náhled|Rádha a Krišna ve stylu Pahárí Pahárská malba, nebo taky malba Pahárí (doslova „malba z hornatých oblastí“; pahar znamená v hindštině hora) je termín používaný pro formu indické malby, prováděné převážně ve formě miniatur. Tato malířská škola vznikla v nižších himálajských kopcovitých královstvích Severní Indie v období od počátku 17. do poloviny 19. století, zejména v oblastech Basohlí, Mankót, Núrpúr, Chamba, Kangra, Gulér, Mandí a Garhvál.

Ústředním tématem pahárí malby je zobrazení věčné lásky hinduistických božstev Rádhy a Krišny.Srivastava, R. P. (1983). Punjab Painting. New Delhi: Abhinav Publications. pp. 30–32. . Archived from the original on 12 August 2024. Retrieved 12 August 2024. Od ostatních miniaturních škol (jako jsou Dekán, Mughalská a Rádžastánská) se pahárí miniatury odlišují výrazným lyrismem, spontánním rytmem, měkkostí, drobnými, propracovanými detaily kompozice a intenzivním vnímáním a ztvárněním lidských emocí a fyzických rysů.https://nationalmuseumindia.gov.in/en/collections/index/13

Původ a oblast rozšíření Škola pahárí malby se rozvíjela a vzkvétala v 17. a 19. století v subhimálajské oblasti Severní Indie, táhnoucí se od Džammú po Garhvál, přes Himáčalpradéš. V každé oblasti vznikly výrazné variace tohoto žánru, od smělé a intenzivní Basohlí malby (pocházející z Džammú a Kašmíru) po delikátní a lyrickou Kangra malbu (která se stala synonymem pro tento styl před rozvojem jiných škol) a nakonec po poetická a kinematografická zobrazení v Garhválských malbách od Mola Rama.https://ia803103.us.archive.org/2/items/basohlipainting00rand/basohlipainting00rand.pdf

Styl Kangra dosáhl svého vrcholu v malbách Rádhy a Krišny, inspirovaných Gíta Govindou od Džajadévy.

Vlivy a Dogrové Pahárí malba vyrostla z mughalské malby, ačkoliv byla převážně sponzorována rádžputskými králi, kteří vládli mnoha částem regionu, a dala tak vzniknout novému idiomu v indické malbě. Byly rovněž navrženy určité lokální předchůdce, jelikož živá kašmírská tradice nástěnných maleb vzkvétala mezi 9. a 17. stoletím, jak je vidět na nástěnných malbách v klášterech Alči nebo Tsaparang.

Neexistuje žádné známé umělecké dílo Dogrů, které by předcházelo mughalské éře. Během vrcholu vlády Dogrů byli umělci podporováni a chrámy i pevnosti byly zdobeny nástěnnými malbami, například chrámy v Krimči, Babbóru a pevnost Bahu. Umění vzkvétalo pod vládou Dogrů ze dvou hlavních důvodů: kontakt s Mughaly a vzestup Džammúského státu. Výměny mezi Dogry a Mughaly vedly k přenosu mughalských způsobů, metod a vkusu ohledně umělecké tvorby na Dogry. Prvním pahárí vládcem, který přímo interagoval s Mughaly, byl rádža Bhúpat Pal z Basohlí (vládl 1598–1635), který byl v letech 1613–1627 vězněn Džahángírem, během čehož pravděpodobně poznal mughalské umění. To vedlo k tomu, že umění malby vzniklo nejdříve v Basohlí, kde následovníci rádža Sangram Pal (vládl 1635–73) a rádža Kirpan Pal (vládl 1678–93) dále rozvíjeli Basohlí jako centrum malby. Tradice malby se později rozvinula v kopcovitých státech Džasróta, Mankót, Lakhánpur, Samba, Bhótí, Bandralta, Bhadráwaha, Púnč a Rádžaúrí.

Pokud jde o Džammúský stát, první malby se zdají pocházet z doby vlády rádži Harí Déva (vládl 1660–90). Vzestup Džammú jako silného a hegemonního celku v regionu přinesl mír, prosperitu a stabilitu, což přitáhlo malíře na džammúský dvůr a vedlo k rozvoji Džammú jako malířského centra v hornaté oblasti. Čtyři synové rádži Dhruv Déva byli všichni mecenáši malby, zejména rádža Balwant Singh z Džasróta.

Školy pahárské malby Nejstarší objevené příklady původního pahárí stylu malby jsou série ilustrací z roku 1690, známá jako „Rasamaňdžárí“. Během následujících dvou staletí byl tento styl zdokonalován v různých hlavních a vedlejších centrech pahárí umění. Hlavní centra zahrnují školy Gulér, Chamba, Mandí a Kangra, vedlejší centra zahrnují školy Garhvál, Hindúr, Džammú, Kullú, Biláspur, Šrínagar a několik dalších škol v pandžábských rovinách.

Škola Basohlí se dále dělí na podškoly Núrpúr a Mankót, zatímco škola Kangra zahrnuje také odvětví Sikh, Nálagarh (Hindúr) a odvětví Mandí spadá pod větev Kullú.

Jednotlivé školy se sice vyznačují rozmanitostí stylu, témat a obsahu, avšak společná himálajská měkkost a perspektiva je vzájemně propojuje. Zobrazené lidské postavy jsou mírného vzrůstu. Mužské i ženské postavy jsou vykresleny jemně a svůdně, stejně jako zobrazení božstev, kterým je dána antropomorfní přitažlivost, což je obzvláště patrné na portrétech Rádhy a Krišny.https://archive.org/details/dli.ministry.26567 Postavy mají kulaté tváře, půlkruhové čelo nad malýma, hluboko posazenýma očima, což tento styl miniaturní malby výrazně definuje.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Indická kultura Kategorie:Malířské školy a směry