Topkapi svitek ukazuje geometrické vzory – šablony, které byly vytvářené a používané v islámské architektuře od 13. století. Tento svitek vznikl v 15. století a byl uchován v paláci Topkapi v Istanbulu. Jedná se o poměrně unikátní svitek dokládající existující teoretický podklad pro ornamentální design vytvářený pozdně středověkými staviteli na Blízkém východě. K rozluštění jednoho paternu na principu tzv. Penroseovo dláždění popsaném na Západě až ve 20. století, došlo za pomoci moderních technologií počátkem 21. století.Lu, Peter James, Steinhardt, Paul J., Decagonal and quasi-crystalline tilings in medievalIslamic architecture, in: Science, 315/2007, s. 1106-1110Přednáška a vizualizac1

Historie

Dle soudobých historiků působících na Blízkém Východě tamější vládcové měli určitou znalost geometrie a sami rýsovali své představy o palácových budovách už od 10. století, jak uvedl Bayhagi(995-1077). Teoretické podklady pro složité geometrické vzory islámské architektury jsou vzácně doloženy již z 13. století, kdy došlo k změně koncepce designu za pomocí šablon s rysy a následně k šíření zejména z centra na venkov díky papíru. Obojí, tedy výrobu papíru a šíření určitých architektonických prvků a vzorů podporovali i vládci, neboť i skrze architekturu dokazovali svůj vliv. NECIPOĞLU, Gülru. The Topkapi scroll: geometry and ornament in Islamic architecture. Getty Publications, 1996. Jeden z první rysů tzv. mukarnasové (stalaktitové klenby – vznik překladem z němčiny , v některých jazycích uváděny nepřesně jako mozarabské) byl však proveden na sádrovém panelu nalezeném německými archeology v Tacht-e Sulejmán v pozůstatku mongolského paláce. Ten byl postaven za vládců Ílchanátu kolem roku 1270. Na jejich kulturní tradici navázala turkicko-mongolská Timúrovská dynastie, za níž nastal rozkvět v oblasti vzdělání a architektury. Důležitým předpokladem, v evropské literatuře opomíjeným, bylo u stavitelů Blízkého východu také jejich vzdělání, které oproti evropským stavitelům ve stejném období zahrnovalo teoretické architektonické a praktické – inženýrské vzdělání i znalost matematiky a geometrie – oproti evropským stavitelům, kteří měli až do konce 15. století spíše praktické, řemeslné znalosti a zkušenosti. KYSILKOVÁ, Kristyna. Manuelská Gotika a Její Vztah k Pozdně Gotické Architektuře ve Střední Evropě. 2015. PhD Thesis. Czech Technical University, s. 42-45 Významný timurovský architekt – inženýr Quavam al-Din Širazi byl vzdělán nejen v geometrii, ale i v tzv. tarrahi – rýsování.Qavam al-Din Shirazi Při rýsování na papírové svitky bylo také jednodušší experimentovat se vzory a obrazci než při rytí těchto složitých vzorů do sádry,i proto se začaly objevovat četné variace.

Svitek Topkapi

Svitek je 29,5 metrů dlouhý a 34cm vysoký. Obsahuje 114 kreseb na tuhém papíře. Neobsahuje žádné popisky, pouze katalogové číslo z muzea. Byl součástí palácového pokladu, poprvé se objevuje v soupisu z roku 1505. Není doloženo, že by se tyto kresby někde prakticky využily. Pravděpodobně se jedná o souhrn typologických návrhů, neboť sultáni si často vybírali z více projektů a nákresů, někdy doplněnými i cenami.

Podobné středověké svitky Svitky z Taškentu – jsou připisovány mistru z Buchary z období Timúrovsko uzbecké dynastie. Jsou použity podobné kresby mukarnasových (stalaktitových) kleneb, jiné obrazce ukazují na využití jednodušších geometrických vzorců.BODNER, B. Lynn. From Sultaniyeh to Tashkent Scrolls: euclidean constructions of two nine-and twelve-pointed interlocking star polygon designs. Nexus Network Journal, 2012, 14.2: 307-332.

Reference

Kategorie:Islámská architektura