Epistemická nespravedlnost popisuje stav, kdy jedinec je poškozen v jeho roli poznávajícího subjektu neboli mluvčího. Křivda, které se dopouští posluchač, nastává v momentě, kdy nedojde k uznání tvrzení mluvčího jako pravdivého a tím nastává deficit věrohodnosti.
První autorkou, která přišla s pojmem Epistemická nespravedlnost, byla britská filozofka Miranda Fricker v roce 2007 ve své knize Epistemic Injustice: Power and the Ethics of Knowing. Autorka popsala dva základní druhy této nespravedlnosti. Oba druhy jsou ovlivněny epistemickými vztahy a sociální mocí. Sociální moc se dá definovat jako sociálně situovaná kontrola jednání druhých. Kontrola může být provedena ze strany konkrétních aktérů, ale také strukturálně. V epistemické nespravedlnosti hraje roli tzv. identitní moc. Tato moc je nehmotná. Ve společnosti vzniká a udržuje se pomocí mluvení a přemýšlení, pomocí něhož interpretujeme a zachováváme stereotypy a představy o tom, kým jsme ve společnosti, neboli o naší sociální identitě. náhled|Miranda Fricker 2016 Svědecká Nespravedlnost Svědecká nespravedlnost reprezentuje nejběžnější a nejzákladnější druh epistemické nespravedlnosti. Ke křivdě dochází během svědectví, v případě že mluvčímu není poskytnuta přiměřená důvěra ze strany posluchače. Nespravedlnost nastává, když posluchač na základě identitárního předsudku neoprávněně podkopává důvěryhodnost mluvčího.
Identitární předsudek je široce spojen s negativním podtextem, díky tomu, že posluchač investuje své emoce do eticky špatné představy. Tento předsudek je způsoben díky stereotypu, který se týká identity mluvčího. Předsudky mohou působit i pod úrovní našeho vědomí. Tento jev může vést k takzvané reziduální internalizaci, kdy člen diskriminované skupiny přijímá části ideologie, která protiřečí jeho racionálním přesvědčením. Ústředním případem je systematická nespravedlnost, kde identitní předsudek vede k nedostatku důvěryhodnosti a postihuje mluvčího v různých sférách jeho společenského života.
Svědecká nespravedlnost způsobuje dva typy újmy. Primárním typem je vnitřní újma. Ta postihuje subjekt v jeho základní lidské hodnotě a schopnosti poznání, dotýká se jedince na identitární úrovni. Sekundární neboli vnější újma, představuje následek nespravedlnosti a dělí se na praktickou újmu (například ztráta zaměstnání) nebo epistemickou újmu (která může vést k stereotypní hrozbě). Fricker zmiňuje i nadměrnou důvěryhodnost. Ta může být nevýhodná pro posluchače, ale neútočí na mluvčího a nezpůsobuje svědeckou nespravedlnost.
Genealogie spravedlnosti Svědecká spravedlnost je ctnost, která se vyvíjí souběžně s ctnostmi mluvčího, tj. přesností a upřímností. Jedná se o tři základní ctnosti pravdy a jejich účelem je stabilizovat vzájemnou lidskou důvěru. Zatímco přesnost a upřímnost reagují na motivy k podvodu a utajování, svědecká spravedlnost vzniká jako potřeba ke spolehlivé neutralizaci dopadu předsudků. Lidé jsou přirozeně náchylní k vytváření předsudků, a proto je zapotřebí svědecké spravedlnosti, bez její přítomnosti by docházelo k narušení sdílení informací a získávání a sdílení informací je základní lidskou potřebou.
Hermeneutická Nespravedlnost Hermeneutická nespravedlnost představuje více strukturovaný druh epistemické nespravedlnosti. Ke křivdě v tomto případě dochází kvůli tomu, že je mluvčímu odepřena důvěra v interpretaci jeho osobních sociálních zkušeností a názorů z důvodu nedostatku komunikačních a interpretačních zdrojů ve společnosti. Nespravedlnost nastává díky nerovnoměrnému rozdělení moci ve společenských komunikačních kanálech, kde jsou upřednostňovány narativy a zkušenosti výše postavených skupin. Křivda nemusí být způsobována konkrétními aktéry, ale narušuje srozumitelnost sdělení v rámci společnosti.
Náprava Nespravedlnosti Aby došlo k nápravě nespravedlnosti musí z pozice posluchače dojít k uvědomění a k rozvinutí jeho ctností. K nápravě dvou výše popsaných nespravedlností slouží dvě klíčové ctnosti. Ctnost svědecké spravedlnosti má za cíl neutralizovat identitní předsudek a vyžaduje zapnutí kritické reflexe. Ctnost hermeneutické spravedlnosti usiluje o aktivní korekci předsudků pomocí "epistemické pokory", čímž se kompenzuje znevýhodnění mluvčího.
Pojem odpovědného posluchače, který Fricker ve své knize popisuje, představuje posluchače, který je schopen přijímat svědectví přímo a bez myšlenkového zpracování, a za pomoci uplatnění racionální citlivosti, tím rozpoznává pravdivé informace.
Může dojít i k nevinné svědecké nespravedlnosti, kdy si lidé kvůli kulturně-historickému kontextu neuvědomují existenci určitých sociálních konceptů. Dle Fricker se jedná o formu epistemické a morální smůly, kdy lidé nemohou být viněni, jelikož koncept, který subjekt zažívá, ještě ve veřejném diskurzu nemá vlastní pojem.
Odkazy
Reference
Kategorie:Humanitní a společenské vědy Kategorie:Sociologie Kategorie:Nespravedlnost Kategorie:Epistemologie