Bukovina (polsky Bukowina Kłodzka, německy Bukowine, v letech 1937–1945 Tannhübel) je nejvýše položená místní část polského lázeňského města Kudowa-Zdrój (750 m n. m.). Je jednou z jedenácti vesnic v západní části Kladska zvané Český koutek, ve kterých žili Češi. Bukovinu museli Češi opustit po druhé světové válce, kdy Kladsko připadlo Polsku. V minulosti byla Bukovina vyhledávána turisty navštěvujícími Stolové hory. V současnosti se v budově někdejšího Skalního hotelu nachází dětská rehabilitační a hematologická léčebna Orlík.

Poloha Bukovina se nachází přibližně 700 metrů od česko-polské hranice na západním úpatí hory Bor (polsky Skalniak, 915 m n. m.) na území Národního parku Stolové hory (polsky Park Narodowy Gór Stołowych).

Historie Byla založena na českém území v roce 1475 stoupenci Jednoty bratrské, kteří našli na úpatí skalnaté hory Bor útočiště před násilnou rekatolizací. Češi na Bukovině odolali také germanizaci poté, co celé Kladsko připadlo v roce 1742 Prusku. Na konci 18. století stály v Bukovině čtyři domy, rozrostla se v druhé polovině 19. století díky rozvoji turismu ve Stolových horách. Stala se vyhledávanou díky hostinci Josefa Ducháče, jehož rodina provázela turisty po skalách.

„Na Bukovině (malé vísce, kde se dnes stavějí lázně, která patří sice již do Prusku, ale Němců tam není!) vzali jsme si průvodce do skal. Cizinci není radno samotnému vejíti do skalního labyrintu, nebo lehce by tam mohl zůstati přes noc! Vůdce, starý Ducháč, byl děd nynějšího hospodského. Krásná snědá hlava, jako gloriolou opředená řídkým a dlouhým vlasem stříbrným. Ducháčové jsou dnes protestanty, ale jsou to potomci Českých Bratří. Alois Jirásek z Hronova je tu často navštěvoval, pátraje po letopisech starých a českých biblích i spisech Komenského,“ napsal v roce 1905 redaktor S. Bouška v časopise Český svět.

Nezdolná víra českých evangelíků a zachovaná čeština v západní části Kladska přitahovala pozornost nejen novinářů, ale i spisovatelů. Alois Jirásek popisoval okolí Bukoviny v románu U nás. Josef Štefan Kubín zachytil obyvatele Bukoviny a dalších vesnic Českého koutku a jejich kladské nářečí v knize České Kladsko. alt=Hotel Felsenhotel (Skalní hotel) na Bukovině na dobové pohlednici|náhled|Hotel Felsenhotel (Skalní hotel) na Bukovině na dobové pohlednici V roce 1906 inicioval evangelický farář Wilhelm Poppe ze sousední vesnice Stroužné výstavbu Skalního hotelu (Felsenhotel), který provozovala česká rodina Cvikýřů. Velkou atrakcí byly kočáry, které je vozily z lázní Kudowa. V roce 1922 se hotel stal misijním domem (Missionshaus) pro evangelické misionáře.

Po první světové válce se Bukovina ocitla na německém území a její obyvatelé čelili ještě silnější germanizaci. Původní české jméno Bukowine, užívané i v němčině, bylo roku 1937 změněno více německy znějící Tannhübel.

Po druhé světové válce připadlo celé Kladsko Polsku po posunutí polských hranic na západ. Češi se z Bukoviny museli vystěhovat, protože měli německé občanství. V květnu 1946 polské úřady zavedly současný název Bukowina Kłodzka. Obec, která před válkou měla 140 obyvatel, se téměř vylidnila.

V 50. letech 20. století převzal Skalní hotel zdravotnický ústav ve Vratislavi, který zde zřídil nejdříve dětské sanatorium pro léčení nemocí dýchacích cest a od roku 1990 dětskou rehabilitační a hematologickou léčebnu Orlík.

Reference

Kategorie:Vesnice v okrese Kladsko Kategorie:Kudowa-Zdrój Kategorie:Česká sídla v Polsku