Teorie sociálního usuzování (social judgment theory) jsou psychologické teorie popisující, jak jedinci chápou a posuzují argumenty na základě svých stávajících přesvědčení a postojů. V případě, že jsou lidé konfrontováni s novými myšlenkami, hodnotí jejich přijatelnost v porovnání se svými stávajícími názory. Na jejich formování mají vliv tři klíčové faktory: jejich kotva, alternativy a zapojení ega. Tato teorie odvozuje svou metodologii ze sociálních teorií týkajících se úsudku a rozhodování.
Historie vzniku Teorie se začala utvářet na přelomu 50. a 60. let 20. století, kdy se psychologové snažili popsat proces posuzování informací v situacích nejistoty. Výzkum se opíral o práci Egona Brunswika, který zkoumal, jak lidé vyhodnocují podněty pomocí osobních referenčních bodů. Dále na tyto poznatky navázali Muzafer Sherif, Carl Hovland a Carolyn Sharif. Zkoumali kognitivní struktury a vnitřní kritéria, která lidé uplatňují k vyhodnocení sdělení. Své výsledky, že nová sdělení lidé vyhodnocují pod vlivem dosavadního názoru (tzv. kotvě), sepsali ve své práci Social Judgment: Assimilation and Contrast Effects in Communication and Attitude Change. Tato teorie se stala jedním z klíčových přístupů k popsání toho, proč lidé reagují na stejné argumenty odlišně.
Proces rozhodování Teorie sociálního usuzování zkoumá a vysvětluje, jak lidé podvědomě hodnotí přesvědčovací sdělení nebo nové nápady a myšlenky, na základě svých již existujících postojů. dále pak rozvíjí, jak toto hodnocení určuje, zda sdělení přijmou, odmítnou, či zůstanou neutrální. Součástí teorie jsou základní pojmy: kotva, alternativy a míra osobního zapojení. Kotva je názor jedince k dané otázce. Při styku s novým sdělením může dojít k odchylce od kotvy, ale nebude se od ní výrazně lišit. Odchylky se rozdělují do 3 sfér: sféra přijetí, sféra odmítnutí a sféra nezávaznosti. Sféra přijetí označuje limit interpretací, které člověk uznává za vhodné. Sféra odmítnutí zahrnuje názory, které jedinec neuznává. Poslední sféra, neangažovanost, označuje neutrální postoj ke sdělení. Míra osobního zapojení určuje výší důležitosti sdělení pro jedince. Čím je daná věc pro člověka důležitější, tím větší je jeho sféra odmítnutí. Větší míra osobního zapojení při rozhodování snižuje šanci na změnu názoru.
Shrnutí procesu rozhodování v rámci teorie sociálního úsudku:
Vyslechnutí sdělení a porovnání s vlastní kotvou Rozdělení podle 3 sfér: Ve sféře přijetí je sdělení vnímáno jako rozumné a je možné přiblížení se k němu směrem od vlastní kotvy Ve sféře odmítnutí může dojít k tzv. boomerang efektu – dojde k eskalaci původního postoje člověka V případě zařazení do sféry neangažovanosti je největší šance na změnu názoru
Aplikace Aby se člověk vyhnul přílišnému vlivu své kotvy, je dobré, aby věděl, jaké postoje má pevně dané a kde je otevřený jiným názorům. Pomáhá pracovat s mírně odlišnými pohledy, protože extrémní stanoviska lidé často odmítnou bez přemýšlení. Při hodnocení informací je užitečné držet se faktů, ne emocí, a dávat si pozor, zda nějaký názor nepřijímáme jen proto, že potvrzuje to, čemu věříme. Pokud člověk mění postoj nebo diskutuje s ostatními, většinou fungují spíš malé, postupné ústupky než radikální změny.
Reference
Kategorie:Sociologie Kategorie:Psychologické disciplíny