Konvence z Čchuan-pi (, ) byla předběžná dohoda mezi britským zmocněncem Charlesem Elliotem a čínským císařským komisařem Čchi-šanem během první opiové války mezi Spojeným královstvím a říší Čching. Podmínky smlouvy byly zveřejněny 20. ledna 1841, avšak obě vlády je odmítly a Elliota i Čchi-šana následně odvolaly z jejich funkcí. Ministr zahraničí lord Palmerston uvedl, že Elliot vyjednal příliš málo, zatímco císař Tao-kuang se domníval, že Čchi-šan příliš ustoupil. Palmerston jmenoval generálmajora Henryho Pottingera náhradou za Elliota, zatímco císař pověřil Jang Fanga jako nástupce Čchi-šana. Dále císař jmenoval I-šana generálem pro potlačení povstání a Lung-wena pomocným regionálním velitelem. Přestože úmluva nebyla ratifikována, řada jejích ustanovení byla později zahrnuta do Nankingské smlouvy z roku 1842.
Pozadí Dne 20. února 1840 pověřil ministr zahraničí lord Palmerston společné zmocněnce, kapitána Charlese Elliota a jeho bratrance, admirála George Elliota, aby mimo jiné zajistili postoupení alespoň jednoho ostrova na čínském pobřeží pro obchodní účely. V listopadu 1840, v době probíhající první opiové války, se George z důvodu špatného zdravotního stavu vrátil do Británie, takže Charles zůstal jediným zmocněncem. Při jednáních s císařským komisařem Čchi-šanem Elliot 29. prosince napsal, že „požaduje místo na pobřeží, kde by Britové mohli vyvěšovat svou vlajku a spravovat se sami, stejně jako to činí západní mocnosti v Macau.“ Na konci roku jednání stále nepřineslo dosažení dohody. Aby Britové přiměli Čínu k ústupkům, obsadili 7. ledna 1841 pevnosti u úžiny Chu-men, v deltě Perlové řeky. Poté Čchi-šan souhlasil, že Elliotovy požadavky znovu zváží. Následovala jednání v oblasti úžiny Chu-men, poblíž ostrova Čchuan-pi.
Dne 11. ledna Čchi-šan nabídl Elliotovi „vytvořit místo mimo ústí řeky, pro dočasnou britskou osadu“. Později, 15. ledna, napsal Elliotovi nabídku na správu ostrova Hongkong, nebo oblasti Kau-lung, nikoli však obojího. Elliot odpověděl následující den a přijal Hongkong. Téhož dne obchodník James Matheson informoval svého obchodního partnera Williama Jardinea, že Elliot dorazil do Macaa předchozího večera: „Dozvěděl jsem se od něj velmi důvěrně, že Čchi-šan souhlasil s tím, aby Britové získali vlastní území mimo Čínu, ale odmítá postoupení Čchuan-pi; kapitán Elliot proto navrhl Hongkong.“
Podmínky Dne 20. ledna vydal Elliot oběžník, v němž oznámil „uzavření předběžných dohod“ mezi ním a Čchi-šanem, které zahrnovaly následující body:
Postoupení ostrova a přístavu Hongkong britské koruně. Veškeré řádné poplatky a cla náležející [čínské] říši z obchodu provozovaného v Hongkongu mají být hrazeny tak, jako by byl obchod uskutečňován na ostrově Pcha-čou. Odškodnění britské vládě ve výši šesti milionů dolarů, z nichž jeden milion měl být vyplacen okamžitě a zbytek v rovnoměrných ročních splátkách s konečným termínem v roce 1846. Přímé úřední styky mezi oběma zeměmi na rovnoprávném základě. Přístav v Kantonu bude otevřen do deseti dnů po čínském novém roce, v Pcha-čouu do doby, než budou možné obchodovat z Hongkongu.
Další dohodnutou podmínkou byla opuštění Zhoushanu, který Britové drželi od července 1840. Zhoushan byl vrácen výměnou za propuštění britských námořníků zajatých v Ningbo poté, co briga Kite 15. září 1840 ztroskotala na pohyblivých píscích při cestě do Zhoushanu. Úmluva dále umožňovala vládě dynastie Čching pokračovat ve výběru daní v Hongkongu, což se podle lorda Palmerstona stalo jedním z hlavních bodů neshody.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Britsko-čínské vztahy Kategorie:Smlouvy Spojeného království Kategorie:Smlouvy Číny Kategorie:Politika v roce 1841 Kategorie:Spojené království v roce 1841 Kategorie:Říše Čching Kategorie:Dějiny Hongkongu Kategorie:Nerovné smlouvy