Kašpar Noci – Fantazie na způsob Rembrandta a Callota (Gaspard de la Nuit — Fantaisies à la manière de Rembrandt et de Callot ) je sbírka básní v próze francouzského romantického básníka Aloysia Bertranda vydaná bez většího ohlasu až po jeho smrti roku 1842. Díky této sbírce je Bertrand považován za zakladatele žánru básně v próze ve francouzské literatuře.FRYČER, Jaroslav a kol. Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, S. 136-137.
Zapomenuté dílo bylo „znovuobjeveno“ Charlesem Baudelairem a Stéphanem Mallarmém. Baudelaira přímo inspirovalo k napsání Malých básní v próze. Vliv Bertanda na francouzskou literaturu byl pak nepřetržitý: od symbolismu a prokletých básníků až k surrealismu i k současné poezii.MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děi 1, A-L. Praha: Odeon 1988. S. 107-108.
Vznik sbírky a historie jejího vydání Bertrand pracoval na sbírce od roku 1828, velkou část napsal roku 1830 a definitivní podobu jí dal roku 1836, ale některé její části ho neuspokojovaly do konce života. Nemohl pro ni najít vydavatele a jejího vydání se nedočkal. Zemřel v naprosté bídě na tuberkulózu zhoršenou podvýživou 29. dubna roku 1841 v pařížské nemocnici Necker a pochován byl na hřbitově Montparnasse ve společném hrobě pro chudinu. O vydání sbírky se v listopadu roku 1842 zasloužili Bertrandův přítel, sochař David d’Angers, básník a nakladatel Victor Pavie a spisovatel Sainte-Beuve, který napsal předmluvu.MURRAY, Christopher John a kol. Encyclopedia of the Romantic Era 1760-1850. Taylor & Francis, Abingdon-on-Thames 2004. S. 84-85.
Ve vydání z roku 1842 chyběly Bertrandovy kresby, které si básník přál vidět do knihy vložené, a bylo v něm mnoho chyb, protože vzniklo na základě nedokonalé kopie textu sbírky pořízené manželkou Davida d’Angers z původního rukopisu uloženého u nakladatele Eugèna Renduela, který plánoval vydání sbírky již roku 1833, ale nakonec od záměru ustoupil. Chyby byly částečně opraveny ve vydání z roku 1925, které jeho vydavatel Bertrand Guégan založil na vlastní kopii pořízené z originálního rukopisu. První moderní kritické vydání knihy pak vzniklo až v roce 1980, ale bylo založeno na textu z Guéganova vydání. Teprve vydání z roku 2000 je založeno na originálním rukopisu, který získala Francouzská národní knihovna.Gaspard de la Nuit. Association pour la mémoire d' Aloysius Bertrand. Dostupné online
Název sbírky Již název sbírky je pro její pochopení významný. Gaspard, mužské jméno, je perského původu, kde se tento výraz doslovně vztahuje k muži, který má na starosti královské poklady. Gaspard noci nebo pokladník noci tak vytváří aluzi někoho, kdo má na starosti vše, co je drahocenné, ale i temné, tajemné nebo zasmušilé.BRUHN, Siglind. Images and Ideas in Modern French Piano Music: The Extra-Musical Subtext in Piano Works by Ravel, Debussy, and Messiaen. Stuyvesant, New York. Pendragon Press. s. xxviii.
Podtitul sbírky pak evokuje jak uklidňující, tak i děsivější aspekty noci. Na jedné straně stojí Rembrandtovo okouzlení jemnými odstíny temnoty, na straně druhé zmínka o Callotovi, který ve svých leptech zachycuje děsivé detaily války, smrti a bídy. Touto zmínkou autor vytváří přímou souvislost s E. T. A. Hoffmannem, německým romantickým skladatelem a básníkem, který ve svém díle zobrazuje nadpřirozené, groteskní a expresivně zkreslené motivy a který v letech 1814–1815 vydal Fantastické povídky po Callotově způsobu (Fantasiestücke in Callots Manier).
