Marguerite Bourgeoys, C.N.D. (17. dubna 1620, Troyes – 12. ledna 1700, Ville-Marie) byla francouzská římskokatolická řeholnice působící v Nové Francii, zakladatelka a členka kongregace Sester Notre Dame z Montréalu. Katolická církev ji uctívá jako světici.

Život vlevo|náhled|Portrét od Pierra Le Bera (1700)

Raný život Narodila se dne 17. dubna 1620 v Troyes ve starobylé provincii Champagne ve Francouzském království jako šestá z dvanácti dětí Abrahama Bourgeoyse a Guillemette Garnier. Pokřtěna byla ještě v den svého narození.

V patnácti letech vstoupila do laického sdružení při klášteře augustiniánských kanovnic, které vyučovalo chudé dívky a posílalo je do kláštera, jelikož tamní sestry klášter neopouštěly a věnovaly se výuce pouze v něm. V roce 1652 navštívil Paul de Chomedey svoji sestru, augustiniánskou kanovnici, v Troyes. Přitom se setkal Marguerite Bourgeoys, a pozval ji do Nové Francie, aby zde založila školu. Svůj úkol přijala na počátku roku 1653 a spolu s přibližně 100 kolonisty z Francie vyplula na lodi Saint-Nicholas.

Odchod do kolonie Po svém příjezdu do přístavu v Quebécu jí bylo nabídnuto ubytování u uršulink ve Ville-Marie. Nabídku odmítla začala žít po boku chudých osadníků. Kolonie byla tak malá, že se brzy seznámila prakticky s každým.

Během těchto raných let iniciovala budování mnoha institucí. V roce 1657 zorganizovala vznik pracovní skupiny pro stavbu prvního stálého chrámu ve Ville-Marie, kaple Notre-Dame-de-Bonsecours. V dubnu 1658 jí Paul de Chomedey, zakladatel Ville Marie, poskytl prázdnou kamennou stáj, která měla sloužit jako školní budova pro její studenty. To byl začátek veřejného školství v Montréalu.

Brzy poté, co obdržela stáj, odcestovala do Francie, aby najala další ženy, které by v kolonii sloužily jako učitelky. Tento cíl spojila s poskytnutím péče a zázemí pro tzv. královy dcery. Jednalo se o mladé ženy, které byly chudé, osiřelé nebo chtěly začít nový život, a jejichž cestu do Nové Francie hradila koruna, aby se mohly vdát a založit rodiny v kolonii. Mladé ženy musely být doporučeny církví jako bezúhonné.

Založení kongregace a její rozkvět Spolu s malou skupinou žen utvořila komunitu, ze které později vznikla jí založená ženská řeholní kongregace Sester Notre Dame z Montréalu. V roce 1669 měla audienci u sv. Françoise de Lavala, apoštolského vikáře Nové Francie. Ten nakonec vydal nařízení, které její kongregaci povolilo učit na celém ostrově Montréal a také kdekoli jinde v kolonii, kde se její služby považovaly za nezbytné.

V roce 1670 se znovu vrátila do Francie, kde usilovala o audienci u krále, aby ochránila svou komunitu před zánikem. Odešla bez peněz a oblečení, pouze s doporučujícím dopisem od Jeana Talona, královského intendanta kolonie, který ocenil její velký přínos pro budoucnost Nové Francie. Do května 1671 se setkala s Ludvíkem XIV. a získala od něj patentní listinu, která zajistila životaschopnost její komunity v Nové Francii jako „sekulárních sester“.

Později založila internátní školu ve Ville-Marie, aby dívky z bohatších rodin nemusely cestovat za vzděláním do Quebécu. Založila také školu věnovanou ručním pracím a dalším praktickým řemeslným povoláním pro ženy v Pointe-Saint-Charles. Další členky kongregace založily menší školy v místech, jako jsou Lachine, Pointe-aux-Trembles, Batiscan a Champlain. V roce 1678 založila její kongregace školu také v Kahnawake, misijní vesnici jižně od Montréalu. Její obyvatelstvo tvořili převážně ke katolicismu konvertovaní Mohawkové.

Během 80. let 17. století se jí založená kongregace výrazně rozrostla a nakonec získala silné zakotvení ve městě Québec. Nový quebecký biskup Jean-Baptiste De La Croix de Saint-Vallier byl ohromen odbornou školou, kterou založila ve Ville-Marie, a spolupracoval s ní na založení podobné instituce v Québecu, která pak byla zřízena roku 1692.

Poslední roky a smrt V čele své kongregace zůstala až do roku 1693. Zachovala její sekulární charakter navzdory snahám biskupa Saint-Valliera o zavedení klauzurního života. 1. července 1698 byla kongregace kanonicky schválena.

Během posledních dvou let svého života se věnovala především modlitbě a psaní své autobiografie, z níž se dochovaly některé části. Zemřela v montréalské čtvrti Ville-Marie 12. ledna 1700.

Úcta Její beatifikační proces započal dne 7. prosince 1878, čímž obdržela titul služebnice Boží. Dne 19. června 1910 ji papež sv. Pius X. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou.

Po uznání potřebných zázraků na její přímluvu byla papežem Piem XII. dne 12. listopadu 1950 blahořečena. Svatořečena byla 31. října 1982 na Svatopetrském náměstí papežem sv. Janem Pavlem II.

Její památka je připomínána 12. ledna. Bývá zobrazována v řeholním oděvu.

Odkazy

Reference

Související články Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati

Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Kanadští svatí Kategorie:Francouzští svatí Kategorie:Francouzské řeholnice Kategorie:Francouzští pedagogové Kategorie:Francouzští emigranti a exulanti Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození v roce 1620 Kategorie:Narození 17. dubna Kategorie:Narození v Troyes Kategorie:Úmrtí v roce 1700 Kategorie:Úmrtí 12. ledna Kategorie:Úmrtí v Montréalu Kategorie:Ženy