Mzdy za domácí práce (anglicky Wages for housework) je hnutí, které vzniklo na počátku 70. let v Itálii jako radikální feministická iniciativa, která hlásala, že domácí práce žen je skutečná práce, jenž umožňuje fungování kapitalistické ekonomiky. Hlavními postavami začátku hnutí byly Mariarosa Dalla Costa, Silvia Federici a Selma James.

Hnutí tvrdilo, že práce v domácnosti (péče o děti, úklid, vaření apod.) není přirozeným posláním ženy, ale je způsobem ekonomického vykořisťování žen.

Historie Kampaň Mzdy za domácí práce vznikla v roce 1972 pod hnutím Mezinárodní feministické sdružení (International Feminist Collective) a svého vrcholu dosáhla v roce 1977. Na jejím vzniku se podílely ženy, které rozpoznaly důležitost jejich práce, jež byla neplacená, podceněná a brána jako samozřejmá. Převážně zakladatelky se jmény Silvia Federici, Selma James a Mariarosa Dalla Costa, dále také teoretičky Maria Mies a Claudia von Werlhof, spojily marxisticko-feministické myšlenky, aby vytvořily toto hnutí.

Rozdíly mezi platy byly značné, převážně u žen jiné rasy než bílé. Hnutí tedy zahrnovalo nejen bílé heterosexuální ženy, ale také homosexuální ženy, ženy jiných ras a hlavně ženy s profesemi, které byly chápány jako méně hodnotné (např. číšnice, šičky, uklízečky, atd.). Kampaň podporovala shromáždění, přednášky či demonstrace, aby se další ženy mohly nadále dovídat o hnutí a jeho cílech.

Některá feministická hnutí odmítala strategie Mzdy za domácí práce, jelikož jej brala jako krok zpět v boji o rovnost mezi ženami a muži a odmítnutí normalizace ženských domácích prací.

V letech 1972 až 1977 Mezinárodní feministické sdružení teprve rozkvétalo a po roce 1977, kdy spousta podskupin toto hnutí opustila a pokračovala pod jinými názvy, se snažilo o rekonstrukci svých cílů a myšlenek. Potom již název Mezinárodní feministické sdružení nebyl používán. Za podnět rozpadu se pokládá nedostatečné financování feministických hnutí a nevyřešená otázka vedení.

Cíle Jedním z cílů hnutí byla mezinárodnost, proto mezi aktivistky patřily skupiny z Itálie, Kanady, USA, Německa či Švýcarska. Myšlenky feministických hnutí přispěly k nápadu Mzdy za domácí práce, jelikož ženy nebyly vůbec či velmi špatně placeny za práci navíc, kterou vykonávaly. Cílem hnutí byly spravedlivé příjmy žen za domácí práce a uznání domácích prací jako plnohodnotných, které by měly být oceněny.

Zásadní postavy a publikace

Mariarosa Dalla Costa a Selma James

Women and the Subversion of the Community (1972) Jedná se o první zásadní manifest hnutí, který pokládal ideologické základy požadavku na mzdu za domácí práci. Mariarosa Dalla Costa a Selma James z marxisticko-feministické pozice popisovaly to, že ženy nejsou utlačované pouze kulturními očekáváními, ale hlavně ekonomickou strukturou kapitalismu. Autorky tvrdily, že kapitalismus nestojí pouze na placených zaměstnáních, ale také na reprodukční práci, tedy práci převážně žen, jako je vaření, uklízení a výchova dětí. Dále se v manifestu píše, že fakt, že je tato práce neplacená, dělá ženy ekonomicky závislé na mužích, a tím pádem to omezuje jejich ekonomickou svobodu a dělá z nich samostatnou vykořisťovanou třídu. Jako prostředek vykořisťování žen vidí autorky i samostatnou instituci rodiny, která podle nich nemá romantický ani přirozený základ, ale slouží jako nástroj k izolaci žen mimo veřejnou sféru. Autorky dále v manifestu definovaly, že požadavek na mzdy za domácí práci není požadavkem ekonomickým, ale politickým, jelikož je prvním krokem na cestě k ženské nezávislosti a bourání tradičních genderových rolí.

Silvia Federici

Wages against Housework (1975) Silvia Federici ve své eseji, která je pravděpodobně nejpopulárnějším dílem hnutí, navazuje na myšlenky Dalla Costy a James. Federici souhlasila s postojem, že se kapitalismus opírá o neplacené domácí práce žen, k myšlenkám Dalla Costy a James však přidala historický aspekt toho, že kontrola ženského těla a vykořisťování žen a jejich práce sahá až do raného kapitalismu, ještě více tak propojila hnutí Mzdy za domácí práce s antikapitalistickým hnutím. Také přidává kontext rasový, upozorňuje na to, že neplacená reprodukční práce je ještě větším problémem v zemích globálního jihu (Mariarosa Dalla Costa a Selma James mluvily primárně o Evropě).

Současné problémy a studie V kontextu 21. století lze pozorovat přesun od původní myšlenky platového ohodnocení za domácí práce k všeobecnému zaměření na péči spojenou s rodinou.

From wages for house work to self-care: feminist perspectives on the care economy (2024) To se projevilo například ve Velké Británii, kde skrze myšlenku „Big society“, prosazovanou bývalým britským premiérem Davidem Cameronem, došlo k privatizaci péče, tedy přenesení zodpovědnosti ze státu na občany a soukromý sektor. Tato úprava, která způsobila, že se péče stala komoditou, vedla ke zvýšení tlaku na ženy, protože musely vykonávat práci, která byla dříve zajištěna státem. S tímto tématem je často spojen pojem BAME ženy, neboli Black, Asian and Minority Ethnic, které obvykle jsou těmto problémům vystaveny nejvíce, například kvůli odlišné výši dávek.

Understanding the unpaid work roles amongst households, during COVID-19 Neplacené práce během pandemie covidu-19 byly dalším z případů. Studie dokázují, že péči způsobenou vlivy pandemie, ať už karantény samotné, omezení služeb nebo zdravotních problémů s tím spojených, zdarma prováděly zejména ženy.

Care and careers: Gender (in)equality in unpaid care, housework and employment Dalším problémem, kterému ve 21. století pečující ženy čelí, je omezení jich samotných kvůli investici času do pečování zejména o rodinu a blízké. Ženy se kvůli pečující roli nemohou věnovat péči o vlastní zdraví, či svůj well-being. V tomto kontextu se využívá pojem náklady obětované příležitosti, tj. že ženy platí za vykonanou pečující práci ztrátou příležitostí.

Odkazy

Reference

Kategorie:Feminismus Kategorie:Odborové organizace Kategorie:Marxistické feministky Kategorie:Mzdy Kategorie:Ženy bojovnice