Kognitivní kapitalismus je teorie, kterou se věda snaží vysvětlit nový způsob akumulace po krizi průmyslového kapitalismu v 70. letech 20. století.
Historie konceptu Koncept vychází z francouzské školy regulace (École de la régulation), jejíž základy položil Michel Aglietta ve své diplomové práci A theory of capitalist regulation v roce 1976, ve které popisuje vývoj kapitalismu ve Spojených státech amerických.
Pojem „kognitivní kapitalismus“ byl poprvé zmíněn francouzsko-italským výzkumným týmem ISYS-Matisse pod Univerzitou Paříž 1 Panthéon-Sorbonne na kolokviu v Amiens v roce 1999.
Akademiky, kteří se podíleli na jeho tvorbě, byli mezi jinými:
Bernard Paulré, francouzský ekonom; Maurizio Lazzarato, italský sociolog a filozof, který zavedl v roce 1996 pojem nehmotná práce ve stejnojmenné eseji; Yann Moulier Boutang, francouzský ekonom a Carlo Vercellone, italský profesor zabývající se historií ekonomie a ekonomickou sociologií.
Dále byl koncept rozvinut na Fóru regulace v Paříži v říjnu 2001, které se konalo za účelem výměny informací a navození spolupráce mezi akademiky zabývajícími se transformací ekonomiky, konkrétně v rámci školy regulace. Představen byl v rámci výzkumného programu s názvem Kognitivní kapitalismus jako východisko z krize průmyslového kapitalismu (fr. Le capitalisme cognitif comme sortie de la crise du capitalisme industriel).
Charakteristika Teorie kognitivního kapitalismu je založena na představě, že v moderní podobě kapitalismu hraje oproti industriálnímu kapitalismu mnohem větší roli při akumulaci kapitálu tvorba a využívání znalostí než samotná průmyslová výroba. Na rozdíl od ostatních teorií, které pracují s tímto pozorováním (např. znalostní ekonomika), se zaměřuje na marxistickou analýzu dopadů tohoto přechodu na dělbu práce a jak se změnila podoba třídního boje v rámci kapitalismu.
Klíčovým bodem této teorie je vysvětlení historického vývoje kapitalismu a rozdílů třídních vztahů v jednotlivých fázích. Jeden z hlavních představitelů teorie kognitivního kapitalismu Carlo Vercellone rozlišil tři fáze kapitalismu: merkantilistický, industriální a tranzici ke kognitivnímu kapitalismu.
Industriální kapitalismus, který zahrnuje i tzv. fordismus, jeho vrcholnou formu, se vyznačuje akumulací kapitálu ve velkých továrnách, postupnou separací intelektuální a manuální práce a zaměřením na produktivitu práce. Přechod ke kognitivnímu kapitalismu byl podle Vercelloneho zahájen tzv. sociální krizí fordismu – krizí mzdových vztahů mezi dělníky a kapitálem. Tato krize měla více příčin, např. větší potřebu dělnické autonomie a šíření znalostí prostřednictvím masového vzdělávání. Mezi nimi podle Vercelloneho hraje strukturální roli také expanze sociálních systémů a jejich jednotlivých institucí (např. sociálních dávek a většího omezení pracovní doby), které nepřímo umožnily nevídané rozšíření znalostí mezi dělníky.
Dělba práce je jeden ze stěžejních znaků, které kognitivní kapitalismus odlišují od ostatních fází kapitalismu. Zatímco v industriálním kapitalismu byla hierarchická pracovní kooperace jen jeden z jeho důsledků, v kognitivním kapitalismu vzniká hodnota především prostřednictvím kooperace.
Dalším charakteristickým rysem je role internetu jako zprostředkovatele síťové formy organizace. Dělba práce se tak díky internetu posunuje z hierarchické podoby industriálního kapitalismu k podobě kooperativní.
Politické implikace Kognitivní kapitalismus proměňuje podmínky společenského konfliktu, tvorby veřejných politik a kolektivního jednání tím, že přesouvá hlavní zdroje hodnoty, moci a kontroly ke znalostem a nemateriální neboli kognitivní práci. Politické důsledky se proto týkají zejména režimu duševního vlastnictví, podoby práce, sociálního státu a regulace digitálních platforem.
Duševní vlastnictví V podmínkách kognitivního kapitalismu se duševní vlastnictví stává jedním z hlavních nástrojů akumulace, protože umožňuje proměnit nehmotné znalosti na zdroj dlouhodobého zisku. Kritici upozorňují na problém, že rozsáhlé patentové a licenční režimy mohou inovaci spíš brzdit než podporovat, protože se tak zvyšují bariéry vstupu a posiluje se moc velkých korporací, zejména v oblasti farmaceutik, informačních, komunikačních a finančních technologií. Z toho plynou politické návrhy na reformu: zkracování doby patentové ochrany, rozšíření výjimek a volného užití, podpora otevřeného přístupu ve vědě a výzkumu a kombinace veřejného financování s povinným otevřeným licencováním výsledků.