Struktura a obsah sbírky Úvod thumb|Portrét Maribase, postavy z básně Odlet na sabat (Départ pour le sabbat), ilustrace Aloysia Bertranda Dílo zahajuje obšírný úvod, v němž jsou básnické evokace středověkého Dijonu a jeho okolí zasazeny do vyprávění o tom, jak se autor, sedící na lavičce v jedné dijonské zahradě, dal do řeči s rozcuchaným starcem, který si k němu přisedl a jehož zevnějšek neprozrazoval nic než bídu a utrpení. Stařec v autorovi pozná básníka a hovoří s ním o tom, jak strávil svůj život hledáním smyslu umění a jeho prvků či principů. Prvním principem je podle něho cit, který mu byl odhalen objevem jakési malé knížečky s nadpisem Bůh a láska (Gott-Liebe). Druhým principem je idea, kterou chtěl najít zkoumáním přírody a pomíjivých lidských monumentálních staveb. Po třiceti letech studia, kterému obětoval své mládí, se začal zamýšlet nad tím, zda by principem ideje nemohl být Satan. Po noci, kterou strávil za bouře v dijonském chrámu Matky boží a kde se mu zdál děsivý sen, došel k závěru, že ďábel neexistuje, že umění existuje pouze v lůně Božím a že my jsme jen napodobiteli Stvořitele.BERTRAND, Aloysius. Kašpar Noci. Praha: Odeon 1989. Překlad Josef Heyduk. S. 7-26. [Dále jen Bertrand]
Pak starý cizinec vloží autorovi do ruky knihu, svůj vlastní rukopis, ve kterém se dle jeho vyjádření dočte o jeho pokusech najít nástroj, který vydává čistý a výrazný tón, o jeho snaze vytvořit na plátně neurčitou záři polosvitu a o jeho experimentech s harmonií a barvou, což vše byly jediné výsledky mnoha probdělých nocí. Říká, že si pro knihu zítra přijde a odchází psát svou závěť. Rukopis se jmenuje Kašpar Noci - Fantazie na způsob Rembrandta a Callota. Následující den se autor vrací do zahrady, aby knihu vrátil jejímu majiteli, který však nepřichází. Ptá se po panu Kašparovi Noci a dozvídá se, že je pravděpodobně v pekle, pokud není někde jinde, neboť je to samozřejmě ďábel. Na to autor říká: „Je-li Kašpar Noci v pekle, ať se tam upeče. Vydám jeho knihu.“ Jde o často používanou mystifikaci, kdy autor vystupuje jako vydavatel svěřeného díla.
Předmluva a dedikace Po tomto úvodu následuje předmluva od samotného Kašpara Noci a po ní věnování Victoru Hugovi. V předmluvě Kašpar Noci vysvětluje, že umělci jako Rembrandt a Callot představují dvě věčně protikladné tváře umění. První je tvář filozofa pohrouženého do modlitby a meditace o duchu krásy, vědy, moudrosti a lásky, který se snaží proniknout k symbolům přírody, druhá je okázalou postavou, která se pyšně prochází po ulici, tropí hluk v hospodách, miliskuje se s dcerami cikánů, přísahá jen na svůj rapír a jejímž hlavním zájmem je, má-li správně navoskovaný knír. Tuto dvojí personifikaci však Kašpar Noci doplnil básnickými meditacemi i o jiných umělcích, které však nepředložil jako formální literární teorii, neboť mu Séraphin nevysvětlil mechanismus svých stínových her a Polichinelle skryl před zvědavými diváky nit, která pohybuje jeho paží.Bertrand. S. 39-41.
Fantazie Kašpara Noci thumb|Ilustrace Julesa Fontaneze z roku 1903 k básni Tanec pod zvonem (La Ronde sous la cloche) Vlastní sbírka básní v próze, která následuje po dedikaci, nese název Fantazie Kašpara Noci (Les Fantaisies de Gaspard de la Nuit). Padesát jedna básní je rozděleno do šesti knih. způsobem, který navozuje dojem určitého druhu numerické mystiky: první tři knihy obsahují postupně klesající počet básní (11, 10 a 9 básní), zbývající tři knihy obsahují podobně rostoucí počet (6, 7 a 8). Existují tedy knihy s 6, 7, 8, 9, 10 a 11 básněmi. K těmto šesti knihám byly z iniciativy Victora Pavieho a Sainte-Beuva přidáno třináct básní (počet připomínající zlo zobrazené v mnoha příbězích) pod souhrnným názvem Různé pieçy vybrané z autorovy zásuvky (Pièces détachées. Extraites du portefeuille de l'auteur)Pieca [pjesa] (ps. též pieça), -y ž. (z fr.) kniž. drobné umělecké dílo (zprav. hudební n. literární): klavírní p.; taneční p. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český 2011. Dostupné online, které nebyly původně součástí sbírky, ale jsou jim podobné.Bertrand. S. 187.
