Anežka Vidmanová, roz. Schmidtová, později Šmídová (22. říjen 1929 Mladá Boleslav – 25. červenec 2010) byla česká literární historička, latinská medievistka, filozofka, překladatelka, editorka zejména latinských spisů Mistra Jana Husa, vedoucí vědecká pracovnice Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV a přední pracovnice v oboru latinské středověké literatury. Zanechala po sobě významné dílo v rámci husitského bádání, přinesla nové poznatky k životu a dílu M. Jana Husa a dalším osobnostem lucemburských Čech husitského období, a značně přispěla k rozvoji bádání v oblasti latinské a české filologie. Své dílo publikovala také cizojazyčně, umožnila tedy cestu k poznání svých objevů rovněž zahraničním badatelům. Anežka Vidmanová patří k nejuznávanějším českým medievistům současnosti.
28. října 2009 předložil Senát Parlamentu České republiky návrh o udělení medaile Anežce Vidmanové Za zásluhy. Kanceláří prezidenta České republiky k tomuto návrhu nebylo přihlédnuto.
Život Anežka Šmídová se narodila 22. října 1929 v Mladé Boleslavi do rodiny strojního zámečníka Oskara Schmidta (1902–1983). V Mladé Boleslavi získala základní vzdělání a po přestěhování rodičů (z důvodu dočasného pracovního přeložení otce) navštěvovala v letech 1940–1945 reálné gymnázium v Brně-Husovicích. Studium následně dokončila maturitou v roce 1948 na reálném gymnáziu v Mladé Boleslavi. Kvůli svému dlouhodobému zájmu o staročeskou a antickou literaturu, společně s hlubokou znalostí latiny, se zapsala po maturitě ke studiu oborů čeština a latina na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Dospělá Anežka Šmídová uzavřela sňatek s Ladislavem Vidmanem, odborníkem na antiku. Oba byli pracovníky Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV. S manželem měla dvě dcery. Dne 19. března 1965 se do rodiny klasických filologů narodila hispanistka a překladatelka Anežka Charvátová. Dcery vychovávali ve striktně antikomunistické výchově.
Ladislav Vidman byl katolíkem, Vidmanová se rozhodla ke katolictví konvertovat. Společně se manželé věnovali katolickému životu ve formě nedělních návštěv kostela, což nebylo ze strany režimu vítané. Na udání souseda činného v uliční organizaci Komunistické strany bylo řečeno, že "lidé, co chodí v neděli do kostela, nemůžou mít velký doktorát", bylo tedy zabráněno posunu ve Vidmanově vědecké kariéře. Vidman však na vědu nezanevřel, nadále se věnoval spolupráci s řadou klasických filologů ze světa. Manželé často ve svém domovu otevírali dveře mnoha zajímavým zahraničním návštěvám, zejména vědcům z Itálie a Francie. Na návštěvy zahraničních vědců v rodinném bydlišti vzpomíná dcera Anežka.
Dílo Během studia na filozofické fakultě se Vidmanová setkala s významnými akademiky té doby, jejími profesory byl např. bohemista Antonín Škarka a klasičtí filologové Antonín Salač, Karel Svoboda a Bohumil Ryba. Vidmanové akademický talent byl od začátku zřejmý, proto byla Vidmanová zaměstnána prof. Salačem ve svém nově založeném Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská ČSAV (dále jen Kabinet). Za svou práci Ohlas českého rybníkářství v latinské literatuře humanistické dosáhla doktorátu filozofie (PhDr.) a stala se kmenovou pracovnicí Kabinetu. V roce 1960 získala obhájením práce Burleyovy Životy starých filozofů a jejich české překlady rovněž hodnost kandidáta filologických věd. V této době se její odborné působení rozrůstalo do mnohostranné vědecké a publikační činnosti, směřované především na půdu husitského bádání vydáváním latinských spisů M. Jana Husa.
V roce 1958 vydala Vidmanová náročnou edici Husových kázání (sermones), promluv při promocích (recommendationes) a rektorských promluv (positiones), souhrnně nazvanou Husovy univerzitní promluvy. Své dílo sama překonala vydáváním Husových spisů v akademické řadě Opera Omnia, které vyšly po dílech v letech 1959, 1972 a 1982. Husovy spisy doprovázela rovněž řada doprovodných analytických studií, které byly výsledkem dokonalé práce s rukopisy a návaznou textovou kritikou s využitím metod řady medievistických disciplín.
V Kabinetu se podílela na školení aspirantů, když ve svém textově-kritickém semináři předávala znalosti mladším kolegům a kolegyním. Působila rovněž v různých komisích, např. v Komisi pro vydávání spisů M. Jana Husa. Angažovala se také v Jednotě klasických filologů (JKF), kde šestnáct let, až do roku 1976, vykonávala funkci tajemnice časopisu Zprávy JKF.
21. října 1981 se v Táboře odehrála interní porada historiků a specializovaných editorů na téma všeobecně platných norem vydávání středověkých pramenů. Inicioval ji František Šmahel, který výsledek shrnul do čtyř základních okruhů otázek v anketě, které byly následně předloženy jednotlivým odborníkům. Byla to právě Anežka Vidmanová, kterou Šmahel požádal o shrnující zformulování získaných názorů, a rovněž o vlastní příspěvek. Vidmanová na toto jednání reagovala ve svém pojednání K vydávání latinských textů české provenience ze 14. a 15. století (1983).
