Česko-palestinské vztahy jsou bilaterální vztahy mezi Českem a Palestinou. Diplomatické vztahy mezi těmito zeměmi jsou proměnlivé a poznamenány česko-izraelskými vztahy. V zásadě platí, že v době, kdy jsou silné vztahy s Izraelem, oslabují vztahy s Palestinou, a naopak. V historii byly silné vztahy mezi komunistickým Československem a Organizací pro osvobození Palestiny, a to od poloviny šedesátých let 20. století do sametové revoluce v roce 1989. Sovětský svaz a východní blok v této době vzdaly snahy naklonit si Izrael na svou stranu a začaly se orientovat na arabské republiky, které deklarovaly zavedení arabské verze socialismu, a související národněosvobozenecká hnutí. V roce 1988 Československo uznalo vznik státu Palestina. České ministerstvo zahraničních věcí v roce 2020 vydalo stanovisko, kterým se od tohoto uznání distancuje.

Historie vztahů Československa

První republika (1918–1938) V období trvání první Československé republiky byl státní postoj vůči sionismu a Židům obecně velmi vstřícný, což omezovalo vazby na arabskou populaci Palestiny i Blízkého východu. Jedním z důvodů byla početná židovská menšina žijící v Československu. Sionistické hnutí mělo osobní podporu prezidenta Tomáše G. Masaryka i některých dalších významných československých politiků. O region Palestiny se Masaryk zajímal. Jeho první zahraniční cesta ve funkci prezidenta i proto vedla v roce 1927 do Palestiny a Egypta.

V roce 1925 došlo k založení československého konzulátu v Jeruzalémě v tehdy britském mandátu Palestina. Roku 1935 došlo k povýšení statusu na tzv. generální konzulát.

V roce 1929 prezident Masaryk udělil řád Bílého lva třetí třídy velkému muftímu Jeruzaléma Amínu al-Husajní, starostovi Jeruzaléma Rághibu an-Našášíbí a čtvrté třídy starostovi Jaffy Asámovi Békovi as-Saíd.

Roky 1945 až 1955 Československá zahraniční politika v letech 1945 až 1948 do značné míry navázala na kurz držený před rokem 1938. Do funkce ministra zahraničních věcí se vrátil Jan Masaryk a po jeho smrti kontinuitu do jisté míry držel Vladimír Clementis. V období vypjatých debat o vzniku židovského státu v Organizaci spojených národů se pro jeho vznik vyjádřili prezident Edvard Beneš i ministr Jan Masaryk. Pozitivní přístup měli i komunističtí poslanci, kteří doufali, že židovský stát bude založen na principech dělnického sionismu. Podporu mu v té době vyjadřoval i Sovětský svaz.

Československo v letech 1947 až 1949 fungovalo do značné míry jako prostředník Sovětského svazu k sionistickému hnutí. Příkladem je zastoupení Československa Karlem Lisickým ve Zvláštní komisi OSN pro Palestinu (UNSCOP), ve které SSSR zastoupen nebyl. Komise v roce 1947 předložila OSN plán rozdělení Palestiny, který byl následně přijat, přičemž i Československo hlasovalo pro jeho přijetí.

Plán OSN byl odmítnut arabskou stranou a vypukla nejdříve občanská válka a po vyhlášení státu Izrael v květnu 1948 první arabsko-izraelská válka. Sovětský svaz uznal vznik státu Izrael tři dny po jeho vyhlášení, tj. 17. května 1948. Československo učinilo stejný krok o den později. Během válek východní blok, včetně Československa, tajně prodával sionistům zbraně (viz operace Chasida, operace Balak, operace Velveta), ačkoliv bylo na konflikt Radou bezpečnosti OSN uvaleno zbrojní embargo. Za sionistickou stranu dodávky od roku 1947 dojednával Ehud Avri'el, pozdější první izraelský velvyslanec v Československu. V Československu také dle odhadů prošlo výcvikem 200 příslušníků Hagany.

Roky 1956 až 1989 Konec diplomatických vztahů s Izraelem předznamenala suezská krize z roku 1956, kdy Sovětský svaz, a poté i Československo, postup Izraele, Spojeného království a Francie odsoudil. Východní blok se navíc přeorientoval na podporu arabských republik. V šedesátých letech vedle toho východní blok podporoval národněosvobozenecká arabská hnutí včetně Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). V roce 1967, po šestidenní válce, Československo a zbytek východního bloku definitivně přerušily diplomatické vazby s Izraelem.

V roce 1976 byl v Praze zřízeno zastupitelství Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Po roce 1983 mu byl udělen status diplomatické mise. V roce 1988 Československo uznalo vznik státu Palestina. Od téhož momentu začal v Československu působit palestinský velvyslanec a v únoru 1989 dostala palestinská diplomatická mise status velvyslanectví. Diplomatické styky s Palestinci komunistické Československo udržovalo prostřednictvím zastupitelství v Tunisu, kde bylo také hlavní sídlo OOP. V tomto období byly běžné četné návštěvy palestinských představitelů v ČSSR velmi často vedené osobně Jásirem Arafatem.

Československo se v této době podílelo na výcviku některých členů palestinských militantních frakcí pro ozbrojený boj.

