Úč (paňdžábsky: اچ, urdsky: اوچ), známý také jako Úč Šaríf (paňdžábsky: اچ شریف, urdsky: اوچ شریف, dříve česky též Uš, anglická transkripce Uch, též Uchchh) je město na jihu pákistánské provincie Paňdžáb. Známé je svými architektonickými památkami a jako svaté místo pro několik odnoží mystického súfijského islámu.
Existují domněnky, že město bylo založeno během invaze Alexandra Makedonského do údolí Indu.ARRIAN, Anabasis of Alexander, VI, 15:2-3JUSTINUS, Marcus Junianus, Epitome of the Philippic History of Pompeius Trogus Book XII:10 Úč byl ranou pevností během muslimského dobytí subkontinentu. Je také známý jako domov islámského náboženského myslitele Buchárího po jeho odchodu z Buchary. Úč byl regionálním metropolitním centrem mezi 12. a 17. stoletím, a stal se útočištěm pro muslimské náboženské učence mimo hlavní názorové proudy islámu, kteří prchali před pronásledováním z jiných zemí. Ačkoliv je Úč nyní (v pákistánském kontextu) relativně malé město, je proslulý svojí zachovalou historickou městskou strukturou a souborem svatyní zasvěcených muslimským mystikům (súfijům) z 12. až 15. století, postavených v charakteristickém architektonickém stylu jižního Paňdžábu s rozsáhlou dlaždicovou výzdobou .
Etymologie Místo bylo do 12. století dle všeho známé jako Bhátija, a používání jména Úč nebylo zcela obvyklé ještě ani v následujícím století. Původ současného názvu města není jasný. Podle jedné legendy súfijský mystik Džaláluddín Buchárí (1190–1295) obrátil dceru místního vládce na islám, a přesvědčil ji k založení pevnosti na návrší, proto nazvanou Vysoká – pandžábsky „Úč“. Podle jiné verze se na islámskou víru obrácená budhistická princezna jmenovala Úča Rání a město později získalo nové jméno po ní. Přívlastek šaríf ("vznešený ", "svatý") pak je původu perského.
Historie
Prehistorie až helénistická éra Místo bylo ve třetím až druhém tisíciletí před n. l. v širší oblasti harapské civilizace v povodí Indu. Její úpadek je dáván do souvislosti s příchodem indoevropských Árjů kolem poloviny 2. tisíciletí před n. l.Ondřej Havelka, Náboženství v oblasti řeky Indus – od buddhistických pramenů k islámské deltě 3/4 (13.3.2021)
Samotný vznik Úče byl ztotožňován se založením Alexandrie na Indu (řecky: Ἀλεξάνδρεια ἡ ἐν Ἰνδῷ) Alexandrem Velikým roku 325 př. n. l. na soutoku řek Acesines (Čanáb) a Indus, s tím, že řeky od té doby změnily vícekrát svůj tok a jejich soutok se tak od těch časů odsunul o přibližně 40 km na jihozápad k městu Míthán Kót.EGGERMONT, Pierre Herman Leonard, Peeters Publishers, 1975, ISBN 978-90-6186-037-2. s. 5. Prvotní osídlení tvořili převážně thráčtí veteráni a domorodci. Předpokládá se, že pozůstatky helénského města, byť pravděpodobně v minulosti poškozené četnými říčními záplavami, jsou pohřbeny v tolu (pahorku) pod pozdější zástavbou.
Raný středověk V 7. století byl Úč součástí Sindhského království bráhmanského vládce Šaše (vládl okolo 631 až 671), a poté za vlády jeho syna Dáhira padl v roce 712 do rukou arabského dobyvatele Muhammada Bin Kásima po sedmidenním obléhání a byl islamizován.Čač-nāma, ed. ʿO. Dāʾūdpōta, Hyderabad, 1939 (1358 AH); překlad do angličtiny M. K. Fredunbeg, Karachi, 1900; překlad do urdštiny tr. A. Reżwī, Hyderabad-Sindh, 1963; překlad do sinhálštiny M. A. Aḥmad, Hyderabad-Sindh, 1966.Kap. Čač-nāma, Encyclopædia Iranica Sv. IV, Fasc. 6, str. 605-606. Článek napsal MacLean, Derryl N. Publikován 15. prosince 1990, Poslední aktualizace 27. března 2013 https://www.iranicaonline.org/articles/cac-nama/ Dostupné online (anglicky)
Během 11. a 12. století se, vesměs silou, střídalo v držení města několik islámských dynastií, jako afgánští Ghazníovci po roce 997, Karmaté, Ghóríovci, a posléze domácí Súmra.AVASTHY, Rama Shanker. The Mughal Emperor Humayun. History Dept., University of Allahabad, 1967.Google Books.
