Tulešice jsou zámek ve stejnojmenné obci v okrese Znojmo. Barokně-klasicistní zámek obklopený hospodářským dvorem a parkem nechal v letech 1743–1755 vystavět zemský písař Jan Josef Záblatský z Tulešic na místě staršího panského sídla z první poloviny 18. století. Velkostatek se zámkem poté vlastnili Forgáčové, Serényiové a dále soukromí majitelé. Po roce 1948 byl vyvlastněn státem a sloužil nejprve jako léčebna a poté až do 90. let jako domov důchodců. Po roce 1989 byl restituován. Nyní je bez využití a veřejnosti nepřístupný. Zámek s parkem a hospodářským dvorem je chráněn jako kulturní památka.
Historie
Dějiny do 17. století V místech současného zámku stávala zřejmě již na konci 14. století tvrz, která je poprvé písemně zmiňována roku 1536, kdy dosavadní majitel Jan z Lipé nechal zapsat Tulešice a další vsi do zemských desek jako svobodný dědičný majetek svému bývalému manovi Jiřímu Rechmberkovi ze Želetic. Po Rechmberkách drželi ves během druhé poloviny 16. století Březničtí z Náchoda, vyznáním čeští bratři. Jiří Březnický, plukovník moravského stavovského vojska, během třicetileté války několikrát změnil stranu a nakonec konvertoval ke katolictví a zahájil na svých statcích rekatolizaci. Jeho syn Leopold Ferdinand roku 1668 prodal Tulešice a Horní Dubňany Matouši Isidoru Záblatskému, fiskálnímu adjunktovi a moravskému zemskému advokátovi, za 7474 zlatých. Stejně jako ostatní části panství, i ves Tulešice třicetiletá válka těžce postihla. Ještě za vizitace roku 1672 byla, až na dva mlýny, zcela zpustlá. Zničena byla i tvrz s hospodářským dvorem.
Záblatští z Tulešic Matouš Isidor Záblatský, od roku 1677 psaný z Tulešic, zahájil obnovu vsi a hospodářství. Po jeho smrti roku 1695 zdědili majetek jeho synové Jan Vilém, Petr Pavel a Antonín Rafael, rada apelačního soudu a později přísedící moravského zemského soudu. Antonín Rafael do roku 1710 postupně obdržel díly svých bratrů. V roce 1711 zahájil v Tulešicích výstavbu rodového sídla na místě zpustlé tvrze.
Antonín Rafael roku 1740 zemřel a majetek zdědil jeho syn Jan Josef Záblatský. Během pruského vpádu na Moravu roku 1742 byla tulešická rezidence těžce poničena. Jan Josef Záblatský, ambiciózní aristokrat a kariérní zemský úředník, od roku 1739 menší písař u zemských desek, se rozhodl vybudovat sídlo nové. Mezi lety 1743–1755 dal vystavět dvoupodlažní zámek obdélného půdorysu s kaplí Nejsvětější Trojice, doplněný budovami obydlí zaměstnanců a hospodářského zázemí, včetně pivovaru. Náklady na výstavbu činily 40 000 zlatých. Autorem stavby byl pravděpodobně některý ze stavitelů z brněnského prostředí, obeznámený s tvorbou Františka Antonína Grimma. Mohl jím být například brněnský stavitel Johann Jacob Venus, jehož pobyt v blízkých Horních Dubňanech je písemně doložen. Kolem zámku nechal Jan Josef založit zdí obehnaný francouzský park (v pozdější době upravený na přírodně krajinářský) o rozloze asi 8 hektarů a vybavil jej dovezeným souborem soch s náměty z antické mytologie. Stromové aleje spojily zámecký areál s kaplí svatého Floriána nad vsí a návrším severovýchodně od vsi, zvaným Beránek, se sochou Krista Dobrého pastýře.
Jan Josef byl také činný v rozvoji hospodářství. V letech 1754–1755 dal v zámecké zahradě vysadit ovocné stromy dovezené ze Štýrska. Roku 1769 nechal vedle zámeckého hospodářského dvora založit textilní manufakturu na vlněné zboží, kde v roce 1771 pracovalo 23 tkalcovských stavů. Kolem roku 1789 byla zrušena pro nerentabilitu a budova později prošla adaptací na byty zaměstnanců velkostatku. Jan Josef se roku 1751 v zámecké kapli oženil s Marií Annou Hausperskou z Fanálu, manželství však zůstalo bezdětné. Úřednickou kariéru završil roku 1773, kdy se stal nejvyšším zemským písařem a přísedícím u nejvyššího zemského soudu. Zemřel bez dědice v roce 1785 a panství odkázal svému synovci, svobodnému pánu Arnoštu Forgachovi (Forgáčovi).
