

V roce 1882 začala firma nabízet výrobky z azbestu a označovala se jako Erste deutsche Fabrik für Asbest-Fabricate (První německá továrna na azbestové výrobky). V roce 1886 se firma zabývala výrobou křemeliny. Začátek výroby datovala firma k roku 1868 a označovala se jako Erste und älteste Fabrik von Wärmeschutzmasse (První a nejstarší továrna na tepelněizolační směsi). Na konci 80. let devatenáctého století byl v nabídce firmy prostředek pro ochranu všech druhů dřeva před hnilobou, suchou hnilobou a plísní a pro ochranu zdí a zdiva před vlhkostí s obchodním názvem „Carbolineum". V roce 1898 nabízela firma desky a tvárnice z umělého tufu. Začátkem dvacátého století vyráběla firma střešní krytinu „Permanit". V roce 1912 se nabídka firmy rozšířila o asfaltovou (bezdehtovou) izolační desku s olověnou vložkou „Gloria" a cementoasfaltovou střešní desku „Colorit". Ostravská továrna nabízela podpalovač „Flamex".

Patenty, výhradní privilegia a aprobace 47. 127 711: Dvoudílná izolační přírubová kapsle 47. 139 546: Tepelně izolační obaly pro potrubí 15. srpen 1874: výhradní privilegium na vylepšený, tepelně nevodivý cement 22. březen 1878: výhradní privilegium na Wärmeschutzmasse K. k. Patent 17 513/43 258: Hüttl´s wasserdichter Schutzmasse (Hüttlova vodotěsná ochranná směs) D.R.P. No 59463: Leroy´sche Wärmeschutsmasse 4. duben 1891: schválení asfaltových střešních lepenkových výrobků Oznámení (Kundmachung) ze 17. srpna 1890, číslo 7939 Slezský zákoník a nařízení č. 61, kterým byla asfaltová střešní lepenka vyráběná firmou Posnansky a Strelitz ve Vídni v jejich továrnách ve Vitkowitz na Moravě a Jedlersee v Dolním Rakousku uznána za ohnivzdornou střešní krytinu.

Reference

Kategorie:České firmy Kategorie:Německé firmy Kategorie:Rakouské firmy Kategorie:Chemický průmysl Kategorie:Zaniklé firmy v Ostravě