Jednotlivé knihy mají vlastní náladu a tematické okruhy: Vlámská škola (École flamande) přibližuje atmosféru obrazů vlámských a holandských malířů. Stará Paříž (Le Vieux Paris) evokuje kratičkými příběhy život v dávné Paříži. Noc a její kouzla (La Nuit et ses prestiges) se zaměřuje na snovou tematiku. Letopisy (Les Chroniques) oživují příběhy ze starých kronik. Španělsko a Itálie (Espagne et Italie) spojuje dramatická vyprávění s nostalgií nepoznaných zemí. Silvae (Silves) obsahuje lyrická vyznání a reminiscence na rodný kraj.Slovo Silvae se odkazuje na starořímskou latinskou sbírku příležitostných básní od Publia Papinia Statia, které se dá přeložit jako Různé básně.
Bertrand se v díle snažil o vytvoření nového typu prózy a dosáhl sugestivního účinku novým přístupem ke zpracování víceméně běžných romantických motivů. Poetizace jazyka dosahuje záměrným opakováním slov vyjadřujících realitu, prolínáním hovorového jazyka s archaismy, cizojazyčnými výrazy, neologismy, změnami rytmu a uměním zkratky. Tím vším dosáhl fragmentárního postižení reality a autentického zobrazení svého vnitřního světa zaplněného melancholicko-poetickým sněním a neodbytnými nočními přízraky. thumb|Skřítek Scarbo na rytině Jacquesa Callota Básně jsou uváděny moty převzatými z různých literárních děl a vyznačují se pitoreskním zobrazováním, magickou atmosférou, fantastickou drobnokresbou, ironií i metaforami plnými malířské a hudební citlivosti. Kromě vlastních zážitků a obsesí autorovu imaginaci podněcují dobová romantická témata (středověký kolorit, hrady, zvonice, kláštery, dobrodruzi, lupiči, tuláci, historické výjevy, alchymie, satanismus, snové představy, víly, zlý, děsivý a agresivní skřítek Scarbo) a díla starších i novějších malířů vyznačující se burleskností, šerosvitem nebo dramatičností. Obrazy středověkých katedrál, pochmurných sabatů a ponurých popravišť s půlnočním rejem démonů se střídají s lyrickým viděním přírody a melancholickým sněním nad ruinami ztraceného světa zašlé slávy. Fantastické a nadpřirozené prvky jsou často korigovány autorovým ironickým odstupem Magická atmosféra středověku bývá zpochybňována groteskní glosou nebo pointou. Romantická emfatičnost, patos a sklon k sentimentalitě bývají včleněny do rámce burlesky nebo frašky.
Adaptace Roku 1908 složil francouzský skladatel Maurice Ravel suitu tří klavírních skladeb Gaspard de la Nuit: Trois poèmes pour piano d'après Aloysius Bertrand (Kašpar Noci: Tři básně pro klavír podle Aloysia Bertranda) inspirovaných třemi Betrandovými básněmi z jeho sbírky: Ondine (Vodní víla), Le Gibet (Šibenice) a Scarbo.Gaspard de la nuit, M.55 (Ravel, Maurice). Petrucci Music Library (IMSLP). Dostupné online
Roku 1965 namaloval belgický surrealistický malíř René Magritte inspirován básní Le Maçon (Zedník) obraz nazvaný Gaspard de la Nuit.Magritte, Rene. Bridgeman Education. Dostupné online
Roku 2017 vznikl ve Španělsku francouzský krátký film Gaspard de la Nuit - Indine na motivy básně Ondine (Vodní víla), režie Yambe Akka.Gaspard de la Nuit - Indine. Internet Movie Database (IMDb). Dostupné online
Česká vydání báseň Pastel (v originále Madame de Montbazon). In Moderní básníci francouzští. Praha: Josef R. Vilímek 1893. Překlad Jaroslav Vrchlický. Kašpar Noci. Brno: Atlantis 1935. Překlad Josef Heyduk. Kašpar Noci. Brno: Jan V. Pojer 1947. Překlad Josef Heyduk. Kašpar Noci. Praha: SNKLU 1965. Překlad Josef Heyduk. Kašpar Noci. Praha: Odeon 1989. Překlad Josef Heyduk.
Odkazy Reference
Poznámky
Externí odkazy
Gaspard de la nuit. Les Essentiels. Contenus associés à ce mot-clé. Bibliothèque nationale de France (BNF). Dostupné online
Kategorie:Básnická díla francouzské literatury Kategorie:Knihy z roku 1842 Kategorie:Romantická literární díla