náhled|302x302bod|"Commonplace" kniha od Beinecke Flickra z poloviny 17. století Zdroj obrázku: Wikimedia Commons

Termín "commonplace" se vztahuje k historii lidské každodennosti a znamená nestrukturované zapisování individuálně zajímavých nebo důležitých informací do formy osobních deníků. V takto komponovaných knihách se objevují různé recepty, básně, dopisy, přání a nebo modlitby. Tento termín se také vztahuje na sbírku humanisticky inspirovaných výňatků z klasických autorů uspořádaných pod tematickým nadpisem.

Vývoj a typy Commonplace kniha (v angličtině commonplace book) je sbírka znalostí – verše, citace, nápady, teorie, poznámky – zakládaná většinou z důvodů sebereflexe a odkazování na zdroje a souvislosti mezi myšlenkami. Nebyl to deník, ale archiv, ke kterému bylo možné se opakovaně vracet a referovat. náhled|291x291pixelů|Zápisky Thomase Batemana uspořádány pod nadpisy. Zdroj obrázku: Wikimedia Commons Commonplace knihy bývaly osobní, a proto unikátní. Jejich obsah závisel na charakteru a zájmech majitele. Informace byly tříděny do různých kategorií pomocí nadpisů nebo štítků. Tato forma pro uchovávání informací byla materializována již v době antického Řecka, i když v jiné podobě. Klíčové znaky commonplace byly obsaženy už ve formách teoretických pojednání Aristotela, Cicerona a jejich současníků. Tento koncept se později vyvíjel přes středověk a renesanci, kde byl primárně asociován s věcmi jako florilegia, sylva nebo tezaurus.

S nástupem moderních technologií začala analogovou podobu doprovázet také jejich digitální verze. Příkladem jsou digitální zahrady a množství aplikací a softwarů jako Obsidian nebo Pinterest.

Historie commonplace knih

Antika Aristotelés v díle Topika rozlišoval různé druhy argumentace, které řadil jako κοινοὶ τόποι (koinoí tópoi). V díle Rétorika navrhl, aby se tato argumentace používala ke zkoumání platnosti tvrzení rétoriky. Římští autoři, zejména Cicerona a Quintilianus, tyto myšlenky dále rozvinuli. Quintilianus konkrétně v díle Základy rétoriky (v latině Institutio oratoria) pojednává o rétorickém vzdělávání a klišé zasazuje do morálního a etického kontextu.

Středověk Ve středověku představovala důležitý mezistupeň mezi mentální rétorickou praxí a pozdějšími osobními zápisníky tzv. florilegia. Florilegia představovala tematicky uspořádané sbírky citátů z autoritativních textů. Sloužila především k výuce, kázáním a teologické argumentaci. Byla tak díky středověké klášterní učenosti úzce propojena s konceptem loci communes.

I přes existenci starověkých "commonplace knih" mnoho renesančních autorů považovalo za zakladatele žánru Aula Gellia a jeho spis Atické noci (v latině Noctes Atticae).

Renesance V době renesance nabyly commonplace knihy formu podobnou té současné. Vynález knihtisku měl vliv na dostupnost knih a celkovou výrobu papíru. Byť dostupnější, knihy byly stále drahé. Proto si vědci a učenci při návštěvách knihoven začali přepisovat důležité informace do svých deníků.

Humanisté jako Erasmus Rotterdamský nebo Francesco Petrarca napomohli popularizaci tohoto média. Tento styl tvorby poznámek tak brzy získal pevné místo v dobových pedagogických osnovách (v latině studia humanitatis) a stal se součástí intelektuálního života.

Viktoriánská éra Zásadní nárůst levného tisku měl vliv i na styl uchovávání poznámek. Vystřihování a lepení textů a článků existovalo v oblasti commonplace dlouhou dobu. Industriální výroba papíru udělala ze scrapbooků (osobní kniha či album pro uspořádávání fotek a koláží) konvenční záležitost. Díky vynálezům jako parní lis, ruční přepisování bylo vytlačeno lepením článků. S představením litografie a fotografie začalo být mnoho takových poznámek doprovázeno obrázky.

Osobnosti

John Locke John Locke byl jednou z nejvýznamnějších osobností v oblasti poznámek a indexování. Jeho názor, že paměť je křehká, ho přinutil vidět v systému commonplace způsob, jak problém s pamětí řešit. Jeho metoda byla vlivná díky její flexibilitě a účinnému stylu organizace.

Spočívala v tom, že všechny nadpisy použité v deníku byly vypsány na úplném začátku a seřazeny podle počátečních souhlásek a samohlásek. Byly také opatřeny čísly stránek, na kterých se jednotlivá témata nacházela. Tím bylo zamezeno plýtvání stránkami, když byla témata příliš krátká, a nedostatku místa, když byla moc obsáhlá.

Locke tak naučil čtenáře efektivně a přehledně indexovat své poznámky a dodal jim svůj abecední rejstřík jako vzor.

Odkazy

Reference

Literatura Allan, David. Commonplace Books and Reading in Georgian England. Cambridge University Press. Auden, W. H. A Certain World: A Commonplace Book. Viking Press, 1970. Blair, Ann M. "Humanist Methods of Natural Philosophy: the Commonplace Book". Journal of the History of Ideas. Gray, Thomas. Thomas Gray’s Commonplace Book (edice). Cambridge University Press / archivní edice. Havens, Earle. Commonplace Books: A History of Manuscripts and Printed Books from Antiquity to the Twentieth Century. New Haven, CT: Yale University Press, 2001. Moss, Ann (ed.). Printed Commonplace-Books and the Structuring of Renaissance Thought. Oxford: Oxford University Press.

Externí odkazy Introduction to the commonplace book

Commonplace Books, Harvard Open Collections – digitalizované commonplace knihy

Kategorie:Literární žánry Kategorie:Literární díla podle žánru Kategorie:Literární věda Kategorie:Psaní