Vidmanové zájem o středověkou filologii a literaturu má rozsah bez žánrových či jazykových hranic, se zřejmým akcentem na literaturu bohemikální a středoevropskou lucemburské doby. Oplývá značnou odbornou zdatností při náročném studiu rukopisných textů. Antologie Laborintus (1994), která obsahuje 17 esejů z období 1961 až 1992 ukazuje, jaký smysl měla Vidmanová pro heuristiku, kodikologické metody a kombinační a kritické pracování s daným materiálem. Byla schopna přesného posuzování pramenů, stanovení jejich originality či odhalování závislosti na antických či středověkých autorech. Součástí její vědecké činnosti byla rovněž spolupráce na společných dílech medievistů odlišně zaměřených, např. kritická edice Jistebnického kancionálu (2005), která svědčí o přesahu do oblasti památek české hudební kultury.
Navzdory hluboké vědecké práci se věnovala také popularizaci vědy, podílela se na dílech přibližujících středověkou latinskou literární tvorbu širší veřejnosti jako překladatelka či spoluredaktorka, především je však opatřovala předmluvami. Tím napomáhala jejich všestrannému zpřístupnění nebo lepšímu pochopení ve všech dobových souvislostech. Těmi jsou třeba publikace Písně žáků darebáků (1971, 1979), Boëthius, Poslední Říman (1982), Zlatá legenda (Legenda aurea) Jakuba de Voragine (1984) nebo reprezentativní antologie středolatinské poezie Sestra Múza (1990). Účastnila se také kolektivních děl encyklopedického charakteru, např. Encyklopedie antiky (1973), Antika a česká kultura (1978), společně s Evou Kuťákovou vedla vznikající Slovník latinských spisovatelů (1984, 2004).
Výběrová bibliografie
Positiones recommendationes sermones (1958) Sermones de tempore qui Collecta dicuntur (1959) Burleyovy Životy starých filosofů a jejich české překlady (1962) Quinque claves sapientiae (1969) Passio Domini nostri lesu Cristi (1973) Encyklopedie antiky (1973) Antika a česká kultura (1978) Umění 13. století v Českých zemích (1983) K vydávání latinských textů české provenience ze 14. a 15. století (1983) Slovník latinských spisovatelů (1984) – spolupráce s Evou Kuťákovou Legenda aurea: Jakub de Voragine (1984) Leccionarium bipartitum Pars hiemalis (1988) Sestra múza: světská poezie latinského středověku (1990) Laborintus: Latinská literatura středověkých Čech (1994) Disciplina clericalis: výchova žáků (1997) Listy na Husovu obranu z let 1410–1412: konec jedné legendy? (2005) Jistebnický kancionál (2005) K vydávání bohemikální literatury z doby předhusitské (2009)
Odkazy
Reference
Soupisy celkové bibliografie
FIALOVÁ, Eva. K životnímu jubileu Anežky Vidmanové. In: Folia historica bohemica. Roč. 12, 1988, č. 1, str. 455–470. Dostupné z: https://www.digitalniknihovna.cz/knav/view/uuid:78363a93-4a04-11e1-1586-001143e3f55c?page=uuid:b298c865-4c63-4fb4-ada4-3ee60931fb47 KOPIČKOVÁ, Božena: Anežka Vidmanová (22. 10. 1929–25. 7. 2010). [Bibliografii sestavily] Václava Horčáková, Kristina Rexová. Český časopis historický. Roč. 109, 2011, č. 1, s. 166–168. Dostupné z: https://www.digitalniknihovna.cz/knav/view/uuid:995d0562-5a8e-457a-9c5e-ccd17e745c5b?article=uuid:42933fb6-d99a-47db-8995-90f63de3b0e0
Literatura
FIALOVÁ, Eva. K životnímu jubileu Anežky Vidmanové. In: Folia historica bohemica. Roč. 12, 1988, č. 1, s. 455–470. Dostupné z: https://www.digitalniknihovna.cz/knav/view/uuid:78363a93-4a04-11e1-1586-001143e3f55c?page=uuid:b298c865-4c63-4fb4-ada4-3ee60931fb47 JIROUŠKOVÁ, Lenka. Za Anežkou Vidmanovou. In: Česká literatura. Roč. 58, 2010, č. 6, s. 805–813. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/42687692?seq=1 KOPIČKOVÁ, Božena: Anežka Vidmanová (22. 10. 1929–25. 7. 2010). [Bibliografii sestavily] Václava Horčáková, Kristina Rexová. Český časopis historický. Roč. 109, 2011, č. 1, s. 166–168. Dostupné z: https://www.digitalniknihovna.cz/knav/view/uuid:995d0562-5a8e-457a-9c5e-ccd17e745c5b?article=uuid:42933fb6-d99a-47db-8995-90f63de3b0e0 VIDMANOVÁ, Anežka. Slovo na závěr. In: Vidman, Ladislav: Můj italský rok. [eds. Anežka Vidmanová; Jří K. Kroupa] Praha: KLP – Koniasch Latin Press, 2000, s. 87–100.
Externí odkazy
Paměť národa: O dceři Anežce Charvátové
Kategorie:České filoložky Kategorie:Čeští klasičtí filologové Kategorie:Badatelky klasických studií Kategorie:České literární historičky Kategorie:Čeští spisovatelé vědecké literatury Kategorie:Editoři historických pramenů Kategorie:Medievalisté Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:České překladatelky Kategorie:Čeští překladatelé z latiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Narození v roce 1929 Kategorie:Narození 22. října Kategorie:Narození v Mladé Boleslavi Kategorie:Úmrtí v roce 1010 Kategorie:Úmrtí 25. července Kategorie:Ženy