Nejkrásnější zahrada je soubor indických pohádek, který byl do češtiny přeložen Odolenem Smékalem a převyprávěn Janem Markem.
Obsah
Jedná se o svazek 82 pohádek, které pochází z více souborů hindských autorů, přinášející čtenáři jiný pohled na tuto barevnou, mnohovrstevnou zemi s bohatou kulturou. Pohádky jsou zábavné, často přinášejí poučení nebo zamyšlení, jejich hrdiny tvoří postavy z lidské i zvířecí říše. Jsou původem z různých regionů Indie, například z asámské, pandžábské, kašmírské, maráthské oblasti, avšak pro mnoho z nich byla základem Paňčatantra, kniha bajek a povídek s datem vzniku cca 300 až 200 let před naším letopočtem.Databáze knihNejkrásnější zahrada, 1967
Vybrané pohádky Moudrý vladař, Brahmán a převozník, Dva princové, Maharádža a holič, Myška a její přání, Pohádka o koze, Nejkrásnější zahrada.
Vydání
Tyto pohádky vyšly v Československou celkem 3x. První vydání v roce 1967 v Státním nakladatelství dětské knihy bylo zařazeno do edice Pohádky národů, jednalo se o osmý svazek v této edici. Druhé vydání vyšlo v nakladatelství Československý spisovatel v roce 1973 v edici Zlatý klíček a třetí vydání v roce 1979.
Historický vývoj pohádek
Původ pohádek v Evropě byl v prvním výkladu předpokládán tzv.monogenezi v oblasti dnešní Indie ve svazku bajek a povídek Paňčatantra. S ním přišel v 19. století německý filolog Theodor Benfey. Vzhledem k tomu, že ne všechny pohádkové tropy odpovídaly, předpokládal, že se do Evropy dostávaly různou cestou přes prostředníka – přes Mongoly, íránskou cestou. Postupně se od této teorie upouštělo, neboť jak vyplynulo z etnografických výzkumů u primitivních národů Ameriky, Polynésie či Afriky, objevovaly se zde podobné pohádkové tropy jako u těch evropských, což nedovedla migrační teorie vysvětlit; proto došlo k vzniku nové, tzv. antropologické teorie vzniku pohádek.KUBISKA, Dalibor. Mongolské pohádky. Bakalářská práce, vedoucí Kapišovská, Veronika. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav jižní a centrální Asie, 2008.
Další vydání indických pohádek
Indické pohádky a pověsti byly poměrně populární, byly vydávány v češtině již od roku 1877, v době první republiky to bylo vydání Indických pohádek v překladu Vincence Lesného z roku 1927, po 2. světové válce v roce 1945 byly převyprávěny Bohumilem Tožičkou, v roce 1957 přeložila indické pohádky a bajky Běla Tišlerová. Dalším významným pohádkovým počinem bylo vydání pohádek na základě pramenů v roce 2000 ve zpracování indoložky Elišky Merhautové.
V roce 1992 byly některé pohádky zpracovány ve slovenštině ve formě Večerníčků.Indické rozprávky
Reference
Kategorie:Indická literatura Kategorie:Pohádky Kategorie:Knihy z roku 1967