Mamlúcká éra a dilliský sultanát Guvernérem města se roku 1204 stal Násiruddín Kabáča. Postupně ovládl oblasti Multánu a Sindhu a roku 1211 se prohlásil nezávislým sultánem Horního Sindhu. Město se střídavými úspěchy hájil proti nájezdům Chórezmského sultanátu ze Samarkandu a Mongolů. Sám postupoval ve výbojích na Láhaur, čímž se dostal konfliktu se dillíským sultánem Iltutmišem, jehož síly nakonec roku 1228 Úč dobyly a ovládly.
Mongolské a Timurovské invaze Mongolové vnikali na území Úče a plenili ho opakovaně v letech 1224, 1245–46, 1258, 1304 a 1305, až jej roku 1398 ovládli středoasijští Timurovci a na počátku 15. století pak přešel pod kontrolu sultanátu Langah z Multánu.
Mughalové Druhý mughalský císař Humájún vstoupil do Úče poprvé koncem roku 1540, ale neudržel ho. Natrvalo se stal součástí Mughalské říše za císaře Akbara jako správní středisko (sarkár) provincie Multán. Vládu Mughalů v Úči ukončilo až v roce 1751 vojsko Ahmada Šáha Durráního.
Pod státem Bahávalpur Uch Sharif se po roce 1748 za navába amíra Mohammada Bahávala Chána I dostal pod kontrolu nového knížecího státu Bahávalpur, vazalsky závislého postupně na vládě Durránské a Sikhské říše a podle smlouvy z roku 1833 pak na Britském impériu. I po rozdělení Britské Indie a vzniku nezávislého islámského státu v roce 1947 zůstal součástí autonomního státu Bahávalpur až do roku 1955, kdy byl tento plně začleněn do státních struktur Pákistánu.
Islámská historie města vlevo|náhled|Zádušní komplex (darbar) Džalaludina Bucharího (mešita a mauzoleum) Islám do města přinesl "na ostří a v pochvě meče" roku 712 Muhammad ibn Kásim. Až do 12. století nicméně zůstávala oblast Úče a sousedního Multánu centrem soužití jak hinduistických, tak islámských tradic.
Po rozkolu mezi sektami ismá'ílíji v roce 1094 se Úč stal na několik století centrem misijní činnosti nizárijských ismailitů.MacLean, Derryl N. (1989). Religion and Society in Arab Sind (Náboženství a společnost v arabském Sindhu). BRILL. ISBN 978-90-04-08551-0. Dodnes je město a okolí poseto četnými hrobkami významných súfijských pírů (vážených starších) a jejich zbožných dcer a manželek.ASIF, Manan Ahmed (19. září 2016). A Book of Conquest (Kniha dobývání). Harvard University Press. https://books.google.com/books?id=Z4oxDQAAQBAJ&q=iltutmish+uch&pg=PA51. ISBN 978-0-674-66011-3. Na počátku 13. století se město stalo centrem súfijského směru suhravardíja, založeného Baháuddínem Zakarijou v nedalekém Multánu.DASTI, Humaira Faiz (1998). Multan, a province of the Mughal Empire, 1525-1751. Royal Book. ISBN 978-969-407-226-5. Google Books.
I za Kabáčy navzdory opakovaným invazím zůstalo město významným centrem muslimského vědění, což se dokládá jmenováním slavného perského historika Minhadž-i-Sirádže vedením městské madrasy Fírózí. Jeden z nejvýznamnějších světců Úče, Džaláluddín Buchárí, sem v roce 1244/45 emigroval z Buchary.
Po polovině 15. století založil Muhammad Ghaus Džílání (†1517), potomek perského svatého Abdula Kádira Džíláního, v Úči "klášter" (Chánkáh), čímž se město stalo centrem súfijského směru Kádiríja, který se později stal dominantním v Pandžábu.
Za vlády Mughalů město nadále prosperovalo jako centrum náboženského vzdělání. Věří se, že zakladatel sikhismu Guru Nanak navštívil Úč na počátku 16. století a zanechal tu po sobě pět ostatků poté, co se setkal s potomky Džaláluddína Buchárího.
V roce 1680 se v Úči narodil proslulý pandžábský básník, filozof a reformátor Bullédža Šáh (Sajjid Abudlláh Šáh Kádrí †1757), kterého uctívají jak súfíové, tak sikhové.
Historické město náhled|Bazar u starého náměstí, Bukhari, Úč Šaríf Úč Šaríf si zachoval velkou část své středověké městské struktury neporušenou. Historické město je rozděleno do tří okrsků: Bukhárí, pojmenované po svatých z Buchary, Gilání (Džílání), pojmenované po perských svatých, a Mughlia, pojmenované po potomcích mongolských dobyvatelů, kteří se v této čtvrti usadili. Památky jsou rozesety po celém městě a jsou propojeny úzkými uličkami a klikatými bazary. Nejvýznamnější z nich zařazené i na předběžný seznam světového kulturního dědictví UNESCO, se nachází na západním okraji starého města.
