náhled|Květy náhled|Tyčinky a čnělka náhled|Zrající plody náhled|Otevřený lusk a semena

Hrachor chlupatý (Lathyrus hirsutus) je jednoletá až dvouletá poléhavá či popínavá rostlina, vysoká 30 až 80 cm. Kvete v létě nachově fialovými květy, které obvykle vyrůstají po dvou na úžlabních stopkách a po opylení dozrávají ve smáčknuté hnědé, chlupatě srstnaté lusky.

V Česku je považován za plevelnou bylinu pocházející z jihovýchodní, jihozápadní a střední Evropy, z Kavkazu, jihozápadní a Střední Asie, Indického subkontinentu nebo severní Afriky. Přes Německo a Polsko prochází severní hranice výskytu. V pozdním novověku byl lidmi jako pícnina nebo krycí plodina rozšířen do Severní a Jižní Ameriky. Na území dnešní České republiky, kde byla rostlina poprvé pozorována v roce 1841, se jako plevel neúmyslně dostal s rozvojem zemědělství a dovozem plodin ze Středomoří.

Ekologie Jako terofyt roste nejčastěji jako plevelný druh na polích, po okrajích komunikací, v lesních lemech i na světlých pasekách, v křovinách, na travnatých svazích, polních úhorech i rumištích. Obvykle vyrůstá na lehčích, mělkých až středně hlubokých půdách, na suchých, teplých, slunných až polostinných stanovištích. Nejlépe se mu daří na sprašových půdách s bazickým podložím tvořených vápencem či živcem.

Je považován za plevel šířící se za hranice původního areálu, kde zhusta zdomácňuje. V Česku se vyskytuje v termofytiku roztroušeně, v mezofytiku vzácně, oreofytiku pouze výjimečně a do planárního a kolinního stupně se dostává ojediněle a pouze přechodně. Např. v Příchovicích, na rozhraní Krkonoš a Jizerských hor, byl pozorován i v nadmořské výšce 800 m n. m. Je rostlinou převážně teplomilnou, s omezeným výskytem pouze v teplejších oblastech. Vyžaduje dosti světla, které získává tím, že prodlužuje své lodyhy do svrchních pater okolních plodin. Úponky se dobře ovíjí okolo stébel obilí, tím stěžuje jeho sklizeň a prodlužuje schnutí posekaného, v deštivém období také způsobuje jeho poléhání.

Rostlina se vyskytuje jako jednoletá, kdy semeno klíčí až na jaře a dozrává koncem léta. Nebo může být dvouletá, kdy vyklíčí již na podzim a zimu přečká jako drobný olistěný semenáč. Dospělá rostlina rozkvétá v červenci až srpnu, má počet chromozomů 2n = 14 a stupeň ploidie x = 2.

Popis Rostlina má poléhavou, vystoupavou až popínavou, křídlatou, jednoduchou či rozvětvenou, řídce chlupatou lodyhu. Bývá dlouhá 30 až 80 cm, tlustá je asi 4 mm a po okolí se pne za pomoci úponků.

Listy s řapíky vyrůstají na lodyze střídavě, jsou složené, mají jeden pár lístků a jejich osa je zakončena větveným úponkem. Lístky jsou podlouhlé až čárkovité, sivě zelené, krátce řapíčkaté, bývají dlouhé 3 až 7 cm, široké 0,5 až 1,5 cm a primární žilnatinu mají paralelní. Hroznovitá květenství s jedním až třemi květy (nejčastěji se dvěma) vyrůstají z úžlabí listů na stopkách dlouhých od 5 do 15 cm. Na bázi každého složeného listu je pár nápadných polostřelovitých palistů, které jsou velké 1 až 2 cm a více či méně kopinaté.

Květy jsou šikmo odstálé až nicí, voňavé, jejich zvonkovitý kalich bývá dlouhý asi 6 mm, je zelený a má pět nestejných zašpičatělých cípů. Koruna dlouhá asi 1,5 cm je zprvu červenofialová, odkvětem se přebarvuje do modrofialová, její člunek je zelenavě bílý a podobně dlouhý jako křídla s oušky, srdčitá pavéza je nejdelší. V květu je deset (9+1) dvoubratrých tyčinek, horní jednodílný semeník s mnoha vajíčky a zploštělá chlupatá čnělka nesoucí kulovitou bliznu. Květy jsou nejčastěji opylovány čmeláky a včelami s dlouhým sosákem. Na květy přilétají za nektarem i motýli, kteří však na opylování mívají jen malý vliv. Na změně barvy květů se podílí měnící se vzájemný poměr tří antokyaninových pigmentů – delfinidinu, petunidinu a malvidinu.

Plody mají podobu jedno až osmi semenných hnědých lusků, které jsou celé drsně štětinaté a obsahují téměř kulovitá semena. V závislosti na počtu semen bývají lusky dlouhé 2 až 4 cm a široké 5 až 7 mm. Dozrávají nestejnoměrně, ve zralosti neopadávají, ale pukají ve švech a semena z nich vypadávají. Semena o velikostí 3 až 4 mm jsou kulovitá, tmavě hnědá a jen málo stlačená, hilum zabírá asi šestinu obvodu semene. Rostliny se na svém stanovišti přirozeně šíří tak, že vyrůstají z do nedaleka vypadaných semen. Na větší vzdálenosti se dostávají jako nežádoucí příměs v obilí nebo jiných plodinách. Semena klíčí nepravidelně, podržují asi však klíčivost po mnoho let.

Význam Kořeny rostliny mají symbiotický vztah s půdními bakteriemi jímající vzdušný dusík a obohacující o něj rostlinu i půdu. Proto bývá hrachor chlupatý vyséván a později zapravován do půdy jako tzv. zelené hnojení, které má za cíl obohatit půdu o humus a dusík. Semena vypadlá z lusků požírají kurovití ptáci, kdežto jelenovití, prasatovití, dobytek a menší býložravci ochotně žerou i listy.

Rostliny hrachoru chlupatého jsou obecně výživné, ale v semenech se koncentrují toxické aminokyseliny, které mohou častou konzumaci způsobit tzv. lathyrismus. Jedná se o otravu, zapříčiňující zejména slabost až obrnu dolních končetin u lidí a zadních končetin u zvířat. Otrava se projevuje až za delší dobu po požití, z dobytku jsou poměrně odolné krávy. Hrachorem se proto zvířata krmí jen do jeho začátku kvetení.

Rozšíření hrachoru chlupatého je podle IUCN stabilní a je touto organizací hodnocen jako málo dotčený druh (LC).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Bobovité Kategorie:Nepůvodní flóra Česka‎ Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra východní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra Kavkazu Kategorie:Flóra Střední Asie Kategorie:Flóra Indického subkontinentu Kategorie:Flóra severní Afriky Kategorie:Nepůvodní flóra USA Kategorie:Málo dotčené taxony