Ves v pohraničí je české filmové drama z roku 1947. Podle scénáře Vladimíra Tůmy a Františka A. Dvořáka ho natočil režisér Jiří Krejčík.
Děj filmu Do obce Severov v českém pohraničí se stěhují noví obyvatelé, kterým byly přiděleny domy po odsunutých Sudetských Němcích. Jedním z nich je i Rudolf Zeman (Rudolf Široký), nově jmenovaný správce zdejší pily. Cestou potkává neznámého muže (Jan Pivec), který ho do vesnice doprovodí. Po příchodu na pilu neznámý Zemana zabije a začne se za něho vydávat.
Na nedalekém statku se usazuje rodina pražského zelináře Pavlase. Václav Pavlas (J. O. Martin) se stává předsedou místní samosprávy. Se svými spolupracovníky organizuje žně, přičemž se dostává do prvních konfliktů s usedlíky. Nepravý správce pily mezitím kšeftuje s německými překupníky a úšpěšně se vyhýbá spravedlnosti.
Pavlasův syn Josef (Rudolf Hrušínský) přichází na pilu, aby samozvaného správce požádal o zapůjčení koně. Během návštěvy objeví krabičku se zlatými šperky. Falešný Zeman se chce s Josefem o šperky rozdělit, ten však trvá na tom, že se nález musí oznámit. Vesničané začnou prohledávat své příbytky v naději, že se nějaké cennosti najdou i u nich.
Krátce na to se Pavlas zraní při výbuchu zapomenuté munice. Jeden z četníků (Vladimír Hlavatý) je svědkem toho, jak Josef před lékařem vytahuje peněženku, kterou před tím našel při jedné z návštěv pily. Peněženka je zjevně součástí sady, do které patří i pouzdro nalezené u zavražděného muže na pile.
Josef přichází v doprovodu četníků na pilu, aby tu konfrontoval domnělého správce. Při potyčce mu utrhne rukáv košile a vychází najevo, že má nepravý Zeman tetování příslušníků SS. Četníci bývalého nacistu zastřelí a konstatují, že vrahem skutečného správce pily byl právě on.
Hospodský Matějíček (Antonín Holzinger) se přichází Pavlasovi omluvit jménem svým i vesničanů, kteří na něj hleděli s nedůvěrou a do čela samosprávy místo něj prosazovali falešného pilaře.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Československé černobílé filmy Kategorie:Filmy z roku 1947 Kategorie:Filmy Jiřího Krejčíka