V říjnu 1989 obdržel Jásir Arafat řád Bílého lva první třídy.

Historie vztahů Česka

Po roce 1989 V únoru 1990 přijal čerstvě zvolený prezident Václav Havel státní návštěvu Jásira Arafata, která byla dojednána ještě v období před revolucí. Poté byly styky na nejvyšší úrovni na několik let utlumeny, a to hlavně z důvodu obnovy diplomatických vztahů s Izraelem.

V devadesátých letech Česko podporovalo izraelsko-palestinský mírový proces a proto bylo také zachováno velvyslanectví státu Palestina. Po podepsání mírových dohod v roce 1993 a po vytvoření palestinské národní samosprávy zabezpečovala styky s Palestinci česká ambasáda v Egyptě, v roce 1996 však začalo tuto agendu z praktických důvodů přebírat české velvyslanectví v izraelském Tel-Avivu. Izrael tak měl do jisté míry dohled nad česko-palestinskými vztahy. Změnu přinesla návštěva Václava Havla na palestinském autonomním území v Betlémě v září 1997, na kterou českého prezidenta pozval Jásir Arafat. Od té doby se česko-palestinské vztahy opět prohloubily, což nakonec vedlo k otevření diplomatické mise České republiky (styčného úřadu) přímo v Palestinské autonomii v Rámaláhu. Mezi zeměmi střední a východní Evropy bylo Česko první, které tak učinilo.

Po roce 2010 Česko-palestinské vztahy oslabily na úkor česko-izraelských vztahů po roce 2010 za vlád pravicové ODS, kdy například na konci roku 2012 Česko, jako jediná evropská země, hlasovala na půdě OSN proti rezoluci, která Palestinu povýšila na nečlenský pozorovatelský stát této organizace. V roce 2011 bylo Česko mezi pouhými čtrnácti zeměmi, které hlasovaly proti přijetí státu Palestina do UNESCO.

V roce 2014 byla otevřena novostavba velvyslanectví státu Palestina v pražském Suchdole. Krátce předtím v ní vybouchla výbušnina uložená v trezoru, což usmrtilo tehdejšího velvyslance Džamála al-Džamála. Policie vyšetřováním vyvrátila, že by šlo o atentát. V budově se našly i nelegální zbraně, které pocházely ze 70. a 80. let 20. století a nebyl s nimi spáchán trestný čin.

V roce 2020 vydalo české ministerstvo zahraničních věcí stanovisko, že Česko neuznává stát Palestina s odůvodněním, že „Uznání vyhlášení palestinského státu byl politický akt poplatný tehdejší politice a uspořádání mezinárodních vztahů. Palestinský stát nesplňoval podmínky státnosti podle mezinárodního práva“. Nicméně Česko současně, jakožto jeden z nástupnických států Československa, dle čl. 5 ústavního zákona č. 4/1993 Sb. „uznává všechny státy a vlády, které ke dni svého zániku uznávala Česká a Slovenská Federativní Republika“, tedy i Palestinu.

Česká diplomacie spolupracuje s palestinskou autonomií na Západním břehu Jordánu vedenou sekulárním Fatahem, nijak nespolupracuje s islamistickým Hamásem, který od roku 2007 ovládá Pásmo Gazy a který je Evropskou unií a dalšími zeměmi označen za teroristické hnutí.

Po vypuknutí války v Pásmu Gazy v říjnu 2023 česká vláda projevila silně proizraelský postoj. Premiér Petr Fiala (ODS) ve shodě s českou diplomacií uvedl, že Česko neuznává Stát Palestina. Fiala i prezident Petr Pavel uvedli, že ale Česko podporuje koncepci dvoustátního řešení konfliktu – izraelského a budoucího palestinského státu. V hlasováních Valného shromáždění OSN o příměří konaných v roce 2023 hlasoval zástupce Česka vždy na straně Izraele, tedy proti. Česko také v květnu 2024 hlasovalo proti návrhu přijetí státu Palestina za stálého člena OSN. V únoru 2024 však Česko podpořilo výzvu Evropské unie k okamžité humanitární pauze v Pásmu Gazy, která by vedla k „udržitelnému příměří“. Poté, co v květnu žalobce Mezinárodního trestního soudu (ICC) Karim Khan požádal o vydání zatykače na představitele Hamásu, ale také na dva členy izraelské vlády, včetně premiéra Netanjahua, tuto žádost odsoudil český premiér Petr Fiala (ODS), ačkoliv Česko je členem ICC. V říjnu 2024 česká diplomacie zablokovala s Maďarskem společnou deklaraci států EU odsuzující izraelský zákon namířený proti Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA). Zákon má zakázat činnost UNRWA na území Izraele a Izraelem okupovaných území Palestiny. Ministr zahraničí Jan Lipavský v září 2025 odmítl závěry vyšetřovací komise OSN, která obvinila Izrael z páchání genocidy v Gaze.

Palestinským velvyslancem v Česku je od května 2025 Fuad Karim Saliba Kokaly.

Odkazy

Reference

Související články Seznam velvyslanců Palestiny v Česku

Externí odkazy Ministerstvo zahraničních věcí ČR - Styčný úřad ČR v Ramalláhu Ministerstvo zahraničních věcí ČR - Velvyslanectví Státu Palestina

Palestina