Bílí, ale ne tak docela: Iliberální vzpoura ve střední Evropě (anglicky: White But Not Quite: Central Europe’s Illiberal Revolt) je odborná kniha kanadského antropologa československého původu Ivana Kalmara. Kniha byla v originální verzi vydána v roce 2022 nakladatelstvím Bristol University Press. V českém překladu Michala Jurzy vyšla v roce 2024 v nakladatelství Utopia libri. Autor v ní analyzuje vzestup neliberální politiky v zemích Visegrádské čtyřky (do které patříČesko, Slovensko, Polsko a Maďarsko) prostřednictvím postkoloniální teorie, kritiky globálního kapitalismu a přes optiku rasismu.
Ivan Kalmar v díle argumentuje, že vzestup „iliberální“ politiky ve střední Evropě (reprezentovaný v regionu například Viktorem Orbánem či Jarosławem Kaczyńskim) je chybnou reakcí střední Evropy na přetrvávající ekonomickou nerovnost a předsudky „Západu“. Podle autora jsou Středoevropané i po včlenění těchto zemí do evropských struktur na přelomu milénia vnímáni západnějšími zeměmi jako „ne tak docela bílí“, což vede k jejich frustraci a vymezení se proti „Západu“ politikou iliberalismu.
Vztah autora k tématu knihy Ivan Kalmar (narozen 13. února 1948 v Praze) je kanadský antropolog a profesor na Torontské univerzitě, kde působí na Katedře antropologie a na Munkově škole globálních záležitostí a veřejné politiky. Ačkoliv většinu svého profesního života strávil v Kanadě, začátek života prožil ve střední Evropě. Oba jeho rodiče byli Židé, kteří přežili holocaust v Budapešti. Jeho otec se narodil na Slovensku, zatímco jeho matka se narodila v Budapešti; její otec však měl kořeny v Haliči. Kalmar z Československa emigroval v sedmnácti letech a usadil se v Severní Americe. Autor přiznává, že k regionu střední Evropy má hluboký, avšak komplikovaný osobní vztah – do žádné kategorie zcela nezapadá a sám sebe vnímá jako „ne tak docela“ Žida, Kanaďana i Středoevropana.
Východoevropanismus Autor zavedl pojem „východoevropanismus“, který definuje jako soubor předsudků a rasismu, přes který „Západ“ vidí Středoevropany a spojuje je s východní Evropou a Ruskem. Touto rasizací se západní Evropa odděluje od východních partnerů a nevnímá je jako sobě rovné. Tento stav Kalmar popisuje slovy, že Středoevropané jsou „bílí, ale ne tak docela“, jelikož i přes stejnou barvu pleti jim nejsou přiznávána stejná privilegia jako jejich západním partnerům.
Tento postoj, že střední a východní Evropa ještě „nedospěla“ na úroveň západní civilizace, podle autora slouží jako ospravedlnění ekonomického postavení střední Evropy. Kalmar argumentuje, že se z ní stalo odbytiště pro západní zboží a zdroj levné pracovní síly, přičemž „Západ“ ve skutečnosti nikdy neměl v úmyslu, aby se mu tento region plně vyrovnal. Kalmar přirovnává tento vztah k článku britského sociologa Satnama Virdeeho „Rasový kapitalismus“. Virdee v tomto článku argumentuje, že rasizace je nezbytná pro geopolitickou a ekonomickou organizaci světa v kapitalismu.
Ivan Kalmar se v knize vymezuje proti tezi, že iliberální obrat ve střední Evropě je jen návrat k autoritářským tradicím regionu. Reaguje tak na bulharského politologa Ivana Krasteva a amerického politologa Stephena Holmese, kteří v knize Světlo, které pohaslo: vyúčtování popisují současný vzestup iliberalismu jako reakci na transformaci po pádu komunismu v roce 1989. Podle nich jsou středoevropské země zahanbené nutností kopírovat západní ideály liberální demokracie. Tu však nemohou zcela přijmout, neboť autoři tvrdí, že „nikdy nebude plně jejich“.
Ačkoliv Ivan Kalmar oceňuje části jejich práce, především jejich důraz na roli emocí a studu ve vzestupu iliberalismu, odmítá jejich závěry. Kritizuje je za to, že se dopouští „východoevropanismu“, když předpokládají, že obyvatelé střední Evropy musí projít konverzí k cizím hodnotám liberální demokracie a opomíjejí historické kořeny liberální demokracie ve střední Evropě a dlouhodobou touhu zdejších obyvatel po svobodě.
Přijetí díla Politolog Peter Vermeersch v recenzi ocenil Kalmarovu analýzu, avšak kritizoval nedostatečnou diskuzi o alternativách či úplné vynechání řešení této situace. Také diskutuje, zda je iliberalismus reakcí na tento specifický vztah Západ–střední Evropa, když podobným tendencím čelí i mnoho západních demokracií.
Socioložka Aleksandra Lewicki chválí knihu za soudobost a schopnost propojit politickou ekonomii transformace ze socialistické ekonomiky na neoliberální kapitalismus. Kniha také dle Lewicki vytváří prostor pro budoucí zkoumání rasizace „východní Evropy“ a jejího vztahu k „bělošství“. Reference
Kategorie:Antropologická literatura