19. a 20. století Arnošt Forgáč roku 1788 stanovil svým dědicem bratra Jana Křtitele Forgáče. Po něm zdědil majetek Ignác Forgáč, který je v roce 1829 odkázal svým vnoučatům Vilémovi a Adelheid Forgáčovým. Ti se ujali dědictví v roce 1831, majetek byl úředně ohodnocen na 113 085 zlatých. Následně byl v držení pouze Adelheid a jejího manžela Antonína z Hollingu. Od něj pak roku 1843 koupil Tulešice, Horní Dubňany a Čermákovice Jan Alfons hrabě Serényi za 160 000 zlatých. Od Serényiů koupil velkostatek v roce 1872 Jakub Dormitzer za 654 000 zlatých, který roku 1875 získal šlechtický titul. Po jeho smrti v roce 1904 majetek zdědila jeho vdova Pavlína, známá svou dobročinností. Po ní v roce 1910 zdědil velkostatek její synovec Robert Goldschmidt, který již vlastnil velkostatek v Tavíkovicích. V roce 1920 byla na zámku umístěna četnická stanice. Od roku 1921 zámek sezónně hostil kolonii Červeného kříže, čítající 50 dívek. V srpnu 1922 kolonii navštívila Alice Masaryková. Během prázdnin 1923 zde také byly ubytovány děti dělnických rodin z brněnského Králova Pole. V roce 1924 zasáhla velkostatek pozemková reforma, v jejím rámci bylo mezi drobné rolníky rozděleno asi 500 měřic (cca 95 hektarů), za náhradu 960 Kč za jednu měřici. Roku 1926 zámek prodělal rekonstrukci, během níž se instalovalo ústřední topení, rozvody elektřiny a proběhla celková obnova interiérů. V květnu téhož roku se na zámku oženil Artur Goldschmidt, syn majitele velkostatku. Zámek spolu s obcí byl elektrifikován v dubnu 1927 napojením na oslavanskou elektrárnu.
Robert Goldschmidt se zadlužil a nebyl schopen splácet závazky a mzdy, proto byla roku 1932 na velkostatek uvalena nucená správa. Zadlužení velkostatku dosáhlo 16 milionů korun. Veškeré lesy patřící k velkostatku koupila v červnu 1936 Agrární hypoteční banka v Brně za 8,5 milionů Kč. Samotný velkostatek byl v prosinci 1936 prodán ve veřejné dražbě, koupil jej brněnský stavitel Stanislav Neděla za 3 108 000 Kč. Nový majitel nechal zámek i hospodářské budovy opravit. Novým zařízením interiéru zámku pověřil návrháře Jindřicha Halabalu z UP závodů, který pro něj vytvořil nábytek na míru.
Po odstoupení pohraničí nacistickému Německu v září 1938 se do zámku přesunul berní úřad ze zabraného Moravského Krumlova. Od roku 1943 byly na zámku ubytovány německé dívky jako výpomoc německým zemědělcům. Roku 1948 byl velkostatek zkonfiskován státem, čítal tehdy zámek, 226 hektarů orné půdy a 65 hektarů lesů. Část pozemků byla prodána drobným zemědělcům, ze zbytku vznikl státní statek. Samotný zámek byl nejprve roku 1949 přeměněn na zotavovnu Čapajev a v roce 1955 jej převzala fakultní nemocnice v Brně. Zřídila zde ústav pro těžce nemocné pacienty s kapacitou 60 lůžek. Od roku 1957 zde jako ošetřovatelky sloužily řádové sestry ze zrušeného kláštera milosrdných sester v Brně. Zůstaly zde až do konce 70. let. V roce 1959 byl zámek adaptován na domov důchodců, který zde zůstal až do 90. let. Po roce 1989 byl zámek a hospodářský dvůr restituován vnukům posledního majitele. Hospodářské budovy jsou pronajímány, zámek zůstává bez využití.
Stavební podoba Zámek je dvoupodlažní budova obdélného půdorysu s mansardovou střechou. Hlavní průčelí je směřováno k západu, východní průčelí obráceno do čestného dvora, ze severní a jižní strany symetricky uzavřeného samostatně stojícími přízemními hospodářskými (původně obytnými) křídly. Západní fasádu člení mělký střední rizalit s pilastry, ukončenými kompozitními hlavicemi, nesoucími trojúhelníkový římsový štít, s kasulovým oknem uprostřed. Rizalit je uprostřed prolomen portálem s předsazeným balkonovým portikem. Fasáda je členěna 3+3+3 okenními osami s pravoúhlými okny. Mezi okny v bočních částech v prvním a druhém patře procházejí dvojité lizény. Piano nobile v prvním patře má v bočních částech okna završena římsami, v rizalitu frontony (trojúhelníkové a segmentové). Východní fasáda má shodnou podobu, pouze místo balkonového portiku je barokní portál.
Prostory v přízemí mají pruské klenby, v prvním patře jsou štukové stropy, druhé patro je plochostropé. V přízemí se nachází kaple Nejsvětější Trojice oválného půdorysu, prostupující do prvního patra. Kaple má bohatou rokokovou sochařskou a štukatérskou výzdobu.
Při severní straně zámku stojí hospodářský dvůr, s budovami uspořádanými do čtverce. Uprostřed dvora se nachází objekt kočárovny. Severovýchodně od zámku se nachází přírodně-krajinářský park obehnaný ohradní zdí. V parku je rozmístěna rokoková sochařská výzdoba, s kašnou a sochami Akteóna, Dia, Pallas Athény a Artemis. Parkem protéká Tulešický potok, překlenutý několika můstky.
Galerie
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články Seznam zámků v Jihomoravském kraji
Externí odkazy
Kategorie:Barokní zámky v okrese Znojmo Kategorie:Tulešice Kategorie:Kulturní památky v okrese Znojmo