Platformní práce Kognitivní kapitalismus je spojen s růstem kognitivní, digitální a platformní práce, která je flexibilní, ale na druhou stranu často prekérní, s přenosem rizik a nákladů z firem na jednotlivé pracovníky a zaměstnance. Výzkumy zdůrazňují, že platformy, zejména v dopravě, službách či crowdworkingu, využívají algoritmické řízení, fragmentaci úkolů a smluvní status „samostatně výdělečné činnosti“, což oslabuje klasické formy kolektivního jednání a sociální ochrany. Jako politická odpověď se proto objevují návrhy na rozšíření pracovněprávních a sociálních práv i na platformní pracovníky a freelancery, posílení práva na kolektivní jednání a celkovou regulaci platforem, včetně vyšší transparentnosti algoritmů a datového zpracování.
Globální nerovnosti V globální perspektivě je šíření kognitivního kapitalismu prostorově nerovnoměrné. Kognitivní kapitalismus prohlubuje rozdíly mezi zeměmi, které kontrolují klíčová znalostní centra a režimy duševního vlastnictví, ve srovnání se zeměmi závislými na licenci technologií a exportu levné práce. Dalším důsledkem je i jev tzv. odlivu mozků, kdy vysoce kvalifikovaní pracovníci migrují do zemí s lepšími podmínkami pro výzkum a inovace, což oslabuje rozvojové kapacity zemí původu.
Klíčoví teoretici
Yann Moulier Boutang Yann Moulier Boutang (* 1949) je francouzský ekonom a filozof působící na univerzitách ve Francii i v Itálii. Přispěl k pojetí kognitivního kapitalismu zejména jako proměně logiky akumulace, v níž se produkční jádro přesouvá k procesům učení, inovace a generování externalit.
V Cognitive capitalism zdůrazňuje, že rozhodujícím zdrojem hodnoty se stává schopnost ekonomických subjektů zapojit se do kooperativní činnosti, která není omezena hranicemi podniku. Klade dále důraz na fenomén „opylování“ – tedy rozptylového, obtížně kontrolovatelného vytváření hodnoty, které vzniká v sociálních interakcích, mobilitě a kreativitě pracovníků. Inspiruje se také biologickými a ekologickými modely, aby popsal, jak kapitál zachycuje tyto nehmotné proudy znalostí. V jeho pojetí už nejde o klasické vykořisťování pracovní doby, ale o přivlastňování společenské inteligence jako celku.
Carlo Vercellone Carlo Vercellone (* 1959) je italský ekonom a historik ekonomického myšlení, působící na Univerzitě Paříž VIII, známý analýzami transformace forem kapitalistické akumulace.
Teoretický rámec kognitivního kapitalismu formuluje na základě dlouhodobé analýzy transformace režimů Zdůrazňuje, že dnešní ekonomika se vyznačuje rostoucí nesouměřitelností mezi tradičním pojetím hodnoty a procesy produkce, které jsou rozptýlené, spolupracující a vnitřně nehierarchické. Vercellone navazuje na marxistickou tradici, zejména na koncept všeobecného intelektu, jehož význam aktualizuje v kontextu finančního kapitalismu a hegemonie znalostních činností. Charakteristickým rysem současnosti je podle něj napětí mezi společenským charakterem tvorby hodnoty a soukromým přivlastňováním výsledků, což vede k hlubší krizi forem odměňování, sociální ochrany a organizace práce.
Další teoretici Maurizio Lazzarato (* 1955) je italský sociolog a filozof žijící v Paříži, proslulý analýzami nehmotné práce a politiky dluhu. Významně rozšířil diskusi o kognitivním kapitalismu díky své analýze nehmotné práce, kterou chápe jako činnost produkující nejen informace, ale i sociální vztahy, formy subjektivity a afektivní dynamiky. Nehmotná práce se tak stává jádrem současné produkce, protože kapitál usiluje o zachycení kreativity a komunikace odehrávající se mimo tradiční ekonomické struktury.
Michael Hardt (* 1960) je americký politický filozof působící na Duke University, známý spoluprací s Antoniem Negrim na analýze globální politické moci.
Antonio Negri (1933–2023) byl italský filozof a politický teoretik spojený s autonomistickým marxismem a proslulý studiem práce, moci a kolektivního jednání.
Michael Hardt a Antonio Negri ve své práci Empire rozvíjejí koncept biopolitické produkce, kde hranice mezi ekonomickým a společenským mizí. Moderní kapitalismus je podle nich založen na řízení života jako celku, a proto zdrojem hodnoty není pouze práce, ale samotná reprodukce sociálních vztahů. Jejich přístup rozšiřuje teoretické chápání kognitivního kapitalismu směrem k analýze nadnárodní moci a nových forem kolektivního jednání.
Odkazy
Reference
Literatura MOULIER-BOUTANG, Yann; EMERY, Ed. Cognitive Capitalism. Cambridge, UK ; Malden, MA: Polity Press 240 s. 2011. , . FUMAGALLI, Andrea; GIULIANI, Alfonso; LUCARELLI, Stefano a VERCELLONE, Carlo. Cognitive Capitalism, Welfare and Labour: The Commonfare Hypothesis. Routledge, 2019. .
Související články Kapitalismus Fordismus Postfordismus Znalostní ekonomika
Kategorie:Kapitalismus Kategorie:Ekonomické teorie