Památná místa Úče Ve městě je řada svatyň převážně súfijských náboženských učitelů. Doba jejich vzniku je v řadě případů nejistá, vzhledem k četným pozdějším stavebním zásahům. Všechny tyto stavby určitě stály již v 19. nebo na počátku 20. století, ale pravděpodobně jde o restaurace mnohem starších staveb, z nichž některé mohou být věrnými rekonstrukcemi původních objektů ze 13. nebo 14. století.MUMTAZ, Kamil Khan. Architecture in Pakistan. Concept Media Pte Ltd, Singapore 1985. Bahá'al-Halím (hrobka)súfijský světec, duchovní průvodce a mentor známým svou zbožností, moudrostí a učením. Stavba ca. ze 14. stol.(a) KHAN, Ahmad Nabi. Multan History and Architecture. Institute of Islamic History, Culture, and Civilization, Islamabad 1983.
(b) KHAN, Ahmad Nabi. Uchchh: History and Architecture. National Institute of Historical and Cultural Research, Islamabad 2001.střed|bezrámu|130x130pixelůBíbí Džavíndí (hrobka)Bíbí Džavíndí (†1402) byla pravnučkou Džahániána Džahángašta, představená multánské větve sunnitského směru suhravardíja. Hrobka z roku 1494 nebo 1497.střed|bezrámu|130x130pixelůUstád Núria, neboli Núr Alí (hrobka)Núria byl uznávaný stavitel a architekt hrobek Bahá'al-Haláma a Bíbí Džavídní. Stavba ze 16. stol.střed|bezrámu|130x130pixelůDžaláluddín Buchárí (hrobka a mešita)Džaláluddín Buchárí (ca. 1195–1290) byl následovníkem Baháuddína Zakarii Multáního. Pocházel z Buchary (v Uzbekistánu). Je dědečkem Džahániána Džahángíra. Svatyně vznikala ve 14. až 18. století.střed|bezrámu|130x130pixelů|Vstup do hrobkyDžahánián Džahángasht (hrobka a mešita)Machdúm Hazrat Džahanián Džahángašt (1303–1383) byl vnukem Džaláluddína Buchárího a následovníkem Hazrat Šáha Rukn-i-Álama Multáního. U hrobky je malá mešita z raných let sultanátu na čtvercovém půdorysu, krytá kopulí. (obrázek)střed|bezrámu|130x130pixelůSadruddín Radžan Katál (hrobka)Hazrat Makhdúm Sadaruddín Radžan Katál byl vlastním bratrem Hazrat Makhdúma Džahániána Džahángašta, doprovázel ho v misijní činnosti. střed|bezrámu|130x130pixelůFazaluddín Ladla Buchárí (hrobka a mešita)Machdúm Fazaluddín Ladla Buchárí byl synem Machdúma Násiruddína Mahmúda a následovníkem svého strýce Hazrata Makhdúma Sadaruddína Radžana Katála. Šiřitel islámské víry mezi hinduisty. Jeho následníci se nazývají Déwání.střed|bezrámu|130x130pixelůDžamáluddín Khandan Ráu (hrobka)Hrobka Džamáluddína Kandana Ráua alias Hazrata Sajida Džamala Kandana je pro Úč typického provedení z cihel s plochým zastřešením. Vznik asi 19. stol.bezrámu|130x130pixelůSallahudín Abú Hanífa (hrobka)Hrobka šejka Saláhuddína Abú Hanífy, magistráta Úče ve 13. století.střed|bezrámu|100x100pixelůHassan Darjá KabírIsmáílita Hazrat Hassan Kabír Suhravardí (ca. 14. stol.) byl vnukem Hazrata Šáha Šamse Sabzwarího z Multánu. Žil v době Hazrata Makhdúma Džahániána Džahángašta. Známý byl svou zbožností a štědrostí.střed|bezrámu|130x130pixelůMahbúb Subhání; Músa Pák Šáhid (hrobka a mešita)Hrobka súfijského duchovního a mučedníka šejcha Sajjida Abúl- Hassana Músy Pák Šahída (1545/46–1601/02), s kopulí na půdorysu osmistěnu. Hrobka je prázdná, šejkovy ostatky byla přemístěny do mauzolea v Multánu.(obrázek) U ní trojlodní mešita krytá třemi kopulemi.střed|bezrámu|130x130pixelůAbdul-Kádir Gílání ÚčíSvatyně s hroby tři svatých mužů z rodiny Hazrata Abdul-Kádira Ghous-ul-Azama: Muhammada Ghous Bandagí Účího, Abdul-Kádira Bandagí Účího, a Abdul-Razaqa Účího.poblíž rezidence Sajjida Iftichára Hassana Gíláního(obrázek)
Poloha a klima Uch se nachází 84 km od metropole distriktu Bahávalpur. Město leží na rozsáhlé aluviální rovině při levém-jižním břehu řeky Čenáb. Na jihovýchodě se rozprostírá rozsáhlá poušť Čólistán.