Jan Papica (24. března 1921 Popov – 3. dubna 2004) byl český psycholog působící zejména na katedře psychologie Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde se věnoval psychometrii, metodologii, kulturní antropologii a výuce vědeckého myšlení.

Život Jan Papica se narodil 24. března 1921 v malé valašské vesnici do rodiny učitele. Studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, odkud byl později vyloučen pro „liknavé plnění povinností ve smyslu katolické orthodoxie“. Středoškolská studia dokončil v Brně a následně pokračoval ve studiu na Masarykově univerzitě.

Po uzavření vysokých škol v listopadu 1939 byl Jan Papica po výsleších v Kounicových kolejích držen ve vazbě a následně odeslán na totální nasazení, kde pracoval v Německu, mimo jiné v polotrestaneckém oddílu pověřeném opravami nálety poškozených komunikací v Porýní, a poté v severní Francii.

Po skončení války se vrátil a dokončil svá studia na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Od ledna 1948 působil jako prozatímní profesor na reálném gymnáziu ve Vsetíně, odkud byl již na zlomu března a dubna tohoto roku vyloučen. Dostal na výběr mezi členstvím v KSČ a nucenou prací v dolech. Zvolil si první z možností, kdy později v roce 1968 byl z KSČ vyškrtnut.

Papica potom působil na několika středních školách. V roce 1960 se stal asistentem na Pedagogickém institutu v tehdejším Gottwaldově. Roku 1964 přešel na katedru psychologie Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde působil až do roku 2004. Stal se docentem katedry psychologie a vyučoval psychometrii, sociální psychologii a kulturní antropologii.

Vědecký přínos Papica se zaměřoval především na psychometrii a metodologii psychologického výzkumu. Ve své výuce i odborné práci kladl důraz na přesnost psychologického měření, kritické myšlení a pečlivou interpretaci dat, což výrazně ovlivnilo podobu výuky metodologie a psychometrie na katedře psychologie.

Díky své sečtělosti a hlubokým znalostem v oblasti psychometrie, statistiky a vědecké metodologie, vedl na katedře psychologie Univerzity Palackého studenty k vědecké odpovědnosti a k pochopení principů měření psychických jevů – od formulace hypotéz přes konstrukci testů až po interpretaci dat. Jeho přístup se vyznačoval propojením teoretické přípravy s praktickým využitím při zpracovávání diplomových a výzkumných prací.

Kromě metodologických témat se zabýval také psychologií osobnosti, rozhodováním, osamělostí a postoji ke smrti. Tato témata spojoval s empirickým výzkumem a filozofickým zamyšlením nad člověkem jako bytostí, která hledá smysl a rovnováhu mezi poznáním a prožíváním.

Publikace a dílo

Papica, J. (1981). Osobnostní proměnné, atribuční analýza a rizikové chování. Praha: Československá psychologie. Papica, J. (1993). Osamělost a její determinanty. Olomouc: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis – Psychologica. Papica, J. (1998). Psychologické, filosofické a náboženské postoje k smrti. Olomouc: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis – Psychologica. Papica, J. (1984). Základy psychometrie. Olomouc: Univerzita Palackého. Papica, J. (1987). Psychometrické metody ke konstrukci testů a k sestavování testových systémů. Olomouc: Univerzita Palackého Papica, J. (1992). Neparametrická statistika. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého.

Ocenění V roce 2001 obdržel zlatou medaili Za zásluhy o rozvoj Univerzity Palackého. (Pro merito)

Reference

Externí odkazy

Archiv československé psychologie

Kategorie:Čeští psychologové Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Kategorie:Pedagogové na Filozofické fakultě Univerzity Palackého Kategorie:Věznění v Kounicových kolejích Kategorie:Narození 24. března Kategorie:Narození v roce 1921 Kategorie:Narození ve Štítné nad Vláří-Popově Kategorie:Úmrtí 3. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 2004 Kategorie:Muži